Nechcu tady "kázat", ale ty problémy, zmiňované v předchozím, jsou problémy nás,
obyčejnejch bajkerů, kteří jednu stopu natolik milujou, že pro ni takříkajíc
"utrhujou od huby" sobě a často už i svým rodinám. V naší rodině, t.j. já od r.1964
a moji synci(dnes37 a 44)od doby,co jsme usedli za řidítka, bylo vždycky nutné stá-
vající bajk prodat, aby s nutným navýšením financí bylo na ten další. Bez investic
do tech. stavu koupené ojetiny se to pochopitelně nikdy neobešlo.

"Rekord" jsem zaznamenal právě já, když jsem restauroval a do podoby kafáče "měnil"
moji vysněnou Suzuki GT750/1976, která "přibyla do zemí českých" v r.1984 v tak zva-
ném nálezovém stavu. Od r.1986 vždy bylo co dalšího repasovat, generálkovat, vylep-
šovat a tak "přestavba" vyjela na jaře 1996, až po významné pomoci mých synků, manu-
ální, finanční a v závěru především "psychické", protože jsem už přestával věřit,
že "to" vezme někdy konec ...

Ale přece jen - byl to(zanedbaný)bajk z r.1976, který si už do r.1984 taky odjezdil
svoje! Proto obdivuju všechny ty z Vás, kteří "do toho" jdete, splnit si svůj sen
a naplnit svoji touhu právě ten bajk přivést do stavu podle svých představ
a současně mě o to víc štvou specificky český "poměry", který Vás do takových, málem
neřešitelných situací dostávají dnes, i v případě nesrovnatelně modernějších
a "mladších" ročníků výroby .

IvanDvoutakťák> V tom je právě ten problém,když to chci tak to mám a platím(s radostí),ale obávám se,že dneska každý chce co nejlevnějš co největší bombu,rok jí bez investic lítat a koupit ještě novější bombu a furt dokola.