Dva slepí piloti s nasazenými tmavými brýlemi jdou v dopravním letadle uličkou mezi sedadly. Jednoho vede slepecký pes, druhý hledá cestu ťukáním hůlky. Vejdou do pilotní kabiny, zavřou za sebou dveře a nastartují motory. Cestující na sebe nervózně pohlédnou a čekají, kdy jim někdo oznámí, že jde o žert. Jenže nikdo nepřichází a z reproduktorů se taky nic neozývá. Letoun se začne pohybovat čím dál rychleji po ranveji a pasažéři sledují okýnky, jak se blíží velké jezero na konci startovní dráhy. Když už to vypadá, že letadlo v plné rychlosti vletí do vody, pasažéři začnou v hrůze panicky ječet. V ten okamžik piloti přitáhnou řízení a letadlo se zvedne do vzduchu. Cestující si oddychnou a v klidu sedí na svých místech. Jsou přesvědčeni, že letoun je v dobrých rukou.
V kokpitu se jeden slepý pilot otočí k tomu druhému a řekne:
"Teda Bobe, jednoho krásnýho dne ty lidi zařvou pozdě a my všichni chcípnem."

Mladý a starý zaměstnanec spolu jdou do práce:
Mladý - kupa papírů, notebook, aktovka plná knih, prezentací atd....
Starý - uvolněný, jen igelitka s jablkem a jogurtem...
Mladý se ptá s obdivem: No po tolika letech práce to asi máte všechno v hlavě, že? Ne, kolego, odpoví starý, u prdele

Starší dáma zemřela, šla do nebe a u nebeské brány si povídá s Petrem. Najednou slyší strašidelné výkřiky, při kterých stydla krev v žilách. "To nic," říká sv. Petr, "to jenom někomu vrtají na lopatkách díry pro křídla".
Stará dáma se zatvářila poněkud divně, když jí sv. Petr vysvětloval,jak to v nebi chodí. Za chvíli slyší další nervy drásající křik.
"Ó Bože, co je zase tohle"? "Klid," říká sv. Petr, "to jenom někomu vrtají hlavu kvůli svatozáři." "Tohle je na mně moc," říká stará dáma, "jdu radši do pekla." "To nemůžete," říká sv. Petr, "tam vás znásilní zepředu i zezadu." "Jo, to je možné, ale tam už díry mám."