Bylo to roku 1978 a šuškalo se, že Suzuki se připravuje revoluční zařízení, které použijí k plnění RG.

Průmyslové špionáže podle sci-fi filmů, byl jediný způsob, jak zjistit o co se jedná. Vybraní testovací jezdci jeli do Japonska v zimě vyzkoušet nové zařízení na okruzích vycházejícího slunce.
Další způsob, byl kontaktovat Sieně Lorenza Ghiselli, výborného pilota a novátora.
On nebyl jezdec Suzuki, ale jezdil Yamahu TZ 350 ve které měl geniální Lorenzo aplikován po nějakou dobu zařízení velmi podobné tomu, co testovali jezdci Suzuki. Rotující disk výfuku! Šlo o to, že tímto šloupátkem by se dalo změnit výfukování plynů ze symetrického na výhodnější nesymetrické. Je to stejný princip jako sání rotačním šoupátkem. Velkým problémem byla teplota výfukových plynů a následné zadírání kotouče. Dalším problémem byl pohon kotouče, Velký kompromis byla tloušťka rotačního kotouče. Celé zařízení bylo jako přídavný setrvačník. Pokud se tloušťka kotouče snižovala, docházelo k deformaci způsobené vysokou teplotou výfukových plynů. Na obrázku je pohon vyřešen řetězem, což přinášelo snížení mechanické účinnosti, zvýšenou hlučnost a zvýšenou možnost poruchy. Protože se nepodařilo překonat tyto potíže, zůstalo to jako slepá ulička v před na cestě pokroku. Vývoj se následně ubíral k mechanicky řízené přívěře výfuku. Po nástupu elektroniky se ještě změnilo řízení přívěry.