Jen sem chlapci sázíte,
básně posbírané z netu.
Co tak trochu zaměstnat,
mysl svou, nechť má se k světu?

Každému z nás v hloubi duše
básník někde dřímá.
čas od času potřebuje
státi pěkně zpříma.

Vstát a státi hezky rovno,
verše z hlavy sázeti.
Těžko něco vymyslí,
když bude se jen váleti.

A poté, co nás obdaruje
poezií milou,
odebere se zas k spánku,
jak když řeže pilou.

Já jsem jednou složil básničku, když jsem byl zhruba v pátý třídě na základce. Velkej úspěch nesklidila, takže už se do toho radši pouštět nebudu a budu to sbírat jinde ...

Naposledy editováno 08.10.2013 12:04:57

Poblinkal se pavouček,
vyblil čtyři kýble,
a to jenom protože,
spatřl mouchu v jídle.

jedna z dneška...ze života...cituji kolegu...spadni...spadni ramínko...ať jí ty kozy vylezou ...moderní umění moc nedávam ale tuto mě málem roztrhalo

Už se chystá zabíjačka,
jde se na to vědecky,
řezník už si brousí nože,
kluci běží pro necky.

Čuník tuší, co ho čeká,
protestuje ve chlívku,
ze mě chcete dělat škvarky,
ovárek a polívku?!

Psy a kočky máte rádi,
proč se mstíte praseti?
Nechte toho zabíjení,
berte ohled na děti.

Rozzlobil se, drcnul hlavou,
povolila závora,
než se řezník vzpamatoval,
čuník zmizel ze dvora.

Už je dávno za horama,
a tím končí povídka,
utekly jim jitrnice,
ovárek i jelítka.

Naposledy editováno 14.10.2013 02:18:49

Lubos92> Zabijačka v Kotěhůlkách?

Něco podobného:

Velrybaba měla pletky
s mnoha čupr velrydědky,
nemyslela na následky,
chovala se natvrdle...

Nemyslela na záruky
a včíl hlídá velryvnuky.
Velrybabě zobou z ruky
a říkaj' jí Bábrle.

Naposledy editováno 14.10.2013 23:05:56

"Jedovatý roztok
míchal jsem nedbale,
polil jsem si rozkrok,
poškozen jsem trvale."

Naposledy editováno 15.10.2013 12:26:43

Nejsem žádná princezna z nádherného hradu.
Nejsem žádná panička, co má nahoře nos i bradu.
Nejsem panenka z porcelánu ani ze sádry.
Nejsem drsňačka se slovníkem dřevorubce.
Jsem obyčejná holka, co za svým cílem kráčí.
Nemusím mít každý výstřelek módy ani nynější kýče, co se módy týče.
Nemám mnoho věcí, po kterých mé srdce křičí, nemusím být ani každý rok v zahraničí.
Nemám mozek génia ani před domem Ferrari.
I bez těchto věcí a s prohrami v životě mám stále úsměv na tváři.
Mám oči, které vidí vše kolem mě, mám ústa, které říkají "pochop mě".
Mám uši, které všechno dobré i zlé slyší, ale pořád mám ústa, které se přesto všechno usmějí. To, že mi pár lidí nic dobrého nepřeje, mi žíly netrhá ani krev nesaje.
Každý je nějaký a vždy se nějak liší - někdo je tichý, jiný se maličkostmi pyšní.
Každý má právo být takový jaký je!

Vypůjčeno od kamarádky

"Osud divně míchá karty,
zase ležím vedle Marty.
Hezká je i po capartech,
umřu s jménem Marta na rtech."

Tahle je dobrá, ta se mně líbí... To sem prostě musím dát ... Čtení mně sice připomnělo jednu ludru se stejnou motorkou, jakou mám já... Ale básnička je to dobrá.

Tajemství zpovědnice:

Přišla dívka ke zpovědi, zpovídat se z hříchu,
byla celá rozechvěná a šeptala potichu.
Zpovídám se, důstojnosti, ze svých hříchů před Bohem,
že jsem doma kradla cukr a jedla ho za rohem.
Dál že jsem pomlouvala kamarádku bez studu,
přísahám vám, důstojnosti, už to dělat nebudu...

Dobře, dobře, dcero milá, nemáš hříchů ještě víc?
Jo, ty se vám, důstojnosti, tady trochu stydím říct.
Jen se nestyď, dcero milá, a Pán Bůh ti odpustí,
jinak tě tvůj strážný anděl nadosmrti opustí.
Tak jsem jednou, důstojnosti, na zahrádce seděla,
naší Mařku o rok starší okénkem jsem viděla.
Vysvlečená do košile, abych vám nic nelhala,
dvěma prsty, důstojnosti, do kundy si chmatala.
Zmocnil se mě divný pocit, zachvěl se mnou každý nerv,
neměla jsem chvilku klidu, hlodal mě podivný červ.
Vlezla sem si do záchodku a kalhotky sundala,
a dva prsty, důstojnosti, též jsem si tam nandala.
Uchcávala jsem si při tom jak to malé štěně,
teď to dělám, důstojnosti, asi pětkrát denně.

