Irish Motorbike Show

Ředitelka Ruth Lemass, která výstavu Irish Motorbike Show pořádá, je do stuntridingu dlouhodobě zapálená, na své akci měla vždycky ty nejlepší jezdce a zmínit můžeme třeba legendy dřívějších Streetfghter dní Michaela Carmichala, AC Fariase nebo Christiana Pfeiffera. Mimoto má ráda cestování a svět poznává tak, že jezdí po ostatních motocyklových výstavách. No a když loni viděla na Motocyklu v Holešovicích vystoupení jednotky Special Brothers Crew, valila oči a zeptala se, jestli si kluci nechtějí udělat výlet. Řekněte na takovou pozvánku ne.. Začátkem letošního března přišel den D, dva šťastlivci sedli na letadlo, dva nešťastníci do dodávky a pár dní na to poznal Dublin peklo. To rozpoutali Mirek Sporťák Frey, Kuba Kykal, Adam Peschel a Bohouš Chmelař, který přitápěl pod kotlem na své driftovací GSX-R 1000. Abyste si dovedli představit, jaké radosti a nebezpečí takový výlet obnáší, máme pro vás rozhovory se všemi aktéry této reprezentační události.

Mirek Sporťák Frey

Jaká byla cesta?
Nebyla to moje první cesta letadlem, ale už druhá a zapomněl jsem udělat jen chcek-in. Naštěstí to za mě kluci vyřídili a tak jsem nebyl na letišti zbytečně. Na Ruzyni na mě čekal Bohouš, ke kterému jsem vzhlížel, protože už letěl víckrát. Z kraje jsem ale znervózněl, protože se mě zeptal, jestli těm tabulím rozumím. Po dvou pivech mě nervozita přešla, pak už nic nebránilo nasednout do letadla a vyrazit vstříc dobrodružstvím. Let proběhl hladce a přiznávám, že jako né uplný fanda multikulturalismu jsem se cítil s nazrzlejma spolucestujícíma klidněji, než při mém předchozím letu z Dubaje.

V čem je podle tebe rozdíl mezi českou a irskou výstavou?
I podle účástníku, kteří ve velkym počtu přijeli na motorkách v tom né úplně luxusnim počasí bylo znát, že motorky jsou v Irsku velká srdcovka.

Kdyby sis měl vzpomenout na nejzajímavější body z ježdění, co by to bylo?
Plochu jsme si z oťukli ve čtvrtek a v pátek se šlo na věc. Sestavu jsme měli najetou a každý věděl, co má dělat. Ale né vše a každý je dokonalý tak přišel i horký moment. Chmelda, jak sám řekl, udělal malou chybičku, díky který jsem nás málem všechny pozabíjel. Jinak vše běželo jak na drátkách a každou další show jsme drobně upravovali k ještě k větší akčnosti. Čím jsem starší, tím víc si užívám společné ježdění, asi už jsem línej se honit sám po place a tak jsem si užíval všechny synchra a tandemy, který měly super spád. Jedinou negativní věcí bylo počasí, buď pršelo nebo sněžilo. Né snad že by mi vadila voda, ale plac klouzal i za sucha a byl problém dát stoppie. Navíc jsem měl celou dobu strach o svojí krční páteř, během tréningu mi v něm při stojce na hlavě nepříjemně prasklo a vzhledem k tomu, že jsem jel stojku 3x během každé show, kterých bylo celkem devět, nebyly vyhlídky nejlepší, ale dopadlo to dobře.

Lišily se nějak ohlasy diváků po vystoupení?
Každou show bylo venku plno, atmosféra byla super, a to i přes počasí. Když jsem zrovna nebyl s ježděním na řadě, tak jsem si užíval nechápající výrazy lidí v publiku. Podobné sestavy a společné věci v tak kvalitní jezdecký sestavě nejsou nikde moc k vidění, tak byl ohlas hodně příjemnej a myslím že jsme zanechali dobrou vizitku.

Kuba Kykal

Jaká byla cesta?
Do Irska jsem vyrazil s Adamem nafutrovaným Sprinterem s přívěsem, což je zásadní informace, protože na tuhle soupravu už musíš mít řidičák C+E, kterej Chmelda a Sport postrádaj. Takže mohli letět letadlem a za dvě hoďky byli na místě, kdežto nám to trvalo 5 půlitrovejch redbulů, pixlu guarany a velkoobchodní balení tyčinek Kofila, což se rovná 37hodinám a 2100km jízdy. I když jsme jeli ve dvou a střídali se, cestou tam jsme ani jeden nespal. Byl to celkem dlouhej monotóní cestovatelskej zážitek. Dálnice, dálnice, dálnice až na Anglii, kde byla dálnice vlevo.

V čem je podle tebe rozdíl mezi českou a irskou výstavou?
Když porovnám naší a irskou výstavu, musím ocenit hlavně diváky, protože až na první den skoro v kuse chcalo, k závěru začalo sněžit a oni bez deštníků a pláštěnek vydrželi stát a zírat na každou show od začátku do konce. Na vystavovatele jsem zíral zase já, moje angličtina je nic moc a i když frajer od stánku viděl, že mu rozumím každý pátý slovo, vehementně ke mně promlouval a snažil se mě přihlásit do soutěže o novou motorku. Ten jejich zájem mi ale přišel sympatickej. Jinak jsem se mezi lidi na výstavu moc nehnal, když jsme nejezdili, většinou jsem sebou plácnul vedle do pavilonu na koberec a čuměl do stropu, protože nahuštěnost se dost podobala výstavám u nás.

