Zdravím,

tak jak začít. Na úvod bych se měla představit. Sice sdělování osobních informací na internetu a "jednorázové bezmyšlenkovité" registrace na různá fóra a servery moc nepodporuji, ale delší sledování tohoto vlákna mě nemohlo nechat chladnou, a proto jsem přistoupila k tomuto kroku. Něchtěla jsem využívat Martinův profil, a proto jsem přistoupila k vlastní registraci. Doufám, že mě za toto zcela neodsoudíte a nebude pro Vás "kluky motorkáře" tento text zcela mimo. Někteří mě znají, ale pro ty ostatní - jsem Martinova (Martic ) sestra Michaela.
Uplynul již rok od tragického dne, který mojí rodině nepopsatelně zasáhl do života. Zasáhl do života nejen nám, ale i Martinovým kamarádům, kolegům či lidem, kteří ho "jen" znali.
Přečtení příspěvku uživatele Aleš T. mě doslova "vyprovokovalo" k sepsání tohoto textu, nad nímž jsem již delší dobu uvažovala. Už jen použití Martinových slov na úvod ,,Budu rád, když se zapojí kdokoliv. Stačí jen, aby ho Blata 125 trochu zajímala ", mě doslova přitáhlo si tento příspěvek přečíst. Pohltil mě. Děkuji za něj!
Dodatečně také za celou rodinu děkuji za všechny reakce v loňském září a Markovi za to, že informaci o tom, co se stalo , na Motorkáře bezprostředně po osudném dni napsal. Je to server, který mám a vždy budu mít s Martinem pevně spojený a je správné, že jste se tu zprávu mohli dozvědět právě přes vlákno, které Martin založil.
Reakce typu - "Lidí jako Martin opravdu moc není. Měl jsem to štěstí, že jsme se několikrát setkali ", "Marťas, ať ti to nahoře líp jezdí a ochraňuj nás, jednou se tam všichni sejdeme, drž nám místo ", "Byl jsi z nás nejznámější a nejlepší! Nezapomenu nikdy na naše setkání ", "Sice jsem se s Martinem nikdy osobně nepotkal, ale i tak bylo díky jeho četným příspěvkům a komentářům možné rozpoznat jeho přátelskou povahu. " - jsou právě ty, které nás jako rodinu pohladí po srdci a vlastně nějakým způsobem pomohou v těch nejtěžších chvílích. Rovněž zcela přesně vypovídají o Martinovi, jako člověku. Je mi velikou ctí, si něco takového přečíst. Rovněž děkuji za příspěvky, které přibyly na Vánoce a neopomenuly Martina.

"Příběh Blat" znám od začátku. Jako teď si vybavuji chvíle, kdy jsme byli motorku před již skoro neuvěřitelnými 9 lety v prodejně s bráchou a taťkou vybírat. Stála tam vedle sebe vyrovnaná hned trojice těchto parádních stopětadvacítek - červené enduro, černý motard a pro nás bezkonkurenční bílý motard. Seběhli jsme se k nim.
Martin si motorku vysnil. Stále jsme spolu probírali, která stopětadvacítka "by se nám líbila". Cením si toho, že ke mně jako k ségře, takto přistupoval a nikdy přede mnou neupřednostnil názor nějakého kamaráda či mě z výběru motorky úplně nevynechal. Vím, že kdekterý kluk by se ségrou vůbec nezabýval. Byl to parťák. Pak najednou Martin narazil na Blatu. Krásný moderní vzhled spojený s požadovanými parametry a navíc český stroj! Bylo jasno! Následovala zmíněná návštěva prodejny a potom ji vyložili u nás na dvoře. Byla krásná! Martin si motorku ve svých 19letech vlastně zaplatil. Následovaly různé bráchovy "dolaďovačky", první setkání s Markem, Vitusem a později Hanďou, první Martinův mototrip (Výlet na Moravu ), první "větší" improvizované setkání Blat v Uhlířských Janovicích na podporu Roberta na trati s Blatou (Improvizovaný sraz Blat v Uhlířských Janovicích ) a dále setkání v Blansku v roce 2012 (Sraz Blata 125 a výlet na Moravu , Výlet na Moravu a sraz Blata 125 (Drift HD + GoPro HERO HD) ) a 2013 (Velký výlet 2013 a návštěva firmy Blata , Blata Moto Trip 2013 ), mototrip v roce 2014 (Velký výlet 2014 a Volné setkání jawařů ). A dále nechci opomenout Martinovy ostatní návštěvy na Volném Setkání Jawařů ve Starém Týně, další jeho mototripy (Blata Moto Trip 2016 ) a ostatní výjezdy. Nelze sem vše popsat a vložit po odkazech, ale myslím, že již jen "opakuji řečené".
Navždy mu budu vděčná, že mě k motorkám přes pionýra přivedl a mohli jsme potom Blatu "sedlat" společně. Po jistém čase se přidala i naše mladší ségra Péťa. Blata přinesla přátelé celé rodině. Vím, že s jiným např. japonským strojem bychom toto nikdy nezažili. A když nám potom na roční výročí od nehody dne 1.9.2018 napíše vedení firmy z Blanska e-mail se vzpomínkou na Martina a přáním energie a sil, tak člověk nemá slov. Vím, že pro něho by nyní, i když tu s námi Martin již není, bylo přesně tohle důležité. Byla by to pro něho velká čest a je to velká čest i pro nás - pro celou rodinu. To, že si na něj, jako na člověka, vzpomene právě firma Blata - jakožto výrobce stroje, na který byl pyšný, kterého si vážil a na který s radostí usedal. Firma pro něho byla uznávaná a jen těžko se popisuje to, co pro něj vedení a zaměstnanci znamenali jako lidi - vstřícní, přátelští a vždy nesmírně ochotní. To, jak nás tenkrát přijali. U jiného výrobce, bychom tohle nikdy nezažili a o to hlouběji se nám značka Blata zaryla do srdce. Přinesla nám přátele a spousty krásných a veselých zážitků, při kterých byl Martin šťastný.
Asi již popisuji osobní pocity, ale chtěla jsem jen nastínit to, jak nám tato česká značka přirostla k srdci. Díky tomu vím, že motorka může být opravdu a doslova "srdcová záležitost".

