(by Jackie Vaughan, volný zkrácený překlad Kantorek)
„…Když si koupil svůj motocykl, udělal první potenciálně fatální krok. Vybral si nejpopulárnější barvu motocyklu – černou (autorka z US pozn. překl.). Černá helma, bunda, kalhoty, boty a rukavice, vše černé aby se to hodilo k černému motocyklu. Černá ale může být také barva smrti a zármutku.
Černá, zdaleka nikoliv přátelská identifikujícící barva motorkářské komunity, je jezdcův největší nepřítel…Oblečte ho do černého od hlavy až k patě, posaďte na černý motocykl a stane se Neviditelným mužem. Je neviditelný až do poslední chvilky, a to je někdy příliš pozdě.
Typický řidič automobilu si není motocyklů vědom. A motocykl najednou objevivší se zdánlivě odnikud…Když se stane nehoda tohoto druhu, je to plechovkářova vina, nebo motorkářova vina? Vinní jsou oba, ale je to motorkář, kdo musí nést větší díl viny (pouze překládám zde). Učinil sám sebe téměř neviditelným, a ono to fungovalo. Rozhodl stát se Neviditelným mužem.
Mohl se stát místo toho Viditelným mužem a vyhnout se ceně kterou zaplatil? Ano, a jediné co by bylo třeba bylo udělat správná rozhodnutí počínaje výběrem barvy motocyklu…motorkář a motorka nemusí sice vypadat jako cirkusová mariongotka, ale zřetelné oblečení s reflexními prvky je nezbytnost…“
Konec překladu. Nikomu nic nevnucuju, je to jenom k zamyšlení. Fakta: u nehod nezaviněných motorkáři plechovkář v 8 případech z 10 motorkáře „neviděl“. Vimněte si někdy barvy helmy a kombošek těch našich nešťastných kolegů, které na hlavní sundali plechovkáři z vedlejší (nebo plechovkáři z protisměru při odbočování doleva). Závěrem znovu opakuju nikomu nic nevnucuju. Ale není pravda že „se proti tomu nedá nic dělat“.
wheels-in-motion.com/Articles.html