Flisker> jo.. zivot je pestrej..

a nekteri lidi to delaj uplne jinak nez ja, a jeste si myslej ze to delaj spravne... coz vubec nechapu.. Jak si nekdo muze myslet, kdyz to dela jinak nez ja, ze to dela spravne???! Ba co hur... jak si vubec nekdo muze myslet, kdyz to dela jinak nez ja, resp. nez mnou vyzkouseny a dlouhosahle promyslenym zpusobem... ze u toho bolestive nenarazi..?

Pravda je ale i, ze jsem dnes rad ze v devatenacti, petadvaceti...jsem zadnyho japonce nemohl mit a nemel. Neznal jsem nic jinyho nez plnej do posledni chvile a na brzdy co nejdyl to jde, nebo radej vubec, aby neklesly otacky. Ale takhle me formovaly slaby stroje, kde nebylo kam podradit...byt i na nich lidi umirali... Ale asi bych tenkrat prisel k uhone i na 2T 125cc nebo dvouvalovy petikuli... Tu sebekazen jsem tenkrat nemel, respekt asi taky ne a pud sebezachovy mi spinal vetsinou az treba druhej treti den, nebo po druhy treti rane..

Nu coz.. dnesni litr je podle me naprosto nevhodna motorka na zacatek. Ale i tak se zacit da, jen riziko je obrovsky.

SPIJKER píše:
Nu coz.. dnesni litr je podle me naprosto nevhodna motorka na zacatek. Ale i tak se zacit da, jen riziko je obrovsky.

přesto se někteří rozhodnou ho podstoupit co je k tomu vede, sem už pitval a to co čtu na dalších vláknech to jen potvrzuje - nechce se mi to už znova psát, tak to okopnu

vždy záleží na tom, jestli jsou určité typy chování přirozenou a zdravou součástí fungujícího života, nebo jestli se člověk něčím zoufale snaží kompenzovat to, že jeho život příliš nefunguje. Tento princip platí obecně obecně i v jiných oblastech, v prostředí motosportu je však riziko zranění nebo smrti v důsledku snahy vyniknout extrémně vysoké. Je pravdou, že na motorce se řidič může poměrně snadno dostat do situace, kterou nelze přežít. Zejména chyby ostatních oplechovaných účastníků provozu mohou mít pro nechráněného motocyklistu tvrdé následky. V těchto případech zemřeli i zkušení profesionálové, jako byli Abe nebo Lelek, protože prostě nedostali šanci. Jiné nehody jsou důsledkem toho, že řidič sedí na stroji, na jehož výkon a ostatní parametry dosud nemá potřebné kvality. Jeho touha jet na silném stroji a být úžasný zcela zastíní racionalitu a pokoru, chce se vyrovnat těm jiným úžasným, o kterých si myslí, že už jezdit umějí a dosáhli díky tomu respektu okolí. Je přesvědčen o tom, že pouze ze svého „výkonu“, může odvozovat svou cenu. Takhe myšlenka je nebezpečná a bohužel i dost nakažlivá. Lze si přečíst vyprávění úžasných začátečníků, kterým stotřicetikoňová šestistovka už za měsíc nestačila a tak si museli koupit dvěstěkoňového litra i bláboly o tom, že za pár měsíců lze dokonale zvládnout i ty nejsilnější stroje. Smutná pravda je ale taková, že řada lidí nemá dostatek předpokladů ani pro zvládnutí strojů mnohem slabších. To, co člověka vede k tomu, aby volal do světa, že to dokáže nebo dokázal a že to jde, případně že to jde bez problému a že na tom nic není, je v podstatě volání o pomoc a dotyčný tím říká: mám nedostatek pocitu vlastní hodnoty ze svých zdrojů a potřebuji, abyste mě obdivovali a dodali mi ho zvenčí. Samozřejmě dotyčný nikdy nepřizná, že to tak je a někteří z nich si to ani neuvědomují a dělají to podvědomě. Debatovat s těmito lidmi je nesmyslné, protože svou „pravdu“ budou neustále opakovat. A tak nezbývá než vyzvat ty, kteří začínat teprve budou, aby se dobře zamysleli nad tím, jakou formou a na čem budou začínat. Začít na motocyklu, na jehož parametry řidič zadaleka nedorostl je nesmyslné a vůbec nejlepší variantou je, když vpředu jede někdo, kdo už „jede úžasně rychle“ a bude ještě dokonalejší, když ujede, a vzadu za ním ten, který zatím tak zcela báječný není, ale pokud nezůstane pozadu, tak by se třeba taky mohl báječným stát.