Honzatuu
16/4268
Planá
kteří propadli kouzlu Italských motorek a dunění jejich motorů ,které jim nedá spát. Díky úžasnému designu jim občas odpustíme i nějaké ty neduhy.Všichni kdo této nemoci propadli a nebo je treba jen něco zajímá tu jsou srdečně vítáni.
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: TVRDÉ JÁDRO JE NESKUTEČNÁ SEBRANKA , TAK SE PŘIPRAVTE NA UŠTĚPAČNÉ NARÁŽKY , KTERÉ JSOU MYSLENÉ V LEGRACI
Naposledy editováno 04.01.2020 10:34:51
Petta
19/4817
Münichsthal
1 reakcí na tento příspěvek Milovníci Italských krásek
Něco tak zlýho, že z toho půjde strach.
Měnil jsem mašiny často ze dvou důvodů, chtěl jsem vyzkoušet různé modely a taky jsem hledal to pravé a asi jsem to našel..
Můj cíl je ještě pořídit superbike, protože Ducati byla hlavně o závodních mašinách a já miluju sporty, ale jako jedinou mašinu mít superbike, to by u mě nešlo.
Vždy když vidím několik Ducati pohromadě, jsem z toho úplně na větvi a pořád se nemůžu vynadívat.
Naposled zrovna s Dejvem v Brně..
Nejsou to jenom kecy, že pokud tomu člověk propadne, je to láska na celý život!!
DejvGSR
9/671
Štětí
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Milovníci Italských krásek
Petta píše: Ja se přiznám, že jsem Ducati úplně propad. Jsou i jiné značky a asi by nějaký model od jiné byl pro mě možná vhodnější, ale já už si jinou značku asi nepořídím.. Moc by se mi libil novy streetfighter, který výkonem smázne všechnu konkurenci..
Něco tak zlýho, že z toho půjde strach.
Měnil jsem mašiny často ze dvou důvodů, chtěl jsem vyzkoušet různé modely a taky jsem hledal to pravé a asi jsem to našel..
Můj cíl je ještě pořídit superbike, protože Ducati byla hlavně o závodních mašinách a já miluju sporty, ale jako jedinou mašinu mít superbike, to by u mě nešlo.
Vždy když vidím několik Ducati pohromadě, jsem z toho úplně na větvi a pořád se nemůžu vynadívat.
Naposled zrovna s Dejvem v Brně..
Nejsou to jenom kecy, že pokud tomu člověk propadne, je to láska na celý život!!
Proč jsem zvolil Ducati. Vždycka jsem si myslel, že to mají jenom klucí co mj prachy, co honí svoje ego, co se ukazují. Ale kdysi na Dubou jezdil jeden klučina, měl koženou bundu, ryfle a kecky. A vodil 999. Kecáme spolu a najednou nabídka , tak se svez, uvidíš. Já neodolal a zvezl jsem se. Najednou jsem pochopil, jak komunikativní je Ducatka, jak jízda je na ní neuveřitelná, , úplně mě to dostalo. né její imič, né ty zasraní a možná stejně postižení piloti, ona, ona svým nzapometunelným kouzlem, citem, kříšťálovou odezvou, famózním motorem, nepojdajností. Kus železa co žije. Proto jsem do ní šel a dnes vím, že jsem udělal dobře. Nejezdím s ní na kafe, nehoním si péro nebo svoje ego, poslouchám její našeptávání a prosby, a jsem neuvěřitelně šťastný. Jako kdysi ve dvanásti na Pionýru. Jízda je cíl, nic jiného není, vše okolo mě nezajímá, jen pěkné zatáčky, volná silnice a já a má 848.
