((( Jinde na M.cz by mně toto asi ZASE neprošlo a tak aspoň sem, s omluvou autorovi článku )))
==============================================================================

Současná pandemie odhalila profesionální sport jako sobecký byznys, jako nadbytečnou televizní
zábavu a cynický stroj na vydělávání peněz.
V důsledku koronavirové pandemie se zavřely hokejové arény i fotbalové stadiony. Za své vzaly
pokusy dokončit rozehrané sezony před prázdnými tribunami. To vše k nelibosti majitelů klubů
a šéfů ligových soutěží. Ti se od samého začátku pandemie nesnaží prezentovat sport
jako možnost povzbudit populaci, ale sami se postavili do rolí obětí ekonomické krize.
Současná situace také nabízí možnost zjistit, co opravdu pro život potřebujeme, a podle toho pak
transformovat ekonomiku a současný profesionální sport s charakterem finančního parazita měl
být mezi prvními odvětvími, jež je třeba změnit. A stačilo by ho odříznout od státních příspěvků.
Nemám na mysli dotace na sportoviště sloužící veřejnosti nebo sportovní aktivity mládeže, které
po karanténě budou možná potřebnější než kdykoli předtím. Vznik a zachování sportovišť pro
každého je mnohem podstatnější než televizní sledování milionářů na prázdných stadionech.
K tomu nepotřebujeme nátlak televizních společností, jejichž logice, jak se ukázalo, je současný
profesionální sport plně podřízený.
Jedna země za druhou si uvědomovaly, o jak závažný problém se jedná, zdálo se být logické, že
sportovní akce se zruší jako první.
V případě ochrany zdraví vyznavačů dvou "klenotů" českého sportu ale státní ostražitost zmizela.
Odehrálo se poslední kolo základní části hokejové extraligy a další kolo fotbalové ligy, Vrcholem
bylo pražské derby s dvaceti tisíci fanoušky v ochozech.
Přitom fotbalové zápasy Ligy mistrů v Bergamu a Liverpoolu jsou považovány za hlavní epicentra
masivního rozšíření nákazy v obou zemích. Síla televizních společností lehce překonala odpor v tu
chvíli ještě ne dost razantních státních orgánů. Sport jako ztělesnění zdravého vývoje mládeže a
utužování tělesné zdatnosti se hodně rychle ukázalo jako zástěrka zakrývající výnosný spektákl.
I další kolo represe mělo až komický nádech, když hokejoví a fotbaloví bafuňáři zcela seriózně
přepočítávali, jak se vlezou do omezení akcí pro sto lidí...
Pozastavením všech soutěží skončila sice doba aktivního sportování, ale nikoli počítání peněz.
Pořád se spekuluje o dokončení rozehraných soutěží. V anglické Premier League se dokonce začalo
uvažovat o tom, že by kluby žily v izolaci po hotelích, z nichž by bezpečně cestovaly na prázdné
stadiony. Má být zoufalým pokusem, jak uniknout finančnímu kolapsu. Nejdražší fotbalová liga
světa totiž již dostala zaplaceno za televizní práva.
Finanční přebujelost v posledních letech proměnila sport v první řadě na byznys. Případ letních
olympijských her v Tokiu tuto realitu odhalil. Urputnost, s níž se šéfové MO bránili jakékoli změně
termínu konání olympiády, dosahovala až absurdních rozměrů. Celý svět v boji s koronavirem rušil
jednu sportovní soutěž za druhou, majitelé nejvýnosnější sportovní události působili jako z jiné
planety. Ještě 12. března nechaly špičky MOV zapálit olympijský oheň při tradičním ceremoniálu
v řecké Olympii a z bezpečnostních důvodů se konal bez diváků, hlavně že tradice zůstala zachována.
Až v momentě, kdy novináři přestali počítat, kolik roušek by sportovci během oněch šestnácti dn
spotřebovali, protože už bylo jasné, že kromě diváků by se her nezúčastnili ani sami aktéři, se šéf
MOV Thomas Bach domluvil na jejich odkladu s japonským premiérem Šinzó Abem. Problémem
číslo jedna byly peníze. Šéf české olympijské garnitury Jiří Kejval v rozhovoru pro deník Právo
dokonce řekl, že i když chápe všechna koronavirová proti, rušení olympiády vůbec není na pořadu
dne,protože utraceno už bylo devadesát procent finančních prostředků a ztráty v samotném Japonsku
dosahují už nevídané výše.
Pro sportovce měla být olympiáda vrcholem jejich sportovních kariér, za nimiž stojí dřina, odříkání

a obětování. Přesto ale není v očích pořadatelů olympiáda ničím jiným než velkým byznysem, který

tyje především z toho, že hry má v televizi podle odhadů sledovat více než tři a půl miliardy lidí.

