Tahle je dobrá, ta se mně líbí... To sem prostě musím dát ... Čtení mně sice připomnělo jednu ludru se stejnou motorkou, jakou mám já... Ale básnička je to dobrá.

Tajemství zpovědnice:

Přišla dívka ke zpovědi, zpovídat se z hříchu,
byla celá rozechvěná a šeptala potichu.
Zpovídám se, důstojnosti, ze svých hříchů před Bohem,
že jsem doma kradla cukr a jedla ho za rohem.
Dál že jsem pomlouvala kamarádku bez studu,
přísahám vám, důstojnosti, už to dělat nebudu...

Dobře, dobře, dcero milá, nemáš hříchů ještě víc?
Jo, ty se vám, důstojnosti, tady trochu stydím říct.
Jen se nestyď, dcero milá, a Pán Bůh ti odpustí,
jinak tě tvůj strážný anděl nadosmrti opustí.
Tak jsem jednou, důstojnosti, na zahrádce seděla,
naší Mařku o rok starší okénkem jsem viděla.
Vysvlečená do košile, abych vám nic nelhala,
dvěma prsty, důstojnosti, do kundy si chmatala.
Zmocnil se mě divný pocit, zachvěl se mnou každý nerv,
neměla jsem chvilku klidu, hlodal mě podivný červ.
Vlezla sem si do záchodku a kalhotky sundala,
a dva prsty, důstojnosti, též jsem si tam nandala.
Uchcávala jsem si při tom jak to malé štěně,
teď to dělám, důstojnosti, asi pětkrát denně.

Jednou zase, důstojnosti, nebyla jsem ve škole,
neboť jsem musela nést ženám oběd na pole.
Sousedka co bydlí vedle, ležela tam na mezi,
Vojta Kočí seděl na ní a tahal ji za kozy.
Běžela jsem rychle domů, neb chuť byla veliká,
přes plot jsem si zavolala sousedovic Pepíka.
Vzala jsem ho do stodoly, dala nohy nahoru,
a tam jsem mu ukázala tu chlupatou potvoru.
Pepík koukal jako blázen, jako socha zůstal stát,
já vím, že si, chudák, myslel, ze chci na něj klidně chcát.
Nic se neboj, můj Pepíčku, pojď si lehnout ke mně,
podívej se co mám tuhle, jak to hoří ve mně.
A pak si tam ke mně lehl, vzal mě kolem pasu,
a tak jsem mu bleskurychle sáhla po ocasu.
Do kundy jsem si ho dala, přirazila se už sama,
až jsem se vám, důstojnosti, trošilinku připochcala.

Tak tohle jsou, důstojnosti, všechny hříchy moje,
málem bych zapomněla, znám je i vestoje.
Za ty tvoje hříchy, dcero, musí se tě svatí hnusit,
já to s tebou po zpovědi taky musím zkusit.
Chodí dívka ke zpovědi pětkrát šestkrát týdně,
říká svému Pepíčkovi, že zpovídá tak bídně.
Pan farář měl velké břicho, tu velikou vadu,
proto dívku vyzpovídá zásadně zezadu.

A nakonec jednu radu, jezte, pijte střídmě,
ať nemusíte ke zpovědi ani jednou týdně.

Naposledy editováno 13.11.2013 12:45:20

Lubos92> No tyvole Na mě teď ve škole čumí jak na kreténa proč se tak tlemím