Rozhodla jsem se Vám pochlubit tím mým drobečkem, dík za podporu

PŘED:

[img]

PO:

[img]
[img]

no to teď budeš běhat jak srnka, takový krásný kloubík

Já byl taky v nemocnici, na 14 dní, mi bylo šest,a na pokoji asi deset dětí. Pamatuju si snídaně- kakao a jeden rohlík s máslem a taky děti, co dostávaly injekce do prdelky. Jen já nic. Dále hrozný, hrozný čekání před přijetím s tátou při vědomí, že jdu pryč od rodiny. Dostal jsem od táty s sebou nové velké auto, formuli 1 na hraní, ale........,radši nevzpmomínat.

Tak ať ti to utíká...........

Tak tomu říkám hooooooodně intimní fotky Držím palce s rekonvalescencí!

chudinko:((brzo se uzdrav

prouky>no to teď budeš běhat jak srnka, takový krásný kloubík

Já byl taky v nemocnici, na 14 dní, mi bylo šest,a na pokoji asi deset dětí. Pamatuju si snídaně- kakao a jeden rohlík s máslem a taky děti, co dostávaly injekce do prdelky. Jen já nic. Dále hrozný, hrozný čekání před přijetím s tátou při vědomí, že jdu pryč od rodiny. Dostal jsem od táty s sebou nové velké auto, formuli 1 na hraní, ale........,radši nevzpmomínat.

Tak ať ti to utíká...........

Na 14 dní je pro dítě tragedie, připadá mu to neskutečně dlouhé.
Lucce bylo 10,5 když ji porazilo auto (vina její, uprostěd prázdnin vyskočila natěšená k babičce z autobuśu a před ním chtěla přeběhnou přes silnici). Za pár dní to bude 13 let, 29.7. Krom drobných oděrek a popálenin kůže od asfaltu měla naštěstí jediné zranění. Zlomenina krčku stehenní kosti. Paradoxně běžný úraz, u dospělých starších lidí. U dítěte problém, jelikož se vše vyvýjí a roste, což umělá náhrada neumí. V nemocnici zůstala přes 7 měsíců, až v březnu byla převezena do lázní kde byla dalších 2x4 měsíce, mezi nimiž byla na prázdniny doma. Znaly jsme vozík a berle. Co jsme ovšem netušily bylo, že ji za celou dobu neviděl ortoped. Tedy kloubař. Je prý jakýsi spor mezi ortopedy a chirurgy o zlomeniny krčku. je to zlomenina kosti, tedy chirurgie, ale blízko kloubu, tedy ortopedie. Tehdy bohužel sloužila chirurgie. Zvolená metoda léčby byla chirurgická a nevhodná. A zejména byl velice nevhodný následný postup při rozhýbávání. Nejméně 3x byla v narkoze kde zkoušeli hybnost, protože sama pohyby blokovala pro bolest. Byla neuměrně zvyšována zátěž na rotopedu. Nikdo neřešil v jakém stavu je kloub. Ten nebyl vyživován a rozpadal se, jeho výsledná deformace je vidět na prvních snímcích. Po dvou letech bojů s Dětskou chirurgií na Bulovce (návštěvy 1 hodina denně a o víkendu 2 hodiny denně a dalším) jsem odmítla aby Lucie ležela v nemocnici kvůli necelé hodině rehabilitace každý všední den. Ze dne na den jsem ji odtud vzala a odvezla domů, objevila (nikdo vám nic nedoporučí) rehabilitaci 200 m od bydliště a začala tam docházet. Zdejší paní doktorka nás otočila k ortopedům téměř ihned. Dále už Vinohradská - rehabilitační klinika a Motol - ortopedie a Doc. Smetana. Tam uděli co se dalo, zastavili rozpad kloubu, úpravou stehenní kosti narovnali bederní páteř a umožnili rovný postoj. Lucce bylo 13 a bylo řečeno: Totální endoproteza, tohle co je zkusíme udržet co nejdéle, ale do 30 let v žádném případě. Cca jednou za rok jsme zajely na kontrolu.
Vloni v srpnu s kamarádem vyjela na motorce ze zatáčky do pole. Nebyla tam naštěstí škarpa, tak jen lehli. Měla naražené koleno a v něm volnou tekutinu. Jenže jak odlehčovala koleno a pajdala, tak asi více zatěžovala kyčel. Ta začala bolet, nesnesla zátěž. Procházka dva km a druhý den skoro nechodila. Další vyšetření už rozhodla, je čas na nový kloub. Pak již jen plánování, vyšetření a čekání. Jeden odklad o měsíc kvůli snížení rozpočtu oddělení nemocnice. Dnes je po operaci, na rehabilitaci, shodou okolností ve stejném zařízení kam jsem ji před deseti lety dovedla z Bulovky.

