Petrenko: Ahoj, to taky znám, jak chlapi řikají, chce to jen jezdit......Do práce, z práce, po práci jen co to jde vypálit pryč... zkoušet
Já, tedy jezdil docela dost, ale vše jen malo-objem (všechno Jawa)- tu velikou mrchu jsem osedlal loni v březnu - moje první "velká" a hned taková raketa. (Letos mi bude 45).Nebyl to ukázkový přestup v životě motorkáře - nepostupoval jsem od slabšího k tomu silnějšímu a silnějšímu a samozřejmě díkytomu co jsem dříve jezdil, tak katastrofální jízdní návyky Trvalo mi to tak zhruba dvatisíce kilometrů než mne přestalo bolet předloktí,zápěstí, krční páteř, záda..-to vše- než jsem se dokázal uvolnit ne-sedět a ne-držet motorku křečovitě- uvolnil jsem se. Jezdil jsem tím způsobem, že jsem motor točil tak 4-5 tisíc otáček, nacvakal všech šest rýchlostí a uháněl krajinou tak 100-110km v hodině . Bál jsem se ve všech směrech. O motorku, o sebe, provozu, předjíždění... Potil jsem se v helmě jak vůl, kuklu jsem vždy mohl ždímat. Postupně jsem si vše osahal získal jisté návyky.... už v červenci jsem vyrazil s manželkou do Tater a potom jsem absolvoval cestu tam a zpět do Chorvatska (Starigrad)celkem jsem přes SK,Hun., Hr., najel 2600km... v loňském roce jsem bez pár desítek km najel 9000 tisíc je to dnes samozřejmě vše jiný příjemnější. Jezdím neustále s respektem, protože já sám nezvládnu to co motorka umí a dá sama... Seznamuji se s ní neustále a snažím se nasávat informace a rady zkušenějších poté zase jezdit a pilovat
nemachruji nepředvádím se a nedokazuji ani sám sobě nic.... ale pocit co jsem zažíval si budu nadosmrti pamatovat. Přeji hodně štěstí moc a moc šťastných kilometrů ať Ti to vše přinese jen samé štěstí

JuBr>
děkuji,