Macek NX píše: Tak zatím mám to štěstí, že na cestě jsem neboural, ani jsem neměl totální štěstí, nebo bylo to o fous jak se říká.
Když jedu na moto, tak prostě nevěřím nikomu, vůbec nikomu. A dávám si bacha i na to co by snad nebylo ani možný. A když vidím, že se někdo chová v autě nestandartně, divně, nebo pro můj pocit podezřele, tak si dávám 2x větší bacha, nebo ho (jí) radši předjedu, nebo si dám odstup, páč cejtím problém. Když nechci předjíždět, tak se na nikoho nelepím, ani v autě ne.
Prostě se snažím dělat všechny manévry ( i ve vysoké rychlosti) tak nějak bezpečně.
Ze všecho nejhorší a nejvíc nebezpečný pro mě jsou nějaké prudké zatáčky nebo vracečky, to už se mi taky párkrát stalo, že si to frajírek klidně bere přes čáru po polovině mojí strany, prostě s takovýma koko.ama se snažím počítat když tam nevidím. Chci dojet celej a zdravej domů.
A zatím mi to vychází, a doufám, že snad ještě dlouho bude. Páč stačí drobná chybička jednoho nebo druhého a je s váma amen...
Proto říkám: štěstí přeje připraveným

Tak je to spravne

dikmore píše: Tak je to spravne

Dík

Jinak se poslední dobou naopak setkávám spíše s kladným chováním na silnici, auta uhývají, někdy i dávájí blinkr abych s tím počítal, že mi uhýbají, tedy v pohodě předjedu a poděkuji. Nikoho neohrožuji a jsem rád, že se mnou ostatní počítají a já počítám s nima. Sem tam se nějakej blbec najde, ale to je jako všude, je lepší s tím počítat. Ale většina se chová slušně, a v autě uhýbám s blinkrem taky, plynulost je základ bezpečnosti