Rozhovor s Antonínem Karáskem

Antonín Karásek je závodníkem tělem i duší. Bez podpory sponzorů, jen vlastními silami, dokáže zastat roli jak svého mechanika nebo závodního inženýra, tak v roli jezdce umí vyhrávat závody a slavit prvenství v motocyklovém seriálu s mezinárodní konkurencí.

V rozhovoru pro web Motorkaři.cz jsme se s Antonínem zaměřili na jeho začátky, první závody, první úspěchy, ale také na přání a starosti, které trápí české jezdce v tomto tak finančně náročném sportovním odvětví.
Dnes vidíme závodní jezdce startovat kariéru už v dětství a do různých šampionátů pak přicházejí těsně po patnáctém roku věku. Jak je to u vás, jakým způsobem jste se dostal k závodění vy?
Antonín Karásek: „No, já jsem si první velkou motorku koupil až v 27 letech. A byl to H-D Sportster. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že kupuju “cafe racera”. Vždycky jsem se chtěl svézt na okruhu a nevím proč jsem si myslel, že i na tomhle by to šlo. Žena (tenkrát budoucí) si o dva roky později koupila Suzuki GS 500. Na té jsem poprvé zkusil okruhový den a bylo to, jako když kousne upír. Strašně mě bavilo zkoušet zajet rychlejší a ještě rychlejší kolo. Na podzim jsem potom koupil starou R6 (ročník 1999) s tím, že na jaře začnu pravidelně jezdit.“

„Mám tak nějak v povaze, že když něco dělám, tak se to snažím dělat co nejlíp. Na nějaký oficiální závodění jsem tak úplně nemyslel. Spíš mi přišlo úplně nepochopitelný, jak můžou ti kluci jezdit o tolik rychlejší časy než já. A říkal jsem si, že by byl docela úspěch to někdy dotáhnout tak daleko, abych s nimi mohl závodit.“
Měl jste svého mentora s nímž jste ze začátku vše konzultoval nebo jste byl na všechno sám?
Antonín Karásek: „Zastávám názor, že když se chci něco naučit, je nejjednodušší se zeptat někoho, kdo to už umí. Takhle jsem narazil na Michala Fillu. Kromě toho, že je to výborný závodník, dokáže vysvětlit co na motorce dělat a proč. Jeden z mých prvních dní na okruhu jsem odjel s ním. A od té doby za ním vždy chodím pro rady, když nevím, jak se zlepšit nebo když mi něco nejde. Myslím, že jsem měl docela štěstí, že jsem začal spolupracovat zrovna s ním.“

Co bylo v začátcích pro vás vůbec to nejtěžší?
Antonín Karásek: „Tak tohle je těžká otázka. Ono by se dalo říct, že začínám pořád - ještě se mám hodně co učit. Myslím, že pro hodně kluků, a to včetně mě, je těžké si zvyknout padat. Po prvním pádu to zvedneš, bolí to, ale tak nějak to zkousneš. Podruhé už to začne člověka trochu štvát. Zatím držím bilanci tří pádů na sezónu. Živě si pamatuji, jak mě na Slovakiaringu vezli s rozbitou motorkou a já jsem celou cestu přemýšlel jenom o tom, že to prodám tak, jak to je, a tím jsem dojezdil. Nakonec jsme to pak opravovali do půlnoci a druhý den jsem jel závod. Myslím, že hodně kluků takhle skončilo. Na druhou stranu musím říct, že jsem měl štěstí, že se mi nikdy nic vážnějšího nestalo.“
Máte sponzory, kteří vás v závodních aktivitách podporují?
Antonín Karásek: „Zatím bohužel ne. Po této sezóně bych chtěl zkusit se zeptat na pár místech, ale moc si od toho neslibuji. Je to poměrně drahý koníček.“

S čím jste začínal? Bez výrazné podpory sponzorů asi v případě soukromníka nejde přijít do prodejny a říct si o to nejlepší vybavení k závodění.
Antonín Karásek: „Tak to většinou nejde, i když ty sponzory máte. Moje první okruhovka byla R6 z roku 1999. Bohužel jsem ji neměl ani rok. Rozbil jsem ji v Brně tak, že už nemělo cenu ji zkoušet opravovat. Hned potom jsem koupil R6 z roku 2008. Což je (bohužel) pořád poslední model. S touto motorkou jezdím dodnes. Kromě laděného výfukového systému a pár drobností je to čistá série.“
Pamatujete si jaký byl první závod?
Antonín Karásek: „Matně. Bylo to na Pannoniaringu. V rámci okruhových dní většina agentur pořádá závody. Jel jsem v kategorii “Lucky Loosers” - což je kategorie pro ty, kteří se nekvalifikují do “hlavního” závodu. První oficiální závody byly loni v FMS AČR.“