Sepsání tohoto textu je možná zbytečné. Zapadne stejně jako ostatní podobné "výkřiky" mezi nepředstavitelné množství příspěvků, které kdy byly na internet někým vloženy. Je to spíše asi pro můj pocit a něco mi napovídalo, že bych to měla udělat. Pro Martina jako poděkování za to, jaký byl a že jsme s ním mohli i tu malou část našeho života jít společně bok po boku. Berte to i jako poděkování Vám všem. Těm, kteří se s ním setkali, těm, kteří s ním komunikovali jen na dálku nebo třeba i těm, kteří se jako Aleš T. pozastavili nad jeho smutným příběhem. Děkuji pak všem, kteří si na něco čas od času vzpomenou. Martin byl svědomitý, a proto by ho mrzelo, že již nemohl zodpovědět některé dotazy, na něco reagovat či se s Vámi rozloučit, protože mu někdo zkřížil cestu na dovolené, z které se chtěl vrátit.

Přeji Vám všem upřímně mnoho šťastných motokilometrů a stejně tak i kilometrů a času stráveného v provozu na silnici vůbec - jakkoli. Přála bych si, aby lidé řízení nebrali jako samozřejmost a usedali za volant vždy velmi zodpovědně a již jsem neviděla případy, které na silnici v provozu člověk denně vidí a jen bezmocně přihlíží a přemýšlí nad jednoduchostí druhých. Rovněž bych si za sebe i za Martina přála, aby mezi motorkáři přibylo těch "správných", kterým nejde jenom o rychlost a počet předjetých aut, ale o požitek z jízdy. Tak často bychom pak neslyšeli špatné názory a pohledy na motorkáře jako celek. Martin by si tohle přál.
Byla bych ráda, aby stále bylo hodně příznivců různých malokubaturních samohybů, kteří na ně vždy s nadšením usedají Ať už těch, kterým slouží jako dopravní prostředek, nebo těch, kteří si čas od času jdou "zablbnout" a "zazávodit" na amatérské závody jako Martin Třeba zrovna s někým dotyčným udělají rozhovor jako s Martinem, při jeho posledním závodě (Pařez, pionýr, fichtl. U závodníků vítězí prožitek nad rychlostí ).

Nechci mluvit za Martina, ale vím, že by si také přál, aby Blata dále žila a měla své příznivce - fanoušky srdcaře - těch kteří ji berou takovou jaká je. Aby "žila" nejen Blata, ale i ostatní české stroje. Tím, určitě nechci říct, že by mu motorky jiných značek nebyly sympatické, ale přeci jen je český trh poměrně omezený a většina raději proto volí zahraniční značky.

Ať Vám tedy Blaty, ale i stroje ostatních značek, kubatur a typů jezdí bez defektů a závad Tomuto vláknu přeji hodně příspěvků, aby žilo. Aby žilo to, co měl Martin rád - aby žila jeho práce. Není v mých silách a už vůbec ne vědomostech a radách ho v tomto nějakým způsobem "zastoupit". To ani nejde. Navíc, nahradit ho v tomto, by byla už jen bezvýznamná drobnost s ohledem na vše ostatní. Nelze ho nahradit hlavně jako syna, bráchu, kamaráda a dál již nemusím zmiňovat.

Pokud by se mě chtěl někdo na něco zeptat, jsem ochotná odpovědět.
Mějte se všichni pěkně. Díky za Martina. Díky Martine!

Míša



Naposledy editováno 02.10.2018 22:59:29

Miichaela> Moc krásně jsi to napsala, všichni zde na foru moc děkujeme za takovouhle vzpomínku. Je v tom hrozně moc citu... Až je mi z toho úplně smutno...

Miichaela> Ahoj Míšo, omlouvám se, že reaguji až teď, uplně mi to vypadnulo se kouknout na Motorkáře co se tu děje . Moc krásně to máš napsané! Minulý týden jsem byl v Chorvatsku a jel jsem okolo Martinového pomníčku, zastavili jsme tam a krásně na všechno zavzpomínali