tohle jsou slova GIO,myslím to trefila naprosto přesně
je to současná realita v plné nahotě , jasně pojmenovaná
to se pak promítá i v tom,co tady řešíte kolem GP

Onemocněl nám svět...a my s ním...

Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva?

Kde je něco víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků.

Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami. Neznáme skoro okolí v kterém bydlíme, nemáme čas se věnovat vlastní rodině, na to musí stačit dovolená... Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti, jako je tv Nova a skoro hodinová černá kronika?



Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. No, k čemu to je, když nám to není stejně nic platné...třeba teď s akcí zachránit GP v Brně. K čemu jsou petice, masa lidí, která nesouhlasí s absurditou debilních rozhodnutí, křičící stupiditou a nikdo se s tím nezaobírá ani z vlády a ani v ministertvech. Proč volíme lidi, o kterých nic nevíme? Proč vůbec chodíme k volbám jak telata..když zhola NIC podstatného se nezadaří prosadit. Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Nejsem sama, komu to všechno už začalo vadit, to vím jistě.

Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou láhví, či noblesní hotely pro psy i s vlastní webkou, lékařem a kadeřníkem. Vládne tu diskriminace jak hrom..lidé nad padesát neseženou práci..Studenti z vysokých škol bez praxe jsou na tom stejně..a jak si asi tu praxi mají udělat??

Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny.

K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače. Formulky, nacvičené fráze, které nemají s naším skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich domovů, vnucování reklam, které nám už vlezou i do našich soukromých mob.telefonů. Nastoupily duševní nemoci, sebevraždy, deprese..zmatek...tolik bolesti a násilí v lidech nebývalo...



Všechno dobré, co se dalo jíst zakázala UNIE i do domácích zabijaček nám vlezla potvora!! Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu, jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se staly do večera nepoživatelnými, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina. Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu-tradici, jsme vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu

Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši "bezpečnost." Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem? No co to je?



Zvykli jsme si sedět u internetu..kdykoliv jedu sockou, vidím to samé...každý ponořen sám do sebe a svítícího displaye svého mobilu, tabletu...v uších hudbu. Ani nevidí, jak za okny je krásný západ slunce..ani neví kde je a bezmyšlenkovitě vystoupí tam, kde má. Lidé už neví co je láska a přichází o to vzrušující se seznámení někde na cestách..Seznamují se přes internet..kde nejsou ani sví..kde nejsou ničím opravdovým. Co to s náma je ..necítíte to sami v sobě..Jste šťastní, opravdově šťastní??



Nedávno jsem ztratila lásku a důvěru v člověka, který mi byl vším..doposud ale ráda vzpomínám, jak mi s ním bylo asi nejlíp na světě. Najednou neexistoval internet ale práce na zahradě, cesty a courání přírodou..pohyb, nová poznání a smích. Vše jednou končí a člověk se smíří i s tím, že se cesty rozejdou..a žije se dál..ale takových lidí jako byl on je málo, co opravdu žijí plnohodnotným životem a neřeší peníze a úřady, co nad ním mají moc.. Potkávám se s tolika lidmi jako fotografka a sleduji, naslouchám..je to děs..ne život, co někteří žijete..co vše k pro Vás spokojenému životu potřebujete..takové blbosti, zbytečnosti...



Opravdové přátelství vymizelo, teď nastolilo přátelství z vypočítavosti.. Znám pár známých, co se přátelí jen s těmi, co jsou dost bohatí, kteří mají a nebo něco znamenají. Lezou jim do zadku s takovou chutí, až se musím smát a kroutit nad němi hlavou. Jo ten jezdí na závody, má několik motorek a repliky helm jezdců, ten by mi mohl pomoci, v jeho blízkosti budu také tak dobrej...třeba si k něčemu pomohu..budu součástí jeho slávy..budu jeho klíště..)))



