Hele já Ti nevim, obecně chlapi dárky dávat neumějí (nekamenujte mě), pokud sama/ráda jezdí, je to asi dobrej nápad, kup jí to co jí chybí (já bych hrozně chtěla nový lepší rukavice). Pokud je jen příležitostnej batoh, tak nevím, abys jí nedal něco, co se ti líbí a ona to nechce (koženou prsenku s třásněma )

Rada mimo mísu - jinak je lepší si všímat, blbosti, co jí chybí, ale sama by si je nekoupila (vždy je potřeba něco důležitějšího). Já jich teď z hlavy vím asi 10, čím by mi kdo udělal radost...

Fleur píše:
Rada mimo mísu - jinak je lepší si všímat, blbosti, co jí chybí, ale sama by si je nekoupila (vždy je potřeba něco důležitějšího). Já jich teď z hlavy vím asi 10, čím by mi kdo udělal radost...

tak ven s tím, oni si chlapi totiž nevšímají náznaků, ale to vy ženské asi nikdy nepochopíte a tak budete dál tajně doufat a dál budete naštvané, že mu to nedošlo, když je to PŘECE TAK JASNÉ, co vám chybí

Fleur píše: Hele já Ti nevim, obecně chlapi dárky dávat neumějí…

Ano, to je okřídlené tvrzení. A někdy je to pravda. Třeba můj táta byl v tomto ohledu opravdu klasický případ. Ano, on přesně ten typ, který dal mámě pod stromeček sadu smaltovaných hrnců apod. Samozřejmě, že máma o tom pak mluvila několik dalších let... takže já si z toho vzal ponaučení, ale o tom až dál. Nicméně, co dávala máma tátovi? Košile, bundy, kravaty, ponožky - má někdo pocit, že to jsou fakt dárky, které chlapa potěší (ale neberte to prosím, že tady chci pomlouvat své rodiče, protože to rozhodně nechci. )

Jak říkám, snažil jsem se z toho poučit, a myslím, že moje žena od mě dostávala hezké dárky. A já od ní také. Do jisté doby.

Ale když se podívám po různých známých a kamarádech, tak koukám, že se většinou opravdu snaží. A sami dostávají ty košile, ponožky, kravaty atd... ale taktně mlčí