plynouce z našich životů.
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Poezie všeních dní
Mao se ti shůry směje,
čína klidu nedopřeje.
Ruce stále od šmíru,
svačíš buřta z papíru.
Probdělá noc, oči rudé,
jebat mrchu, do sběru pude!
Poučení vem si cenné,
levné-dvakrát placené
Vřelé díky, básníku,
zrovna beru za kliku.
Z garáže ven odcházím,
do sklépka zas přicházím.
Lahváča si otevřu
na šraubcígl zanevřu.
Nejsem už kus pitomce,
radši koupím Japonce.
Ten mi bude v klidu sloužit,
všichni po něm budou toužit.
A já se budu v klidu smát,
že nemusím se s čínou s*át!
Strýček Mao v řeče plul,
o tempu lhal, jak když sype sůl,
po rolnících chtěl, nechť ocel tvoří,
ta však byla k ničemu, jak v parfumérce tchoři.
Skončilo to hladomory,
jako velké panské dvory.