Osobnosti paddocku - John Hopkins

Mimořádně populární Američan známý také jako „Hopper“ je další nezapomenutelnou osobností prostředí Grand Prix. Obrovský talent motor sportu z USA, který jej dostal až do MotoGP, své nejúspěšnější roky spojoval hlavně se značkou Suzuki, ale okusil i další značky a závodní série AMA, BSB či SBK.

Obdivovatel Kevina Schwantza

Všechno to začalo zřejmě při sledování motocyklových závodů v televizi. Právě tam malý John poznal americkou ikonu – Kevina Schwantze. Ano, tato legenda mu byla v začátcích velkým mementem a John se tak po jeho vzoru rozhodl být profesionálním závodníkem. John začal se svojí jezdeckou kariérou ve svých šesti letech. Motocyklové závodění měli v rodině, protože Hopkinsův otec Roy také závodil, na profesionální dráhu se ale nikdy neodhodlal. Bylo tak na jeho synu Johnovi aby se pokusil o zisk pohárů za vítězství v závodech. Hopkins úvodní kroky kariéry odstartoval v kategorii Minibike, přičemž na závodní okruhy naplno přešel od roku 1999.

John na fotografií s tátou Royem, na pravé straně vidět jeho úvody v sérii AMA 750 ccm

Každý motocyklový talent potřebuje svého objevitele. V Hopkinsonově případě to byl John Ulrich (v té době majitel týmu Valvoline Emgo Suzuki a známí žurnalista). Společně absolvovali několik závodů v Americe, ve kterých se mladý americký talent zapsal vskutku skvěle – jasně v nich totiž dominoval. To přirozeně vzbudilo pozornost a zájem o jeho osobu. Tento zájem neunikl ani Petru Cliffordovi, známému šéfovi týmu Red Bull Yamaha kategorie 500 cm3!

John Ulrich společně s Cliffordem využili své příležitosti a okamžitě obsadili Hopkinse do královské kubatury. Psal se rok 2002, kdy se charismatický Hopkins posadil za řídítka dosluhujících motocyklů Yamaha YZR500 (rok 2002 byl prvním rokem změn pravidel premier class). Týmovým kolegou mu byl v té době Garry McCoy. Promotér soutěže Dorna si slibovala v tomto přechodném roce rovnocenný boj. Dvoutakty sice měly průměrně o 10 kg hmotnostní výhodu ve srovnání se čtyřtakty, výkon však oproti novým moderním čtyřtaktům nestačil ani náhodou. Hopkins se i přes nevýhodu zapsal solidními nováčkovskými výkony. V signifikantní přilbě připomínající plechovku hlavního sponzora týmu sezónu ukončil na 15. místě se získanými 58 body.

Hopkinsovy začátky v týmu WCM

Nová americká naděje MotoGP

Díky svými výkonům a přístupu v úvodním roce získal smlouvu u Suzuki. V projektu Team Suzuki MotoGP strávil celých následujících pět sezón, během kterých stál čtyřikrát na pódiu a patřil k ozdobě závodních víkendů i díky hlubokým náklonům jezdeckého stylu, které předváděl (byl jedním z prvních jezdců který představili jezdecký styl s hlubokým náklonem a loktem).

Těžko však soudit, jestli se John svého času rozhodl správně. Vývojový program japonské továrny se hlavně v úvodu čtyřtaktní éry stýkal s mnoha problémy (výkon motoru a nadměrná spotřeba pneumatik). Na druhé straně, nabídka továrního týmu se neodmítá. Po boku týmových kolegů jako Kenny Roberts Jr. nebo Chris Vermeulen se pustili do práce. Tým měl stoupající tendence výsledků, a hlavně v neodolatelných barvách sponzora „Rizla“ se v roce 2007 Hopkins umístil jako čtvrtý celkově.

Na motocyklu Suzuki GSV-R

Rizla Suzuki MotoGP

Rok 2008 byl pro Johna rokem změn. Významným byl zejména v jeho přestupu do týmu Kawasaki MotoGP na techniku Ninja ZX-RR. Celý tým Kawasaki se oblékl do barev dnes již potravinářského giganta Monster. John byl vůbec první MotoGP jezdec, který používal značku Monster Energy (ještě u Suzuki), a jeden z prvních sportovců, kteří značku prezentovali mimo USA!

