Možná to sem úplně nepatří ale nějak jsem nevěděl kam tohle téma zařadit, pak mě napadlo že to s nehodama trochu souvisí. Já sám jsem začal asi před rokem a půl chodit - samozřejmě bez příspěvku. Pokud zdraví dovolí, budu chodit tak často jak to jen půjde. Ten pocit po odběru je potom úžasnej. Citím stále větší potřebu v tom pokračovat, tím spíš když pár lidí z blízkého okolí a hlavně z rodiny muselo nedávno podstoupit transfuzi. Někteří sami z vás jste možná někdy transfuzi dostali a člověk nikdy neví kdy bude druhýho člověka potřebovat. Jak jste na tom? Chodíte? Jak dlouho?
1 reakcí na tento příspěvek Dárci krve
droud píše: Já nedávám kdysi jsem měl cukání ale jelikož mám tendence omdlívat i při běžným odběru tak jsem se k tomu nikdy neodhodlal
Na vojně bylo asi potřeba krve, tak nás posadili do řady na židličky,napíchli žílu,půllitrovou sklínku dali k nohám a řekli-pumpuj prsty! Někteří odpadli totálně. Já jsem se ,,pouze" motal a vrávoral, měl křeč v ruce a měl totální poruchu vidění-úplnou tmu. Nicméně jsem komunikoval a vědomí jsem neztratil. I přes tento zážitek jsem na odběry chodit chtěl, ale jak jsem psal výš, nešlo to. Nebuď bábovka a běž to zkusit. V nemocnici u toho ležíš a vůbec se nemusíš dívat.