Kdyby sis měl vzpomenout na nejzajímavější body z ježdění, co by to bylo?
Sestva vznikla rychle, vlastně jsme ji vymysleli u oběda a jelikož už jsme toho spolu s klukama odjezdili dost, stačilo to na place jen trochu dopilovat, několikrát zopakovat a show byla na světě. Já jel na svojí nový zdivočelý Suzuki, plynem jsem hýbal tak o 3mm, při gumování mi to buď ujelo nebo se to kouslo a zběsilost při zvedání na zadní děsila mě i ostatní. Byla to škola, ale snažil jsem se jezdit nejlíp jak jsem uměl. Ještě musím vypíchnout jednu věc, a to když se Chmelda zasnil a zrovna když všichni dohromady prolítáváme středem placu, prostě zastavil. Naštěstí jsme ho nikdo netrefil a nevznikla tak uprostřed irský výstavy hromada japonskýho šrotu s pobitýma Čechama okolo.

Lišily se nějak ohlasy diváků po vystoupení?
Během vystoupení se lidi moc neprojevovali, ale o to víc tleskali a jásali na konci, plakáty šly na dračku. Spolu s námi bylo na place pár místních stunterů a když nebylo show, tak trénovali. Jednoho jsem si oblíbil, vydržel tři dny za sebou jezdit dokola jeden trik, seděl na nádrži a gumoval, tři dny v kuse.

Adam Peschel

Jaká byla cesta?
Ty krávo, to je kapitola sama o sobě.. Dostat do Irska 2 čtyřkolky a 6 motorek není sranda, takže jsme se pokusili všechno narvat do Sprintera, kterýho nám půjčili kamarádi z Harley-Davidson Ostrava a tímto jim velice děkuji. No a samozřejmě do našeho speciálního přívěsu. Bohužel já i Kuba vlastníme řidičské oprávnění skupiny C+E takže jsme to museli jsme odtáhnout my dva. 37 hodin na cestě non stop. ČR, Německo, Belgie, Francie, první trajekt, přejet celou Anglii, další trajekt do Dublinu. Ten mimochodem obsahoval v rámci palubního lístku výbornou večeři a palubní kajutu velkou jako bunkr v dětským pokojíčku, ale s teplou peřinou.

V čem je podle tebe rozdíl mezi českou a irskou výstavou?
Výstava v Irsku je diametrálně rozdílná od té naší. Jde o historii a o celkovou kulturu. Tak jak vypadá Irsko, kamenné zdi, historické budovy ze kterých na tebe dýchá kultura, tak vypadá i výstava a tak tam vypadaj i lidi. Vousy, vesty, bekovky na hlavě a srdce opravdového motorkáře. Celej ostrov žije motorkama, hlavně závodem TT Isle of Man. Hodně tam frčej přestavby, road racing, je to takové opravdové a vážně to mám rád.

Kdyby sis měl vzpomenout na nejzajímavější body z ježdění, co by to bylo?
Trénovali jsme takovou speciální sestavu na tamní čtvercový plácek o rozměrech 48x32. Show jsme připravovali na přesnou choreografii 4 jezdců a vychystali jsme si jak mokrou tak suchou verzi. Ale jelikož se bavíme o Irsku, jezdila se ta mokrá a měli jsme si připravit i sněžnou. Show byla dobře sestavená, byla v ní čtyřkolka, driftovací GSX-R a taky průřez streetama třech značek Snychro jízdy, kombinace, individuální vstupy, to byla naše Special Brothers Show.

Lišily se nějak ohlasy diváků po vystoupení?
Lidi jsou tam srdcaři, chčije, fouká, padal sníh, je jim to fuk, stojí pořád a koukaj. Ovšem největší problém byla komunikace. Irskej slang a přízvuk je děsná věc a i když umíš anglicky, je komunikace s běžnejma lidma docela problém. Určitě bych jel rád znovu, hodně nás potěšilo, že si objednali právě nás až z Asie (Ostravy) a je to odměna za všechnu tu práci.

Bohouš Chmelař

Jaká byla cesta?
Úplně v klidu, na Ruzyni jsme tam se Sporťákem poslali dvě Plzničky šlo to samo.

V čem je podle tebe rozdíl mezi českou a irskou výstavou?
Největší rozdíl je, že většina lidí jsou tam velký srdcaři, v tom jejich hnusným počasí může jezdit fakt jen ortodoxní biker.

Kdyby sis měl vzpomenout na nejzajímavější body z ježdění, co by to bylo?
Plac na ježdění byl docela dobrej, bohužel pro mého drifťáka trochu malej. Vopruz byl, že z devíti show jsme jeli osm na vodě, devátý sněžilo, byla hnusná zima a gumy moc nefungovaly. Ale nejnebezpečnější element jsem byl já, když jsem trochu pozapomněl na jednu část sestavy a málem jsme se v rychlosti všichni srazili. Sorry kluci.

Lišily se nějak ohlasy diváků po vystoupení?
Ze začátku mě zaskočilo, že v průběhu show lidi moc nereagovali, byli takový zamrzlý. Ale po show hned přišli pro podpisy, plakáty a byli nadšený. Furt si chtěli povídat, ptali se odkud jsme a jak máme upravený motorky. Z toho jsem byl nadšenej zase já, jelikož tu jejich irskou angličtinu bravurně ovládám...