Plánovaný okruh kolem republiky jsme museli uskutečnit místo v září začátkem června. Původní zámysl byl úplně jiný, než jak se povedlo. Chtěl jsem jet co nejblíže kolem hranic, s využitím hlavně komunikací na mapě v barvě bílé což jsou komunikace třetí třídy a některé úseky jet polními a lesními cestami. Bohužel už první den jsem zjistil, že je to nereálné z několika důvodů.
1) 99% lesních cest je označeno značkou zákaz vjezdu, nebo je tam závora
2) nedá se věřit mapě - na mapě je komunikace vyznačena jako komunikace z obce do obce, která by měla být průjezdná veřejně, ale najednou se tam objeví značka zákaz vjezdu nebo je z této komunikace provedena pouze stezka pro cyklisty
3) strašně špatně jsou tyto komunikace značeny, hodně se bloudí a hledá správný směr. V hodně případech jsem se musel orientovat podle značek pro cyklisty
4) vzhledem k tomu, že na některých úsecích se nedá jet rychleji, pro špatný stav dosáhne se pouze nízký rychlostní průměr ( jeden úsek 100 km v prvním dnu trval 5 hodin)
5) většina komunikací probíhala v horských oblastech, tedy úzké silnice, zatáčky, pořad s kopce a zase do kopce.
Takže pokud bych to chtěl jet jak jsem plánoval, potřeboval bych minimálně 5 dní navíc.

1.den.
Vyrazili jsme s Janou 4.6. z Litoměřic do Adolfova, kde začal první úsek. Adolfov - Hřebečná u Abertam. Ujeto 177
km, převážně 3.třída silnic, poměrně špatný stav. Nízký rychlostní průměr. Hezká krajina. Poměrně chladno. Nepotkali jsme žádného motorkáře

2.den
Hřebečná - Tachov. Ujeto 250 km. Nejhezčí úsek Hřebečná - Bublava. Ale velmi špatná silnice , max 30 - 40 km/h.
Zjištěno, že teče levý přední tlumič. Tlumiče vpředu byly vůbec velká slabina. Všechny nerovnosti byly cítit v rukách.Takže ruce trpěly nejvíc už i proto, že celou cestu jsem jel bez rukavic, které mě tlačily do prstů. Úsek okolo Chebu nic moc. Už i proto, že jsem se tam nějak motal. Občas se objevil motorkář, ale většinou to byl Němec. To jsem poznal podle toho, že Němci zásadně nezdraví. Tady už jsme jeli i po žlutých komunikacích. Vjezd na komunikace označené jako jiné vždy zákaz. Začalo se oteplovat. Myslel jsem, že Vietnamci postupně budou pohraníční tržnice opouštět, ale je jich tam jak psů.
Kromě jedné celkem krizové situace, kdy jsem sjížděl v lesním úseku úzkou komunikaci a proti nám se vyřítil rozjetý náklaďák lesáků a oba jsme brzdili jak to šlo, se nic neudálo.

3.den.
Tachov - Železná Ruda. Ujeto 211 km. Tady jsem dostal na lesní cestu, která kopírovala hranice s Německem ale záhy jsem ztratil orientaci a byl problém se z lesa vymotat. Tady mi pomohly právě značky pro cyklisty a asi po hodině bloudění v lese jsem se zase dostal na silnici. Ale jinak to byl pěkný úsek. Cesta Šumavou byla pěkná i když některé úseky v dost bídném stavu. Úplně nejlepší byly asi 300 metrové části silnice, které byla z kostek. Těch bylo asi 5. Objevuje se více motorkářů. Celkem začíná být dost teplo. Před koncem jízdy mi párkrát vynechal motor a před hotelem dokonce zhasl, aby vzápětí šel nastartovat. Tušil jsem zradu. Pokud si myslíte, že dva mobily stačí, přesvědčili jsme se , že nestačí. Nějakým záhadným způsobem po nabíjení oba přestaly fungovat. Prozíravě jsem si ráno na recepci nechal zjistit číslo na Pavla Kučeru, kdyba náhodou bylo potřeba něco řešit, protože vím, že Pavel má většinu lidí v databázi. A i kdyby náhodu můj mobil začal fungovat, bylo by to k ničemu, protože lísteček s PIN kodem jsem někde založil.

4. den.
Železná Ruda - Frymburk. Ujeto 125 km.
Ráno jsem šel s obavou nastartovat, ale motor chytil dobře. V obci Prášily jsem si všiml botanické zahrady, takže jsme zastavili aby jsme se podívali. Pěkná, včetně bizonů. Po prohlídce jsme nasedli a samozřejmě motor nenastartoval. Už jsem tušil, že opravená spínací skříňka cestou na letošní Elefant asi nebyla opravena na věčné časy a že jsem ji přeci jenom měl vyměnit. A byla to krutá pravda. Definitivní konec. S ochotným domorodcem, jsme se snažili opět ji opravit, ale marně. Vypálené části se vydrolily a bylo hotovo. Ale měl jsem číslo na Pavla. Půjčeným mobilem jsem zavolal Pavlovi a poprosil, zda by mi nezjistil číslo na Šumaváka Jirku, protože jsem byl kousek od Klatov a Jirka byl v současné chvili moje jediná záchrana. Byla totiž neděle a žádný servis nefungoval.
Naštěstí měl Pavel Jirkovo číslo a tak jsem mu zavolal jestli by nebyl ochoten mě zachránit. A co myslíte? Samozřejmě že byl ochoten. A tak jak přijel servis Pavlovi na výměnu vačky, tak přijel Jirka s Lukášem a provedli náhradní řešení, které bylo uděláno tak dobře, že vydrželo celou zbývající cestu a určitě by vydrželo i nadále.
Takže ještě jednou velké díky Jirkovi a Lukášovi za provedenou opravu. Vyzkoušel jsem vodu v Lipně, byla docela teplá, protože začal první den, kdy byla úmorná vedra. Večer začal fungovat mobil Jany.

