Kdysi dááávno - cca před 25 lety, fuj - na fichtlovi: levotočivá pravoúhlá zatáčka, čerstvý (den starý) koberec lesknoucí se olejem a do toho mírný deštík. Jel jsem po kolenou asi dva metry. Zánovní džíny, na který jsem byl v tý době hrozně pyšnej, během těch pár vteřin přestaly existovat. Včetně většiny kůže na mých kolenou. Jak jsem byl zblblej a nechtěl doma na sebe nic prásknout, jsem po příjezdu rodičům tvrdil, že jsem spadl z třešně. Asi abych je uklidnil, což se mi teda moc nepovedlo. Samozřejmě jsem byl za vola - vorvanej jak kdybych se vracel z války, fichtl ohnutou stupačku i řidítka... Uf.

Loni, po dvacetileté pauze, první rok opět v sedle, jsem to položil dvakrát. Jednou jsem si v křižovatce nonšalantě při čekání na výjezdu z vedlejší odložil nohu na hromádku písku. Do té doby jsem netušil, že i průměrnej netrénovanej mužskej může dát tak dokonalý rozštěp. Třísla bolela ještě po měsíci. Po druhé mi ustřelilo zadní kolo při sjíždění travnatého kopce od chalupy chvilku po slejváku. Opět jsem skončil doširoka rozkročený. Od té doby mám definitivně fóbie z mokra na cestě. A hodlám natrénovat zvedání motky, sám to zatím nedám a mám takový pocit, že se ta zkušenost ještě bude hodit.

Co dodat? Pokaždý vlastní blbost...

Naposledy editováno 01.02.2012 10:21:38

Kukkan> motorku zvedne i holka co má 50 kg, jen se musí vědět jak na to.
Způsoby jsou dobře popsané v knize Dokonalá jízda na motocyklu, nebo si střihni nějakou motoškolu, např.Maty z Kolína tohle učí a myslím že to je pro spoustu lidí dost užitečné, mě taky nebavilo vždycky někoho prosit aby mi tu krávu pomohl vrátit zpět na kola