Proč to píšu?

1) Můžete dětem stokrát tlouct do hlavy nějaká pravidla a stokrát si říkat jak už jsou rozumné. Ve chvíli impulsivního jednání to může selhat.

2) Na základě těchto zkušeností se ke mě ani k Lucii nikdo nepřiblíží s práškem aniž bychom předem věděly co to je a na co to je. O Injekci ani nemluvě. A vlastně o čemkoli.

3) U každé spornější nebo vážnější věci trvám na konzultaci více odborníků. Obvykle si je sama najdu a prostě je po objednání navštívím. Následně jsem sama udělala osobní zkušenost, že se velice vyplatí zjistit veškeré možnosti v daném případu. (operace v břiše klasickou metodou 14 dní v nemocnici / laparoskopie a odchod po 48 hodinách). Každý doktor prostě neví všechno a samozřejmě je přesvědčen, že to jeho je nejlepší. Když se o sebe nepostaráte sami, nikdo další to neudělá. Popravdě, sami to se sebou totiž myslíme vždy nejlépe, nejméně bolestně a s nejmenšími následky.

Všem dík za podporu a Lucce ať se drží.

PS: Tomu sráčovi, co se nezmohl na normální reakci a nedokázal držet hubu vzkazuju: "škoda, že Tě fotr nevystříknul do zdi"

Naposledy editováno 19.07.2010 16:47:51

Moc fandím, třeba už to bude se špitálama konečná...

Mirek D>Moc fandím, třeba už to bude se špitálama konečná...

Doufám, že na pár desítek let ano.... ale minimálně jedna výměna mě čekat bude...

preji rychle uzdraveni

Tak zejtra jedu domu Už se těším do vlastního pelíšku.

Jinak něco pro silné nátury : jak taková operace probíhá

jsi se divala pred operaci nebo az po operaci

Zegga> to je příběh, draze zaplacené zkušenosti
taky mám nějaké z loňského roku s úrazovkou v Brně a přesto že operatéra jsem měl údajně jednoho z nejlepších, tak to na mě zanechalo jen špatné vzpomínky a ztratil jsem veškeré iluze o českém zdravotnictví

Luciaska> přeju brzké uzdravení, ať se můžeš už brzy v klidu sama projít.
Já byl o berlích 4 měsíce, z toho 3 jsem nohu nesměl vůbec zatížit, takže mě pak učili skoro znovu chodit, pamatuju si úplně přesně ten pocit, když jsem mohl po té době poprvé udělat první kroky bez berlí, byl to neuvěřitelnej pocit, kdo to nezažije nepochopí. Nikdy bych nevěřil že se budu těšit až půjdu do 5. patra pěšky po schodech
ale ty už to myslím znáš velice dobře.
tak ať se daří

Shaker> Tohle jsem viděla včera.... je to mazec, před operací jsem viděla vizitu na Nově, kde byla endoprotéza kolene, tam aspoň není tolik krve (neb to zaškrtí) . Ale i tak jsem byla na pochybách, po tomhle by mě asi museli uspat už doma a to nemluvím o tom jak mi tady pani povídaj jak byli při vědomí... fuuuj!

Dočetl jsem zpověď tvé maminy a je to síla, nic co bych ti záviděl, ale teď už to bude jen dobrý, čekají tě další zážitky, na mašině a tak! Tak se drž a hezky cvič!