Současný profesionální sport není mostem překlenujícím nerovnosti, naopak produktem nerovností.

Naposledy editováno 06.06.2020 11:25:13

IvanDvoutakťák> Ivane nespletl jsi si téma?

IvanDvoutakťák> ono je totiz otazka co si pod pojmem profesionalni sport predstavovat.. jestli to "profesionalni" znamena ze se tomu sportovci venuji na "plny uvazek" nebo to ze je to dotovane desitkami milionu slovo profese jaksi znamena povolani ci remeslo, no a je snad lepsi remeslnik ten co si uctuje 3x tolik nebo ten co za 1/3 udela svoji praci lepe ?

kuprikladu "profesionalni" volejbalistky nebo florbaliste maji vesmes nejaky vedlejsi polovicni uvazek a ve svem v podstate volnem case travi kazdy den v telocvicne + jejich vedeni (majitele tymu,treneri) to maji obdobne, profesionalni cyklisti sice berou prachy i za trenink ale vetsinu roku travi v kempech, ktere jsou co do pomeru absolvovane driny a prisunu potravy pro bezne smrtelniky asi srovnatelneh s koncentracnim taborem, nicmene jejich tymy-vedeni uz jsou v tomhle smerujasne preplaceni.. a pak treba "profesionalni fotbalista" si za podobne/mnohdy vetsi penize dojede na jeden (vyjimecne dva) treninky audinou a vecer tim samym autem na pivo se spoluhraci, a jejich zazemi (vedeni tymu) bere jeste mnohonasobne tolik = celkove se v tom toci misto kulatyho balonu i miliony a miliardy....

no, a ted co teda schcem nebo budem srovnavat, kolik casu samotny sportovec travi treninkem (zde zrovna cyklistika jasne vede, jsou to desitky hodin strasny driny tydne), nebo kolik za svou pripravu bere bez ohledu na to jak je ta priprava silove nebo casove narocna, tedy fyzikalni paralelou dejme tomu nejaka jakoby "ucinnost" ve smeru hodne penez za malo prace (treba my bezci, a to ani ti co reprezentuji nebereme prakticky nic,maximalne atleti-drahari ale tam jsou ty platy ve srovnani treba s fotbalem da se rict "zanedbatelne"), a nebo za treti kolik za jejich vykon obdrzi jejich majitel (vedeni tymu ktery reprezentuji), tedy kolik se celove toci penez v danem cirkuse kde je uz ten samotny sportiovec jen cvicenym kasparkem na jevisti....

bohuzel v dnesni spolecnosti vladnou penize takze vesmes plati, ze kdyz nekomu reknu ze beham 400/mes v podstate ve svem volnem case, a obcas neco malo vyhraju (pokryje to tak cestu a ubytko..) klepe si na celo, zatim co kdybych mu rekl ze se dvakrat tydne na pohodu probehnu a beru stovku mesicne, budu v jeho ocich za profika..

omlouvam se za rozvijeni OT, s tim co pises v tomhle smeru 100% souhlasim , a neni v tom zadna zavist ze bezci maji hovno ale proste princip,...
veci se delaji k nejakemu ucelu, a ucel sportu je zlepsovat sve ci obecne lidske (na nejvyssi urovni) vykony, ne tahat penize ze sponzoru (a tim spis ne tahat ze statu !! stat by mel proboha dotovat pouze sportovani deti..) to je pak komerce, divadlo, show, cokoliv, ale se sportem to nemanic spoelcneho

BTW je to ale celkove slozity, da se na to koukat z mnoha uhlu pohledu, treba olympiady jakozto akce uz davno neplni puvodni olypijskou myslenku, toje jasny, ale spousta sportovcu v tom tu myslenku vidi, nejedou tam pro tu komerci ale fakt s cistym umyslem reprezentovat

a ted zas zpet na fizlobiti