missy>Tak trochu vím, jak ti je. Ve čtvrtek sem byl zajezdit na ecce homo-taková večerní pohodička, teploučko, skoro zapadající sluníčko, zahřátý pneumatiky, super silnic, super lidi-no prostě takovej ráj pro motorkáře. Kolem osmé sem se vydal domů-v krvi nějakej ten adrenalin, zdálo se mně, že gumy vydrží snad jakejkoliv náklon, což sem se bohužel spletl-na rovince předjíždím, na tacho tak 100, vjíždím do táhlé zatáčky-no asi sem málo vysednul a najednou slyším hlasitý škrt (stojánek o nějakou bouli v asfaltu). No dost mně to rozhodilo a posunulo ke svodidlům a já už jenom prostě viděl jak se postupně blížím k asi 30cm pásu štěrku na boku silnice a nemůžu NIC dělat, pač víc už zatočit nejde (stojánek dře o asfalt). V duchu si říkám "ty debile, tak tohle si fakt posral", teď si to odskáčeš, mněl sem v hlavě totální strach a skoro jistotu, že tohle bude dnes konečná, viděl sem řvoucí rodiče, kteří nejsou vůbec nadšení z toho, že jezdím, ale nejvíc sem se lekl asi toho, že mně v hlavě běžely střípky z mýho ne moc dlouhýho života-kua, vždyť tohle se děje v americkejch filmech před smrtí, ne???Do hajzlu. No asi v 90 sem najel na ten štěrk, motorka se celá rozkmitala, myslel sem, že řídítka mně vyletí z ruky a najednou vlastně ani moc nevím, co se stalo, ale asi 30 cm od svodidel se motorka zklidnila a já se od tama dostal kolama dole. Přišlo mně to jako nějaká síla, která mně vytlačila, zpátky na silnic, ale po asi to bylo prostě tím, že sem najel na kousek čistýho asfaltu. Zastavil sem a vydejchával to asi 10 min, než sem našel odvahu se znovu rozjet.
Teď s odstupem sem za tuhle zkušenost rád a zodpovědně prohlašuju, že budu mnohem opatrnější a budu si víc vážit toho nejdražšího co mám-zdraví. Štěstí mám vybraný tak na rok dopředu.
Takže jenom pro ostatní-dávejte fakt bacha a hlavně jezděte s chladnou hlavou a opatrně, protože každej by nemusel mít takový štestí, jako já