Ahoj všichni,
asi většina lidiček z Brna zná motobar u Jaroše. Je to místní hospoda v Popůvkých, která má sloužit motorkářům. Je pravda, že u většiny motorkářů se moc dobře nezapsala svým přístupem. Když jsem jel na jaře kolem a stavil se tam na dršťkovou polévku, číšnice mi donesla česnečku a v té bylo pár dršťek. Divila se že ji reklamuji, ale po té, co ji ochutnala, dala mi za pravdu, omluvila se mi s tím, že pan Jaroš měl problém s kuchařem, který tam již nepracuje a že polévku vařil ještě onen kuchař. S ohledem na příjemnou obsluhu, řekl jsem si, že se asi bar zvetí a že bude změna k lepšímu.
Včera jsem se jel projet kolem komína a po zastávce na volných jízdách na okruhu mi malinko vyhládlo a dostal jsem chuť na dršťkovou polévku. Po příjezdu k Jarošovi jsem zaparkoval jako jediný motorku (což s ohledem na velmi příjemné počasí pro vyjížďku bylo podezřelé). Prvním překvapením bylo, že již ta příjemná obsluha u Jaroše nepracuje. Místo toho se ze dveří vybatolila cca 100-kilová spocená kuželka, která nedokázala ani pozdravit. Po té, co se ona slečna dobatolila k nám, objednal jsem si Kofolu a vysněnou dršťkovou polévku. Na dotaz, zda-li je v polévce dost dršťek a pokud ne, zda-li by mi tam kuchař nemohl nějaké přidat mi slečna rádoby-servírka odpověděla znechuceně, že kuchař má polévky přesně nachystány na porce a že tam bude jen určitý počet drštěk. Nedělal jsem tedy unáhlené závěry a čekal jsem, co mi ne moc příjemná slečna donese. Po asi 20-ti minutách jsem se dočkal dršťkové polévky. Na otázku, zda-li by mi slečna mohla donést k polévce i pečivo mi pomalu slečna vynadala, jak to, že jsem si to pečivo nevyžádal hned, s tím, že bych se měl cítit provinile, že ona pro to pečivo musí zajít. Zeptal jsem se, zda-li je to takový problém, načež slečna jasně naznačila, že ano, ale že ho donese. Na ono pečivo jsem čekal asi deset minut a po nahlédnutí do baru jsem zjistil, že slečna v klidu točí kofolu a na mé pečivo se... Po té, co jsem tedy pečivo zaurgoval mi ona slečna řekla, že tam nejsem jediný a že napřed obslouží další. Asi po dalších pěti minutách ona slečna donesla v košíku dva - slovy dna okoralé plátky chleba, které zhnuseně pohodila na můj stůl. S ohledem na to, že mi polévka mezi tím vystidla, požádal jsem onu rádo-by servírku o její ohřátí, na což mi ona odpověděla - CO?
Místo toho, aby servírka uznala, že je polévka studená, protože jí donesení chleba trvalo čtvrt hodiny na mě začala blekotat něco o tom, zda-li mi nemá skočit i pro čerstvý chleba do pekárny a podobné bláboly. Po té, co jsem se slečny zeptal, čím je vyučena, že s ohledem na styl chování to asi servírka nebude, odvětila mi, že je jedno čím je vyučena, že mi do toho nic není, a že mi to tedy odnese ohřát, když mi to nechutná. Při odchodu směr kuchyně ze sebe vyplodila ještě pár poznámek. Tím jsem naznal toho, že je zde zákazník spíše přítěž a že o zákazníka motobar u Jaroše rozhodně nestojí. Vůbec bych se nedivil, kdyby mi do té polévky ona slečna plivla. Proto jsem zaplatil Kofolu a jel na večeři do LaPattas.