t_freedom píše: nemá se v tom asi cenu moc patlat... vždy tu budou zastánci teorie "kup si cokoli, já už mám dvě sezóny raketu a taky žiju" (což je mimochodem úžasnej argument rovnej argumentu zavislýho na heroinu ..."hele, beru už rok a jsem tu taky furt")ukaž že umíš brát deset let a budu ti věřit. Jak psal Ozzy, není důležitý přežít dvě sezóny, ale život.
Asi se shodnem, že jízda na motocyklu je o krapet složitější úkon než v autě. Proč tedy většina začátečníků po autoškole nekoupí novou nebo zánovní M5ku, Porsche 911, nebo nadupanou Imprezu?(v první řadě kvůli financím, ale myslím že i tak by měla většina lidi respekt)
Je to částečně o ceně, motocykl je dostupnější(ačkoli náročnější na naučení)a každej kdo má otvor v řiti se cití být obdarován tou aureolou schopnosti - čím větší dělo, tím větší dar(tady nejsme daleko od teorie slovutného Che)
V době kdy jsem začínal já, byla jakákoli mašina něco tak trochu neobvyklého, každej kdo na ní jezdil, jezdil srdcem. Dnes tomu tak není, borec začátečník by na ER5 prostě vůbec nemohl jezdit, musel by se chudák stydět a "nedělalo by mu to radost". Ne radost z jízdy, ale radost z toho, že sedí na něčem co mu dodává jedinečnost...jezdit v tu chvíli přeci ještě ani neumí. Důležitá je značna(ne výrobce) ale samolepka na níž je napsáno "mám krásnou hračku, silnou, sportovní a jezdím na ní(nikdo neví jak, tak)určitě dobře".
Mě je za ty lidi, který potkávám na pumpách stydno...nemaj srdce, nic nevědí co se uvnitř toho složitýho stroje děje(ač tedy nemusí, ale nemaj ani zájem jít do hloubky),nemají respekt, často hovoří zasvěceně ve skupinkách, houfují se. Nezřídka je pak možno zaslechnout jak jim při odjezdu z jedničky na dvojku klouzne spojka při řazení nahoru(což je např. na brutálním sportu ražení R1, 1198 fakt směšný)
Většina z nich přežije a nakonec jezdí. Ale těch xprocent polámaných a mrtvých dělá dost špatný jméno všem ostatním co jednu stopu voděj(ve svodkách policie i mezi lidma)
Ono to samože jde, ale vytváří to u mnoha lidí, co vědí a mají zkušenosti, podobný úsměv jako například setkání s lyžařem začátečníkem navlečeným do hypermax oblečení od Völkla s extra curvingovejma krátkejma lyžema a vázáním ne 4cm desce v extra tvrdejch botách - co lepšího na začátek?(ale on nechce začínat, on chce vypadat dobře) ... jen tý energie co zrovna (ne)kontroluje je o něco míň než na motorce

vidím, že už i další pochopili, jak to šlape a sem tomu rád povrchnost, rádoby zasvěcené řeči, tragická úroveň technickejch znalostí to je to, co tu často dominuje gdyž to rozebereš, řeknou Ti, že máš mindrák, že seš nějakej moc chytrej, že přece nebudou začínat na ničem jiným, že můžou začínat jen na R1, protože se jim přece nic jinýho nelíbí to "U mě je výběr motorky celkem jednoduchej, v první řadě se mi musí líbit. Když se mi nebude líbit, nebude mi dělat radost na ní jezdit, nebude mi dělat radost se o ní starat, protože si pořád budu řikat, že bych si chtěl koupit jinou, takovou, která se mi líbí." o něčem svědčí stejně jako "V tvých očích jsem pitomec, protože mam silnou motorku, a nevyužívám jí na sto procent. Mně to ale nevadí, já si jí užiju daleko víc, než nějakou, která by se mi nelíbila" celkem jasně dosvědčuje, jaký priority dominujou v odborný psychologii se to označuje jako takzvanej diktát podvědomí a na svým třetím velkým vlákně sem se to snažil rozebrat - s lidma, keří maj psychický bloky tohodle typu je diskuse nesmyslná, což jsi asi už taky pochopil ale přesto je vhodný jim oponovat, protože je tu řada dalších, keří sou na pomezí a maj částečnou sebereflexi

Che> Když už mě cituješ, tak mluv ke mně. Nevim co je špatnýho na tom, že se mi nějaká motorka designem líbí. Ty si běžně kupuješ za svoje těžce ušetřený peníze něco, co se ti nelíbí? Nebo jak si mam vysvětlit, že je špatně, když si při koupi vybírám především něco, co se mi líbí a zároveň mi bude dělat radost? Nemáš spíš nějakej problém ty, protože si lidi nekupujou co jim diktuješ? Z tohodle mi jde fakt hlava kolem, vysvětli mi to prosimtě.