Chci potkat někoho normálního,kdo se nechvástá a kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, starostem a práci.. ale bez falše mě obejme a zeptá se : Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout...popovídáme? Chci poznat člověka, co když o něčem mluví není myslí někde jinde..který umí naslouchat se zájmem a ne jen na půl ucha. S kterým se nasmějeme a popovídáme aniž bychom ze sebe dělali někoho kým nejsme. Někoho, kdo není myslí někde jinde a pln starostí, aby vše zaplatil, aby jej nesmetli exekutoři..aby měl práci, či kde bydlet. Někoho, kterého v polovině debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci."

Ne! Tohle ne. Ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, pokaženého světa. Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno sem s listopadem vkĺouzlo. Já a mí rovní v ročníku ale máme na co vzpomínat a to byly pravé hodnoty i lásky...Nechtěla bych být mladá v tomto věku plném odpadků a pozlátkových vztahů...Nechtěla bych být svědek dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude dát udržet, to se snad nedožiju.Dokdy bude člověk hledat své místo?



Někde se stala chyba-velká chyba, které náprava bude trvat dlouho. Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním!

.

Larry> Je to tak!

Larry> souhlas.. i proto se raději na několik týdnů v roce seberu a jedu někam na Kavkaz nebo na Balkán za nezkaženou společností. Nažrat se naturálního žrádla, neřešit internet, jednou za týden vybrat 10 tisíc Rublů na pár piv a litrů benzínu a zmizet někam do stepi nebo do hor.... S konzumností dnešního světa nebojuji (jako mnozí, kteří to halasně o sobě pozérsky tvrdí, přitom závidí druhým a kdyby byli na jejich místě tak dnešní dobu velebí) ale alespoň tímto způsobem z dnešní doby vytřískám maximum.

Naposledy editováno 07.07.2014 11:47:11

Larry píše: tohle jsou slova GIO,myslím to trefila naprosto přesně
je to současná realita v plné nahotě , jasně pojmenovaná
to se pak promítá i v tom,co tady řešíte kolem GP

Onemocněl nám svět...a my s ním...

Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva?

Kde je něco víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků.

Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami. Neznáme skoro okolí v kterém bydlíme, nemáme čas se věnovat vlastní rodině, na to musí stačit dovolená... Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti, jako je tv Nova a skoro hodinová černá kronika?



Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. No, k čemu to je, když nám to není stejně nic platné...třeba teď s akcí zachránit GP v Brně. K čemu jsou petice, masa lidí, která nesouhlasí s absurditou debilních rozhodnutí, křičící stupiditou a nikdo se s tím nezaobírá ani z vlády a ani v ministertvech. Proč volíme lidi, o kterých nic nevíme? Proč vůbec chodíme k volbám jak telata..když zhola NIC podstatného se nezadaří prosadit. Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Nejsem sama, komu to všechno už začalo vadit, to vím jistě.

Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou láhví, či noblesní hotely pro psy i s vlastní webkou, lékařem a kadeřníkem. Vládne tu diskriminace jak hrom..lidé nad padesát neseženou práci..Studenti z vysokých škol bez praxe jsou na tom stejně..a jak si asi tu praxi mají udělat??

Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny.

K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače. Formulky, nacvičené fráze, které nemají s naším skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich domovů, vnucování reklam, které nám už vlezou i do našich soukromých mob.telefonů. Nastoupily duševní nemoci, sebevraždy, deprese..zmatek...tolik bolesti a násilí v lidech nebývalo...



Všechno dobré, co se dalo jíst zakázala UNIE i do domácích zabijaček nám vlezla potvora!! Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu, jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se staly do večera nepoživatelnými, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina. Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu-tradici, jsme vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu

Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši "bezpečnost." Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem? No co to je?



Zvykli jsme si sedět u internetu..kdykoliv jedu sockou, vidím to samé...každý ponořen sám do sebe a svítícího displaye svého mobilu, tabletu...v uších hudbu. Ani nevidí, jak za okny je krásný západ slunce..ani neví kde je a bezmyšlenkovitě vystoupí tam, kde má. Lidé už neví co je láska a přichází o to vzrušující se seznámení někde na cestách..Seznamují se přes internet..kde nejsou ani sví..kde nejsou ničím opravdovým. Co to s náma je ..necítíte to sami v sobě..Jste šťastní, opravdově šťastní??