Jednou zase, důstojnosti, nebyla jsem ve škole,
neboť jsem musela nést ženám oběd na pole.
Sousedka co bydlí vedle, ležela tam na mezi,
Vojta Kočí seděl na ní a tahal ji za kozy.
Běžela jsem rychle domů, neb chuť byla veliká,
přes plot jsem si zavolala sousedovic Pepíka.
Vzala jsem ho do stodoly, dala nohy nahoru,
a tam jsem mu ukázala tu chlupatou potvoru.
Pepík koukal jako blázen, jako socha zůstal stát,
já vím, že si, chudák, myslel, ze chci na něj klidně chcát.
Nic se neboj, můj Pepíčku, pojď si lehnout ke mně,
podívej se co mám tuhle, jak to hoří ve mně.
A pak si tam ke mně lehl, vzal mě kolem pasu,
a tak jsem mu bleskurychle sáhla po ocasu.
Do kundy jsem si ho dala, přirazila se už sama,
až jsem se vám, důstojnosti, trošilinku připochcala.

Tak tohle jsou, důstojnosti, všechny hříchy moje,
málem bych zapomněla, znám je i vestoje.
Za ty tvoje hříchy, dcero, musí se tě svatí hnusit,
já to s tebou po zpovědi taky musím zkusit.
Chodí dívka ke zpovědi pětkrát šestkrát týdně,
říká svému Pepíčkovi, že zpovídá tak bídně.
Pan farář měl velké břicho, tu velikou vadu,
proto dívku vyzpovídá zásadně zezadu.

A nakonec jednu radu, jezte, pijte střídmě,
ať nemusíte ke zpovědi ani jednou týdně.

Naposledy editováno 13.11.2013 12:45:20

Lubos92> No tyvole Na mě teď ve škole čumí jak na kreténa proč se tak tlemím

berengar> Ahoj; přečti to učitelce, třeba se v tom pozná ...

Naposledy editováno 13.11.2013 13:14:12

Lubos92> Jasný, zejtra to přečtu učitelce na právu. Neúspěch u zkoušky zajištěn

Spadla Madla z kolovadla,
natloukla si kokosa.
K úrazu přindíl aj Franta,
ukousla mu rákosa.

Franta nejčkon ta jak cérka
ščíti musí vsedě.
A kterak bude obtúlati,
to vypadá bledě.

Však potkal stréca rákosníka
se šikmýma vočima:
"Páne, máme bambusový,
dejte si ho do klína".

A tak Francek bambusovú
protézku si nasadil.
Nejčkon nemusí už čekat,
než by se mu postavil.

A tak cérky švarné ze vsi,
chodijó po návsi se psy,
štěbetajó jedna s druhou,
jak má Franta kládu tuhou.

Franta však je vlastně chudák,
neúnavně obtůlá,
sám však ožsu z teho nemá,
tož bere za to bůra!

Tentokrát jedna stručná :

Jsi jen jedna z mnoha Jan,
s kterou jsem šel do hajan.

pěkný

Polibek je pouhý klam,
spojení dvou lidských tlam.
Čímž se pouze docílí,
že se šíří bacily.

když kluka a holku krásný cit pojí,
jejich těla splynou...pak klukovi stojí ,
za to žít s tou holkou až na věky věků,
...proč na nemoc lásku dosud není léku???

kostelu sluší, když plamen ho sžírá,
když v prach propadne...a s ním i víra...
v boha...smrt církevním restitucím

"Náš dědeček je jako rtuť,
na babku má pořád chuť.
Je škoda, že už zapomněl,
že mu vyschnul teploměr..."

Naposledy editováno 18.11.2013 01:35:15

jackyle pěknej znak

darkmannn píše: jackyle pěknej znak

Dik, to mam od znameho z FB

Krájel děda mrkvičku,
krájel ji však špatně,
teď má nožík v očičku,
vidí už jen matně.
Těžko mu to někdo spraví,
zelenina - základ zdraví.

jak to řešil chudák děda???...
ptám se bo mě to fakt nedá,
zavolal si zachranáře,
nebo věřil vlastní káře???...
a kdo se ho ujal záhy???...
z kama byl...z brna či z prahy???
ještě s babkou hodí polku???...
nebo je konec a na patolku...
odvezli ho na výzkumy,
lepší než mrkev jsou dva tři rumy

My jsme mladé pionýrky,
ještě máme malé dirky;
až budeme svazačky,
budem píchat za kačky.
A až budem starý ženy,
budem dupat na tři směny.

Rozčílil se u nás kapr,
že ho vážně neberem,
nejvíc jej však vytočilo,
že ho večer sežerem!

Tvářil se dost vykuleně,
když mě viděl s paličkou...
ukazoval na mě z necek
sprostá gesta ploutvičkou.

Kdo si péro honí denně,
udělal by to i feně.
Feně lidský, feně od psa,
hlavně že ti péro hopsá.

Zpovednice