Sidecar LCR Yamaha YZF-R6 z pozice spolujezdce: Nářadí pro Nebojsu

Kapitoly článku

První světový šampionát sajdkárů se uskutečnil v roce 1949 a tehdy se ještě jednalo skutečně o klasické motocykly s připojeným přívěsným vozíkem. Na začátku padesátých let se však tyto stroje začaly specializovat, jejich rámy se snižovaly a spojily se v pevnou a jednotnou konstrukci se sajdkou. Na konci sedmdesátých let došlo v konstrukci sidecarů doslova k zemětřesení, dalo by se říct až k odbočení na slepou kolej.

U nás jsou k vidění spíše veteránské sajdkáry soutěžící k jízdách pravidelnosti

Část sezóny 1978 totiž zcela ovládnul Švýcar Rolf Biland se strojem BEO, který měl motor umístěný vzadu, poháněné zadní i postranní kolo a funkce spolujezdce byla zredukována na pouhého pasažéra, protože ten seděl v sedačce bez toho, aby se aktivně podílel na jízdě. Pro rok 1979 byla kategorie sidecarů dokonce rozdělena na dvě podkategorie, kdy v B2A jely "motocyklové" sajdky, v B2B pak byly povoleny "automobilové" prototypy a stroj vítězného Bruno Holzera dokonce měl automobilové sedačky, pedály a volant.

Rolf Biland a jeho stroj BEO zredukovali funkci spolujezdce na pouhého pasažéra

FIM poté zasáhla a v roce 1980 vývoj vrátila zpět původním "motocyklovým" směrem a v současnosti se podle umístění motoru v rámu sidecary dělí na dvě kategorie a to F1 a F2. "Dvojky" mají blíže k motocyklové konstrukci, protože mají motor umístěný v "motocyklové" pozici před řidičem, jejich konstrukce je kratší, obratnější a využívají se například na přírodních tratích včetně Tourist Trophy. "Jedničky" mají motor umístěný v zadní části za řidičem, čímž je daná delší konstrukce, vyšší stabilita na úkor hbitosti a jsou tedy vhodnější pro využití na autodromech. Motory byly zpravidla užívané motocyklové, ale samozřejmě i zde docházelo k různým pokusům s motory pocházejícími z automobilů či závodních lodí, a firma Krauser vyvinula motor speciálně pro tuto disciplínu. Určitě se mezi čtenáři najde mnoho pamětníků, kteří si vzpomínají na poslední roky, kdy sidecary byly součástí klasického seriálu Grand Prix a využívaly čtyřválcové dvoutaktní půllitry stejné jako měly stroje třídy GP 500. V devadesátých letech se však přešlo na čtyřtaktní motory ze superbiků a i když v drtivé většině jednalo o litrové čtyřválce, tak zrovna námi testovaný stroj využíval dvouválcový motor Ducati 1200. V poslední době však vývoj směřuje k šestistovkám, které se užívají v mistrovství světa a národních šampionátech, zatímco litrové stroje se v podstatě "dojíždějí" v seriálu International Sidecar Trophy. Omezení objemu ale rozhodně neubralo na rychlosti a šestikila dosahují nyní lepších časů, nežli tomu bylo u litrových strojů. Mezi nejvýraznější osobnosti tříkolového sportu patří určitě Rolf Biland, který se spolujezdcem Kurtem Waltispergem zvítězil v sedmi světových šampionátech, přičemž první vítězství si připsal v roce 1978 a poslední o šestnáct let později v sezóně 1994! Tři tituly mistra světa si připsal i Nizozemec Egbert Streuer a spolu s již zmíněným (a v Mostě přítomným) Benniem tvoří pár otec/syn, kteří získali světové tituly, podobně jako Robertsové nebo Gardnerové. Za zmínku určitě stojí další rodinná dvojice Dixonových, kdy otec Darren Dixon získal tříkolový titul 1995 a 1996, zatímco syn Jake nyní bojuje o titul v kubatuře Moto2.

Ing. Tomáš Foukal a Jiří Pertlíček dozákali bodovat i ve světovém šampionátu

V tuzemské kotlině byly sajdkáry v porovnání se závody jednostopých motorek vždy trošku popelkou, k nejvýraznějším postavám určitě patřil dvojnásobný mistr republiky z let 1959 a 1960 pan Ladislav Štajner. Drtivá většina tříkolových motocyklů u nás jsou stroje patřící do kategorií klasiků a průlom mezi rychlé stroje učinil až Tomáš Foukal, který se spolujezdcem Jiřím Pertlíčkem dokázal v letech 2004 - 2006 bodovat i ve světovém šampionátu. V současnosti se u nás stále převážně sajdkáristé věnují veteránskému závodění, ale počet jednotlivých účastníků (a účastnic) i celých posádek se zvyšuje. V německém mistráku vyvažuje Ondřej Sedláček sajdku Rakušanovi Petru Kimeswengerovi, v seriálu International Sidecar Trophy jezdí kompletní česká posádka Zdeněk Sedláček, Kateřina Rozeneková, bratři Robert a Richard Kochlöflové a syn s otcem Petr a Petr Švejdové. Rozhodně stojí za to se na sajdkárové střelce podívat a o atraktivitě tohoto sportu se přesvědčit osobně. Těsně před prázdninami budete mít příležitost na mosteckém autodromu vidět dokonce tu nejvyšší kvalitu, protože 23. až 25. června se zde pojede třetí díl světového šampionátu, kde budou v akci i Ondra Kopecký a Ondra Sedláček.