Týmy mistrovství světa, které jsou nejvíc vidět, nabízí představu, že také všichni ostatní mají početnou sestavou expertů na trakci, elektroniku, pneumatiky, mají maximální technické zázemí, hospitality … jak velké týmové zajištění má tým jezdce Antonína Karáska?
Antonín Karásek: „Mám párty stan na motorku a auto s vozíkem :-) Ještě na jaře se mnou na všechny akce jezdila žena. Od května už ale jezdit nemohla, protože měla před porodem a pak se zase doma starala o dítě. Hodně pomohlo, že třeba zkontrolovala tlaky v pneu před jízdou nebo nasadila nahříváky. Jinak třeba přezout motorku si musím sám. Při posledním víkendu na Pannoniaringu to bylo trochu na hlavu, protože jsem v sobotu přezouval čtyřikrát.“

„Jel jsem letos dva závody Alpe Adrie a tam už mechanika potřebujete - minimálně kvůli startovací proceduře. Takže jsem se domluvil s jedním kamarádem, že se může podívat, jak to vypadá v paddocku, když mi trochu pomůže.“

„S Amboseli Racing, což je agentura, která pořádá ICBS, jezdil letos Robert Pokorný (majitel RP výfuky). Ten mi několikrát pomohl dát dohromady motorku. Například na jaře na Slovakiaringu zavařil ulomenou brzdovou pumpu - což považuji za malý kouzelnický výkon.“

„Vycházím z filosofie, že každý kilometr na jakékoli motorce se počítá,“ říká jezdec, lezec a triatlonista Antonín Karásek.

Loni jste například závodil v Motohouse CUPu, ale také v Poháru Federace motocyklového sportu (FMS) Autoklubu České republiky (AČR) 2013. Jaká to pro vás byla zkušenost a jak jste byl v těchto seriálech úspěšný?
Antonín Karásek: „FMS AČR jsem vyhrál. V MH CUPu jsem byl třetí. Cílem v tomto roce bylo hlavně zkusit si zajet nějaký seriál komplet a vyzkoušet si jaké to je sbírat body. To se myslím docela podařilo.“

„Největší přínos FMS AČR byl pro mě ve formátu kvalifikace. Ty byly jednak výborný v tom, že bylo jenom pár motorek na trati. Tím pádem se ti nestane, že dojedeš pomalejšího jezdce a pokazíš si tak rychlý kolo. Druhak je to trochu o tom, že sice můžeš mít ten den v tréninku zajetý nějaký čas, ale v kvalifikaci máš 20 minut na to, abys ho buď zopakoval nebo vylepšil. Je to podobný formátu závodů jako Alpe Adrie.“
Jaký to byl pocit říct si, že jsem dokázal vyhrát Pohár FMS AČR 2013 v třídě Open 600? Cítil jste tam nějaké zadostiučinění, úlevu nebo jste si tím splnil nějaký sen?
Antonín Karásek: „Tak sen jsem si splnil až letos na podzim tím, že jsem v Alpe Adrii jezdil vyrovnané časy s ostatními jezdci a celkově jsem zajel dobrý závod. Vyhrát pohár FMS AČR bylo určitě příjemný. Trochu ve mě hlodalo, že to je trochu vítězství za účast. Moc nás tam hlavně v šestistovkách nejezdilo. Do dneška mi přijde trochu “podivný”, že moje jméno je na prvním místě ve výsledkové listině FIM.“

V letošním roce jste závodil v seriálu International Czech Bike Series 2014 v kategorii ICBS600. S jakou technikou jste nastoupil do letošní sezony?
Antonín Karásek: „Mám prakticky sériovou R6. Jediná věc, kterou mám a která není úplně běžná, je základní datalogging. Myslím, že mi občas docela pomáhá.“
Cílem byla obhajoba titulu nebo také něco jiného, například start v jiném motocyklovém šampionátu?
Antonín Karásek: „Cílem pro letošek bylo obhájit titul a - pokud na to bude rychlost - vyzkoušet start v Alpe Adrii. Povedlo se obojí. Jenom jsem doufal, že bude v ICBS jezdit víc jezdců.“

