anii píše: dj_hroch> ale já vím.. to mám jako s tím alkoholikem.. tam to zkoušíme všemožně už 8 let... Na boj s větrnými mlýny jsem tedy vycvičená

dj_hroch píše: anii> Ztráta času a házení perel sviním. Jasně že žije v bludu, jasně že babu poslal do pyči bezdůvodně, všichni to víme jenom slaboch se bojí sám sebe. Nemá to cenu, je to marný, je to marný, je to marný.

selkie píše: a je zpátky, mluvka sem věděl, že to nevydrží takže krom toho, že je to uplakánek, je to i tuplovanej lhář

Kraťomír píše: No pokud ti mám říct pravdu, tak by to opravdu nebyl žádný med, kdybych si měl připustit, že jsem svou největší životní lásku poslal k vodě bezdůvodně a že jsem stejně tak zbytečně odmítl i všechny své nezávazné životní příležitosti ke ztrátě panictví . Možná bych se z toho pak i zhroutil, protože to už by bylo vážně trochu moc. Jenže já naštěstí vím, že jsem nikdy neměl žádnou jinou možnost a vyřešil jsem to jediným možným způsobem - snad jen s tím, že jsem své lásce měl říct rovnou, z jakého důvodu se rozcházíme - to mě občas trochu zamrzí, když si na to tak vzpomenu.

kutilsro píše: Já jsem se mu taky snažil vysvětlit, že daleko horší než malý sosáček je to, že nedodrží slovo, což chlapa dehonestuje daleko víc

E: je to prostě Bumerang..ať ho zahodíš kam chceš vždycky s ním dostaneš zpátky rovnou do kokosu...v jeho případě do kokotosu

Brejlovec píše: Ale takhle to je. Ty máš progresivní kundofobii v posledním stadiu. Ty se ji prostě bojíš. Sám sebe si přesvědčil, že ho máš malého a dalších 15 let se snažíš o tom přesvědčit blízké, vzdálené, celosvětové okolí. Věřím, že kdyby jsi zjistil, že ho máš normálního a 15 let jsi ztratil, že by sis to hodil.
Taková kundofobie není nic mimořádného, jak by se mohlo zdát. Znám dva další takové a řeší to poněkud jinak. Jeden chlastá první ligu a druhý je úspěšný sběratel. Oba tím vysvětluji proč nemůžou, nikdy nezkusili šukat. Ovšem tvůj přístup ventilovat to na webu je poněkud morbidní, masochistický.
Pokud někdo neví jak vypadá panický strach, tak Kráťa je zářný případ, doslova.

Kraťomír píše: No pokud ti mám říct pravdu, tak by to opravdu nebyl žádný med, kdybych si měl připustit, že jsem svou největší životní lásku poslal k vodě bezdůvodně a že jsem stejně tak zbytečně odmítl i všechny své nezávazné životní příležitosti ke ztrátě panictví. Možná bych se z toho pak i zhroutil, protože to už by bylo vážně trochu moc. Jenže já naštěstí vím, že jsem nikdy neměl žádnou jinou možnost a vyřešil jsem to jediným možným způsobem - snad jen s tím, že jsem své lásce měl říct rovnou, z jakého důvodu se rozcházíme - to mě občas trochu zamrzí, když si na to tak vzpomenu.

Kraťomír píše: Ale prosím tebe, to je přeci naprostý nesmysl - nevím proč bych se měl bát souložit, věděl-li bych tedy, že na to tělesně mám? Je to ale přesně naopak - jsem si vědom svých vlastních schopností a možností a proto vím, že na některé věci holt nestačím a nedá se s tím vůbec nic dělat. Pak jsou i věci, na které nestačím, ale změnit se to dá - např. hra na hudební nástroj - nejsem žádný Hendrix ani Malmsteen, ale věřím, že kdybych se pustil do tvrdého tréningu, dostanu se na nějakou úroveň. V sexuálním životě je to ale jinak - i kdybych se snažil sebevíc a sebevíc na sobě pracoval, ba i si nechal do penisu vpravit nějakou látku na zvětšení objemu, pořád by to bylo málo a každá normální zdravá žena by se mi za to vysmála - nic si nenalhávejme, protože se stačí podívat jen na zdejší dámy. Jaká že je jejich rada na život s malým penisem? Sebevražda - prostě mi radí se kvůli malému penisu zabít, žádné podpoření, žádné falešné naděje - řeknou to rovnou a přímo: zabít se. A já jim v tom věřím, protože ony mají jistě své vlastní zkušenosti a vědí samy nejlépe, jak je na světě muž s mikropenisem ubohý a zbytečný...

Dnes jsem viděl krásný český film "Matěji, proč tě holky nechtějí?" a byla by to nádhera nesmírná, moci zažít ten pocit, když je muž s tak překrásnou úžasnou dívkou a nemusí se před ní stydět svléknout - když se milují a je jim spolu fajn, a na ničem jiném jim nezáleží - neřeší své tělesné nedostatky a jsou jeden pro druhého tím nejdokonalejším partnerem. To je pro mne ta nejkrásnější představa, i když vím, že na něco takového jsem já nikdy v životě neměl nárok - nejsem toho totiž tělesně schopen. Kdyby ten film byl natočen o mně, tak se mi v závěru Dita Kaplanová v tom pokoji vysměje a já se jdu do té hořící stodoly oběsit, nic víc...