5.den.
Frymburk - Mikulov. Ujeto 283 km.
Úmorné vedro. Připadá mi, že jedeme proti zapnutému fénu na vlasy. Hodně motorkářů, Němci Rakušané. Hodně rybníků. První část byla pěkná, projížděli jsme zatáčkami, prudkým klesáním a zase stoupáním, hlavně v okolí Novohradských hor a u Vranovské přehrady. Ale silnice hodně úzké. Překvapilo mě, kolik silnic je v rámci republiky úzkých, ale hlavně jsou lemovány vzrostlými stromy, dost blízko u sebe. Potom už to bylo horší, otevřená krajina k Mikulovu, hlavně pole, vinice, sady. Pěkné muzeum veteránů v Lesné u Znojma, Večer začal fungovat můj mobil.
.6.den.
Mikulov - Jablůnkov. Ujeto 265 km.
Opět rovina, pole, sady a vinice až k do té doby, než se začaly zvedat Karpaty. Potom zase zatáčky, klesání stoupání, jízda lesem. Pěkný úsek až k hranicím se Slovenskem, kde kde jsem přejel na Slovenskou stranu v Makově a k nám se vrátil na přechodu v Mostech u Jablůnkova. Úsek Slovenskem byl velmi hezký, včetně kvalitní silnice. Opět celý den Sahara.

7. den.
Jablůnkov - Zlaté Hory. Ujeto 225 km.
Na trojmezí jsme se nedostali, pouze do Hrčavy do obce. Potom by se muselo na místo pěšky a motorku s věcma jsem tam, nechtěl nechat. Při cestě zpět, mimochodem zase zatáčky a zatáčky a kopce jsme viděli nějakou vzducholoď kroužící nad okolím. Až před Třinec to šlo, to byly ještě vidět Beskydy a Slezské Beskydy. A potom přišla asi ta nejméně hezká část celé cesty. A to je Třinecko, Český Těšín, Karviná, Bohumín. Okolní krajina žádná, okolo silnice samé křoví. V Hati jsme na chvíli přejeli do Polska a potom vjeli do ČR zase v Píšti. Za Opavou se to zase začalo trochu zlepšovat. Hezký úsek byl potom před Zlatými Horami. Opět Sahara.

8.den.
Zlaté Hory - Police nad Metují. Ujeto 211 km.
Nejlepší počasí , žádné vedro.
Tuto trasu hodnotím jako tu nejlepší. Pěkná krajina, hodně zatáček, klesání stoupání, dobrý stav silnic.

9. den.
Police nad Metují - Kořenov. Ujeto 191 km.
Ráno chladněji. Chvílemi sluníčko, ale studený vítr.
Trasa pěkná, Broumovsko, Adršpach, průjezd Krkonošemi, vjeli jsme až na Pomezní Boudy. Před Kořenovem oprava komunikace, asi 5x semafory. Objížďky.
Začalo pršet.

10.den.
Kořenov - Adolfov. Ujeto 277 km.
Ráno chladno, pouze 6 stupňů, prší. Přestalo pršet a tak jsme vyrazili. Vzápětí začíná opět pršet. Zastavuji a oblékám u benzínky nepromok. Kalhoty dole už jsou mokré. A počasí si řeklo, že nám pokoj nedá. Takže celý pěkný úsek Jizerskými Horami , Lužickými Horami, Frýdlantský výběžek, Šluknovský výběžek, Národní park České Švýcarsko až do cíle jsme střídavě mokli. A na závěr jsme navíc díky průtrži v Děčíně přejel odbočku na Jílové a tak jsme do Adolfova museli přes Ústí nad Labem.

A potom už do Litoměřic.

Celkem ujeto 2 303 km, okolo republiky 2 213 km.
Spotřebováno celkem 186,8 litrů benzínu.

Za celou dobu jsme potkali pouze 2 motocykly ruské nebo ukrajinské výroby. Jeden právě v muzeu (Dněpr) a jeden Ural zánovní, myslím že to byl naháč a to někde u Rumburka.
Kromě předních tlumičů, které byly spíše nefunkční a spinací skříňce se nevyskytly žádné jiné závady. Zvuky vycházející z motoru a ostatních částí motocyklu byly stejné intenzity jako před jízdou a žádné nové jsem nazaznamenal.
Den před odjezdem jsem ještě vyměnil zadní tlumiče , které byly asi jako ty přední, za tlumiče Sachs od Pavla. Bylo to znát.
Diferenciál jsem vezl pro jistotu sebou.,nebyl potřeba.
Trochu mě mrzí, že jsem cestu neabsolvoval na čistokrevném rusovi, ale ten není momentálně v takové kondici, aby to vydržel. Čeká ho generálka.Tak snad někdy příště.
I když jsem neabsolvoval cestu polními a lesními cestami a co nejblíže k hranicím po vyloženě silnicích třetí třídy je deset dní na takovou cestu málo. Aby to nebylo pouze jet, vyspat se a zase jet a nikde se nezastavit, chtělo by to minimálně 14 dní. I když se někomu může zdát kilometrový nájezd malý, vzhledem k tomu po jakých silnicích se jede a že se jede s Dněprem byť s motorem BMW víc se to nedá. Ale je u nás pěkně a jsem rád, že jsme to s Janou uskutečnili.
Foto na http://www.dneprak.rajce.net/
Dněprák