K poslednímu podniku sezony jste jel na Pannoniaring v pozici lídra průběžného hodnocení. Jak moc jste se na rozhodující závod připravoval, protože celkové vítězství jste v tu chvíli ještě jisté neměl?
Antonín Karásek: „Tři víkendy v září jsem strávil na okruhu, takže jsem měl trochu natrénováno. Mezi Hungaroringem a Pannoniaringem byl jeden volný víkend, kdy jsem se po delší době projel i na enduru. Od jara vím, že Pannoniaring je fyzicky docela náročná trať. Snažil jsem se tedy neflákat nemotorkový trénink - což je v mém případě triatlon a lezení.“

„Řekl bych, že se to docela zúročilo. V obou závodech jsem dokázal jezdit všech deset kol vyrovnané časy. Což rozhodně neplatilo třeba na jaře na stejném okruhu při závodu Alpe Adrie - kdy mě v půlce závodu tak bolely ruce, že jsem myslel, že to budu muset vzdát. Skoro jsem čekal, že v nějaké zatáčce prostě neumáčknu brzdu.“
V kategorii ICBS600 jste letošní ročník International Czech Bike Series (ICBS) 2014 vyhrál. Kromě Hungaroringu jste pokaždé bodoval umístěním na stupních vítězů, takže úspěšná sezona?
Antonín Karásek: „Sezóna úspěšná docela byla. Na jaře jsem se trochu trápil a na některých okruzích (Slovakiaring) se mi ani nedařilo zajet loňské časy. Pak se to ale podařilo zlomit a zrychlil jsem - což je vždycky to, co člověka nakopne. Navíc jsem se letos podíval na dva okruhy, kde jsem zatím nebyl - Rijeka a Hungaroring. Ani jeden asi nebude můj oblíbený, ale obojí byla super zkušenost. Hlavně na Hungáči už jsem byl rozježděnej a udělal jsem si představu, jaké to bude přijet někam poprvé a hned tam závodit. Příští rok mě něco podobného bude možná čekat v Adrii a v Poznani.”

Co pro vás znamená vítězství v ICBS? Získáte tím třeba šanci se posunout někam dál?
Antonín Karásek: „Co bude reálně znamenat vítězství v ICBS teprve uvidíme. Doufám, že dva tituly v řadě - i když jak já říkám 'z druhé ligy' - by mohly být něco, na co by snad mohl nějaký sponzor slyšet. Šanci posunout se dál jsem si spíš zajistil tím, že se mi podařilo v druhé půlce sezóny docela výrazně zrychlit.“
Už víte, kde budete v nadcházející sezoně závodit?
Antonín Karásek: „Chtěl bych jet “opravdové” Mistrovství ČR a celou Alpe Adrii. Zatím řeším, jestli pojedu Superstock 600 nebo Supersport. Moje motorka je de-fakto Superstock, ale mám na ní pár věcí, které nejsou v této kategorii povolené - i když mi nedávají žádnou zásadní výhodu. Supersporty můžu startovat bez jakékoli změny.”

Máte v motocyklovém sportu stanovenou metu, které chcete jednou dosáhnout?
Antonín Karásek: „Takhle o tom úplně nepřemýšlím - spíš řeším, co bych si představoval v příští sezóně. První, co mě na tuhle otázku napadá, je bedna v Alpe Adrii - to by byla velká pecka. Zatím mi to přijde dost mimo realitu. Ale uvidíme, jak to bude v příštích sezónách jezdit.”

Určitě jako fanda motorek sledujete závody silničních motorek ve světě. Který šampionát je vám blíž MotoGP, WSBK nebo třeba britský seriál BSB? Máte tam své favority?
Antonín Karásek: „Opravdu pravidelně sleduju jenom MotoGP. Za poslední dvě sezóny jsem viděl všechny závody a letos i většinu kvalifikací. Docela hodně koukám i na Moto3 (jsem velkej fanda Jacka Millera). Na podrobnější sledování ostatních seriálů nezbývá moc čas (i když je to trochu škoda), takže se spíš příležitostně podívám na nějaký závod.
Co se týče těch favoritů, tak si hledám kluky, u kterých mám pocit, že s nimi mám něco společného. Například Scott Redding ukazuje, že i tlouštíci jako já (70kg) můžou závodit. Nebo Valentino je ještě o tři roky starší než já a pořád mu to jezdí.”

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v nadcházející sezoně.
Antonín Karásek: „Já rovněž děkuji a zároveň bych chtěl tímto pozdravit všechny čtenáře a fanoušky závodních motorek. Také pokud by mě chtěl někdo ze čtenářů dále sledovat, případně kdyby měl někdo zájem o sponzoring, může kouknout na moje webové stránky.“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)