Nedávno jsem ztratila lásku a důvěru v člověka, který mi byl vším..doposud ale ráda vzpomínám, jak mi s ním bylo asi nejlíp na světě. Najednou neexistoval internet ale práce na zahradě, cesty a courání přírodou..pohyb, nová poznání a smích. Vše jednou končí a člověk se smíří i s tím, že se cesty rozejdou..a žije se dál..ale takových lidí jako byl on je málo, co opravdu žijí plnohodnotným životem a neřeší peníze a úřady, co nad ním mají moc.. Potkávám se s tolika lidmi jako fotografka a sleduji, naslouchám..je to děs..ne život, co někteří žijete..co vše k pro Vás spokojenému životu potřebujete..takové blbosti, zbytečnosti...



Opravdové přátelství vymizelo, teď nastolilo přátelství z vypočítavosti.. Znám pár známých, co se přátelí jen s těmi, co jsou dost bohatí, kteří mají a nebo něco znamenají. Lezou jim do zadku s takovou chutí, až se musím smát a kroutit nad němi hlavou. Jo ten jezdí na závody, má několik motorek a repliky helm jezdců, ten by mi mohl pomoci, v jeho blízkosti budu také tak dobrej...třeba si k něčemu pomohu..budu součástí jeho slávy..budu jeho klíště..)))



Chci potkat někoho normálního,kdo se nechvástá a kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, starostem a práci.. ale bez falše mě obejme a zeptá se : Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout...popovídáme? Chci poznat člověka, co když o něčem mluví není myslí někde jinde..který umí naslouchat se zájmem a ne jen na půl ucha. S kterým se nasmějeme a popovídáme aniž bychom ze sebe dělali někoho kým nejsme. Někoho, kdo není myslí někde jinde a pln starostí, aby vše zaplatil, aby jej nesmetli exekutoři..aby měl práci, či kde bydlet. Někoho, kterého v polovině debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci."

Ne! Tohle ne. Ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, pokaženého světa. Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno sem s listopadem vkĺouzlo. Já a mí rovní v ročníku ale máme na co vzpomínat a to byly pravé hodnoty i lásky...Nechtěla bych být mladá v tomto věku plném odpadků a pozlátkových vztahů...Nechtěla bych být svědek dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude dát udržet, to se snad nedožiju.Dokdy bude člověk hledat své místo?



Někde se stala chyba-velká chyba, které náprava bude trvat dlouho. Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním!

.

sorry, ale to jsou zas kecy

jaky si to udelas, takovy to mas .. ale kdyz se na to chce nekdo divat pohledem "svet je zlej, nemuzu s tim nic delat, ja chapu ze je to spatne, ale ostatni jsou zli a nic s tim neudelam", jeho volba

Naposledy editováno 07.07.2014 12:16:42

Larry píše: tohle jsou slova GIO,myslím to trefila naprosto přesně
je to současná realita v plné nahotě , jasně pojmenovaná
to se pak promítá i v tom,co tady řešíte kolem GP

Onemocněl nám svět...a my s ním...

Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva?

Kde je něco víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků.

Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami. Neznáme skoro okolí v kterém bydlíme, nemáme čas se věnovat vlastní rodině, na to musí stačit dovolená... Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti, jako je tv Nova a skoro hodinová černá kronika?



Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. No, k čemu to je, když nám to není stejně nic platné...třeba teď s akcí zachránit GP v Brně. K čemu jsou petice, masa lidí, která nesouhlasí s absurditou debilních rozhodnutí, křičící stupiditou a nikdo se s tím nezaobírá ani z vlády a ani v ministertvech. Proč volíme lidi, o kterých nic nevíme? Proč vůbec chodíme k volbám jak telata..když zhola NIC podstatného se nezadaří prosadit. Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Nejsem sama, komu to všechno už začalo vadit, to vím jistě.

Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou láhví, či noblesní hotely pro psy i s vlastní webkou, lékařem a kadeřníkem. Vládne tu diskriminace jak hrom..lidé nad padesát neseženou práci..Studenti z vysokých škol bez praxe jsou na tom stejně..a jak si asi tu praxi mají udělat??

Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny.

K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače. Formulky, nacvičené fráze, které nemají s naším skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich domovů, vnucování reklam, které nám už vlezou i do našich soukromých mob.telefonů. Nastoupily duševní nemoci, sebevraždy, deprese..zmatek...tolik bolesti a násilí v lidech nebývalo...



Všechno dobré, co se dalo jíst zakázala UNIE i do domácích zabijaček nám vlezla potvora!! Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu, jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se staly do večera nepoživatelnými, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina. Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu-tradici, jsme vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu

Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši "bezpečnost." Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem? No co to je?



Zvykli jsme si sedět u internetu..kdykoliv jedu sockou, vidím to samé...každý ponořen sám do sebe a svítícího displaye svého mobilu, tabletu...v uších hudbu. Ani nevidí, jak za okny je krásný západ slunce..ani neví kde je a bezmyšlenkovitě vystoupí tam, kde má. Lidé už neví co je láska a přichází o to vzrušující se seznámení někde na cestách..Seznamují se přes internet..kde nejsou ani sví..kde nejsou ničím opravdovým. Co to s náma je ..necítíte to sami v sobě..Jste šťastní, opravdově šťastní??



Nedávno jsem ztratila lásku a důvěru v člověka, který mi byl vším..doposud ale ráda vzpomínám, jak mi s ním bylo asi nejlíp na světě. Najednou neexistoval internet ale práce na zahradě, cesty a courání přírodou..pohyb, nová poznání a smích. Vše jednou končí a člověk se smíří i s tím, že se cesty rozejdou..a žije se dál..ale takových lidí jako byl on je málo, co opravdu žijí plnohodnotným životem a neřeší peníze a úřady, co nad ním mají moc.. Potkávám se s tolika lidmi jako fotografka a sleduji, naslouchám..je to děs..ne život, co někteří žijete..co vše k pro Vás spokojenému životu potřebujete..takové blbosti, zbytečnosti...



Opravdové přátelství vymizelo, teď nastolilo přátelství z vypočítavosti.. Znám pár známých, co se přátelí jen s těmi, co jsou dost bohatí, kteří mají a nebo něco znamenají. Lezou jim do zadku s takovou chutí, až se musím smát a kroutit nad němi hlavou. Jo ten jezdí na závody, má několik motorek a repliky helm jezdců, ten by mi mohl pomoci, v jeho blízkosti budu také tak dobrej...třeba si k něčemu pomohu..budu součástí jeho slávy..budu jeho klíště..)))



Chci potkat někoho normálního,kdo se nechvástá a kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, starostem a práci.. ale bez falše mě obejme a zeptá se : Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout...popovídáme? Chci poznat člověka, co když o něčem mluví není myslí někde jinde..který umí naslouchat se zájmem a ne jen na půl ucha. S kterým se nasmějeme a popovídáme aniž bychom ze sebe dělali někoho kým nejsme. Někoho, kdo není myslí někde jinde a pln starostí, aby vše zaplatil, aby jej nesmetli exekutoři..aby měl práci, či kde bydlet. Někoho, kterého v polovině debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci."

Ne! Tohle ne. Ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, pokaženého světa. Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno sem s listopadem vkĺouzlo. Já a mí rovní v ročníku ale máme na co vzpomínat a to byly pravé hodnoty i lásky...Nechtěla bych být mladá v tomto věku plném odpadků a pozlátkových vztahů...Nechtěla bych být svědek dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude dát udržet, to se snad nedožiju.Dokdy bude člověk hledat své místo?



Někde se stala chyba-velká chyba, které náprava bude trvat dlouho. Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním!

.

Tak s tím souhlasím, ale většina pokrytců si tohle nechce připustit

Larry> Článek perfektne vystihnul naši dobu,lépe to snad ani nejde popsat