PROSTĚ!! VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ VŠEM !!!!!!!

SUPER, takže se vše vydařilo tak jak mělo Příští rok se určitě ukážu

matásek píše: SUPER, takže se vše vydařilo tak jak mělo Příští rok se určitě ukážu

No ... ona je otazka, jestli si pristi rok nedame voraz

Medved> Hmm hmm, odpočívat se také musí

tenhle výtvor kri-kri stojí za přečtení

Miliony let jsou už tomu,
co jedna opice – nudíc se velice,
seděla zkroušeně v koruně pralesního stromu.
Když tu řekla si, že z předních tlap mohla by mít ruce
- zrozena byla převratná myšlenka – počala evoluce.
Srsti postupně ubývá, nemáme jí tolik,
že bychom se od hlavy po paty měli každičký den holit,
chodíme moderně po dvou, už né po čtyřech,
i když počátky jsou krušné a s rovnováhou máme potíže,
oblouk nadočnicový je také na ústupu
a my, abychom přežili, tak sdružujem se, budujeme tlupu,
jíme jen kořínky, jahody, borůvky, maliny,
tak pak často je nám zle, břicha máme jako bubliny,
chtělo by to aspoň kousek masa, myšku nebo hada,
ale jak je ulovit – je pro nás zatím záhada.
Jednoho dne však klacek coby první zbraň
popadla – snad náhodou – jedna pračlověčí dlaň,
druhá nelenila a sebrala kámen
a bum, bum, prásk – no a s hadem byl v tu ránu ámen.
Jenomže hadem nenají se celá tlupa,
tak nakonec jsme se přece odhodlali k lovu na mamuta.
Sraz je před západem slunce u přesličky,
místem činu stane se průsmyk u ústí říčky,
společně vyhloubili jsme převelikou díru,
teď ho tam jen dostat a neztratit víru,
že přemůžem ho, že bude mladý a chutný
a že při jeho lovu nebudou žádný lidský oběti nutný.
Všechno nám vyšlo přesně tak, jak jsme čekali,
tak večer jsme si mamutím masem řádně pupky nacpali.
Sbohem maliny a nafouklá břicha,
neprdí ten, kdo maso na ohni si opíká.
Umíme rozdělat oheň a to je prima,
oheň je náš velký kamarád,
bez něj byla by nám v noci zima
a syrovej mamut se fakticky nedá žrát.
Ve zkratce dá se říct, že oheň
výrazně pozvedl nám životní úroveň.
Kdo má se pořád trajdat po pralese za kořínky,
tomu už nechceme tolik času věnovat,
a tak vybaveni nástroji a hlavně semínky
jali jsme se vše cíleně pěstovat.
Tak časem se různé kousky polí místo louky zrodily
a na nich roste nám teď kukuřice a různé druhy zasetého obilí.
Na louce přes les pasou se ovce,
jsou bezprizorní, dělá si každá co chce,
co takhle nahnat je do ohrady,
ať máme je všechny hezky dohromady?
Každej z nás teď už přece ví,
že tohle jsou počátky pastevectví.
A tak někteří z nás věnují se chovu zvěře,
i když od ostatních čelit musí jejich počáteční nedůvěře.
Zkoušíme i psy a kočky coby společníky na doma,
dát tyhle dva spolu dohromady – to teda bude sodoma.
Dokonce umělci najdou se mezi námi
a ty čas od času výtvarná můza zmámí.
Například Pratondu teď ať nikdo neruší,
ukryt v zadním koutě jeskyně – vyrábí si věstonickou Venuši.
My, Bójové, uctíváme a posloucháme bezvýhradně šamana,
je to frajer, co ten toho ví, prostě má velikou moc nad náma.
Škoda, že nemluví, pak byl by dokonalý,
přesto je náš kápo, co rozdává nám jenom dobrý rady.
Jenže čas nejde zastavit, dál a dál neúprosně plyne,
sem tam i nějaký ten živočišný druh vyhyne,
Lidem však daří se, vyvíjí se stále dál,
a tak se jednoho dne z pračlověka člověk stal,
z pravěku přes temné doby středověku
za mnoho mnoho mnoho mnoho let ocitnem se ve vaší době, v novověku.
A člověk vymyslí třeba kolo, nebo knihtisk, nebo elektřinu,
telefonem spojí se jeden s druhým téměř za vteřinu,
spoustu strojů sestaví, co ušetří mu práci,
ale i hraček určených vám dětem pro legraci.
Vývoj jde rychle a stále dopředu,
vždyť kdo z nás rád přizná si: tohle já nesvedu,
jenže být vynálezcem bývá často celkem boj,
jednou věc se podaří a tisíckrát jiná se nepodaří,
avšak nakonec spatří světlo světa dvoukolý pekelný stroj
a z nás – pralidí – stanou se vaši milí motorkáři...

a ještě poslední svitek. Psaly ho vlastně pro všechny motorkáře. Tak sem patří

Drazí Motorkáři,

tímto svitkem bychom vám všem chtěli poděkovat za to, že tu s vámi můžeme být a že pro nás děláte maximum. Milujeme výjezdy s Vámi a vždy se těšíme, když k nám máte přijet.
Rádi bychom vám to vše oplatili alespoň malými dárečky a obrázky, které vyrábíme ze srdce a jen pro vás. Víme, že se vždy nechováme tak jak bychom měli, ale jsme jen děti. Ale nemyslete, vždycky nás to mrzí. Jsme rádi, že nám to promíjíte a nezlobíte se na nás a my se polepšíme.

Máme Vás moc rádi.

..... a následují podpisy všech dětí. Já si tedy vůbec neuvědomuju, že by zlobily

matásek> jj, budeme odpočívat . Ale během roku bude určitě příležitost

a už příležitost je

Jedeme dál.

Podzimní hrátky 14.10.-16.10.

Trochu vzpomínek.
Takhle nějak to asi bylo