Duke1 píše: t_freedom>
u mě je to v součastné době kolem 140... stačí mně to.
Jednou jsem projel celé jižní čechy,přes 300 km a když jsem se vrátil tak 2 km před barákem bývalé manželky je za šraňkama rovinka do Roztok u Prahy, řekl jsem si, za nima to osolím nikde žádná odbočka nic mně nehrozí a jsem doma, no jo ale za šraňkama je mírná pravá a za ní stál vpravo zadkem ke mně JEEP a rozhodl otočit směrem proti mně a jet pryč, když byl přesně napříč silnice a viděl mě zastavil, říkám si toho napálím na dveře a má to za sebou i on...,byly to mé nejhorší vteřiny v životě s takovým tím proběhnutím a říkám si : vemu ho zleva? co když popojede dopředu, vemu ho zprava? co když couvne???
jel jsem kolem zleva kolem čumáku ze 140 jsem zpomalil tak na 90-80 a minul ho po krajnici a říkám si výborně necítil jsem náraz , mám pravou nohu a balancuju si po kraji příkopu a říkám to je magnet tam zahučím orvu nohy a plasty ale dobrý a nakonec mě pustil i ten takže výborný, po 300 km , 2 km pře značkou cílové obce, na úseku kde není ani cesta z lesa!!!!podcenit se dá kdykoliv cokoliv.... hodně šťastných km v tomto roce.

Hustý
Mně rychlost vždycky fascinovala... přiznávám, ale pak přišel crash a bylo vymalováno. Táhlá levá, bylo vidět na kilák daleko. Tak jsem to pustil zleva abych předjel nějaký plechovky. Na budíkách tak 120, mírný náklon a držím stopu. Najednou vprostřed cesty kanál. Motorka mírně nadskočila, jak jsem byl v náklonu tak se začala rovnat a já se dostal nebezpečně blízko předjížděných aut. Stupačkama jsem fábii rozpáral od dveří řidiče až po přední kolo. Dostal jsem se před něho a jen mi blesklo hlavou nespadnou. Vytáhlo mně to na krajnici a pak ven. Motorka šla pana -orel, já lítal jak hadrový panák a pak ticho. Z bezvědomí jsem se probral, když dorazili první záchranáři. Nakonec mně naložili do vrtulníku a směr fakultka Ostrava. Od pasu dolů nehybný, z urvanými vazy v koleně, rozdrceným meniskem, otřesem mozku a pocitem, že tohle jsem vážně nedal. Půl roku mimo hru, operace, nekonečné rehabilitace, ale nakonec jsem znovu vylezl do sedla.
Přes RSV jsem to zkusil s prvním naked bikem Z 750, ale sporty mně furt lákali. Tak jsem koupil K7, ale už to nešlo. Uvažoval jsem, že se na to vyprdnu, ale pak jsem přibral do rodiny Ducati, K7 šla do světa a já se dnes jen usmívám nad siláckýma řečma o tom jak že je to S2R slabé. Já mám prostě svůj příběh a to ostatní jde mimo mně.

italšrot> ty vole hosi ten vas andel se kua zapotil ale ustal to.

italšrot> jj ja tomu rikam EVOLUCE jak starnu tak se za riditkama rovnam