Když jsem před lety přišel na tenhle server, byl jsem velmi překvapen rozšířeností názoru, že je zcela lhostejno, na jakém stroji začátečník zahajuje svou motorkářskou kariéru. Jako celoživotní motorkář a absolvent VŠ zaměřené na konstukci motorových vozidel a spalovacích motorů jsem po polemice s nositeli výše uvedenéného názoru založil několik vláken, na kterých jsem všechny jejich argumenty vyvrátil, čímž jsem věc původně považoval za uzavřenou. Zvedla se však další vlna polemik a reakcí v duchu názoru, že ostrý supersport má sice technické vlastnosti pro nezkušenou ruku a hlavu nevhodné, ale že i na něm se v pohodě dá všecko naučit a někteří to údajně dokázali stejně rychle a bez zvýšení rizika. Reagoval jsem na to podpořen mnoha dalšími zdejšími přispěvateli slovy, které už nebyly o technice, ale věnovaly se problematice učení se novým dovednostem. Učil jsem se během svého rozmanitého života řadě věcí a mám zkušenost i z opačné strany katedry, a tak jsem se domníval, že se dá vcelku snadno obhájit to, že je vhodné postupovat od jednoduchého ke složitému, a že teprve na zvládnutých a zažitých dovednostech lze postavit efektivní zvládání vyšších levelů. Na to reagovala řada údajně fenomenálních začátečníků velmi podrážděně a záhy bylo zcela zřejmé, že jejich problém není v oblasti technické ani pedagogické, ale že se jedná o určitý druh duševní poruchy. Proto tímto otevírám téma třetí a poslední, kterým celou problematiku uzavřu. Jak si vysvětlíme níže, tito lidé za to v podstatě nemůžou. Rozebereme si, co je k těmto postojům nutí a taky to, proč jim většinou nelze pomoci. Doporučuji číst dále pouze těm, kteří mají tendenci proniknout k podstatě jevů a jsou schopni pojmout složitější a delší text. Říci to stučně bohužel nelze a tak mám pro lidi, kteří věří tomu, že existují jednoduché odpovědi na složité otázky a nemají schopnost analytického myšlení špatnou zprávu – neumím jim pomoci.

Naposledy editováno 15.11.2013 13:46:28