Zmíněný přestup k „zeleným“ mu ale nepřinesl zlepšení výsledků. Právě naopak. Výsledkově nenavázal na svou historicky nejlepší sezónu z roku 2007 a pomyslný „hřebík do rakve“ byla velká havárie v holandském Assenu. Při ní si vážně zranil kotník a jeho klesající forma znamenala stále mírnící zájem manažerů týmů premier class... Celé zpackané sezóně nepřidaly ani finanční problémy na straně Kawasaki. Po roce 2008 totiž tým ukončil kompletně závodní projekt a Johnovi se tak rozplynula alespoň teoretická šance na závodní sedačku. Historie nakonec smutně ukázala, že stálou závodní sedačku už potom nikdy neobsadil. Srdce jeho fanoušků však zahřál alespoň jeden epizodní návrat v roce 2011, kdy se představil na „svém“ Suzuki GSV-R během závodního víkendu španělské Grand Prix (jako náhrada stálého jezdce Álvara Bautisty).

Jeden rok v absolvoval v továrním týmu Kawasaki MotoGP

Kariéra mimo Grand Prix

V další kariéře okusil závodní okruhy kategorií AMA, BSB a SBK. Během těchto let hájil barvy týmů jako Stiggy Racing Honda, Samsung Crescent Suzuki, THM Tommy Hilla, M4 Monster Suzuki team, Tyco Suzuki či Moto Rapido Racing Ducati. Jeho výsledky by se daly nazvat jako „turbulentní“. Tyto roky ho totiž doprovázela nelehká zranění – v roce 2013 dokonce podstoupil operaci náhrady kyčle po těžké nehodě v Monze. Všemu konec bylo sezóně 2017 kdy utrpěl na trati zranění takového rázu, ze kterých se už nikdy úplně neuzdravil. To vylučovalo naději na návrat do závodního sedla.
 

Moto Rapido Racing Ducati

Johna mnozí znají pod přezdívkou „Hopper“. Její původ hledejme už dávno, v jednom z jeho prvních angažmá. Říká se, že John byl tak nadšen z jízdy na motocyklu, že z toho až nadšeně poskakoval po boxu. Jeho „hopsání“ se tedy vžilo až do známé přezdívky.

Kariérně používal číslo #21. Toto číslo společně s americkými a britskými motivy jej provázely celou kariérou. Na svůj původ je hrdý natolik, že i na zádech má výrazné tetování v tomto duchu. A proč vlastně také britské motivy? John je totiž ve skutečnosti Anglo-Američan. Když byl John ještě velmi malý, celá jeho rodina se přestěhovala z Anglie do USA. John byl tedy vychován jako Brit žijící v Americe.

Sympatický bouřlivák

Co je možná méně známé, tak populární Hopper vedle skvělých soubojů na trati sváděl ještě jeden velký souboj v soukromém životě... Dlouhou dobu totiž bojoval s alkoholem. To mělo bezesporu výrazný podíl na tom, že jeho výkony v pozdějších letech závodní kariéry nebyly úplně ideální. Houževnatý bojovník však nakonec vyhrál i tento nelehký boj! John dostal od života druhou šanci, problémy s alkoholem už nemá, věnuje se práci a užívá si rodinného života. Společně s manželkou mají 2 dcerky.

V dnešních dnech je již opět aktivní v paddocku MotoGP. Od roku 2020 se zapojil do trénování jezdců Moto2 v týmu American Racing a také výchově mladých nadějí tohoto týmu. Už od svých úvodních dnů v závodním programu týmu zúročoval své bohaté kariérní zkušenosti na pozici „rider coatch“. Hopkinsův příchod do týmu měl okamžitý efekt. Joe Roberts, který byl svého času jediným americkým závodníkem v mistrovství světa Moto2 získal díky mentorství od Hopkinse své úvodní dvě pole position a první umístění na stupních vítězů.

Od roku 2020 se zapojil do trénování jezdců Moto2 American Racing a dalších mladých nadějí tohoto týmu

S manželkou Ashleigh a dvěma dcerkami

Po vyřešených problémech se životosprávou je opět plný energie

Závodní logo obsahovalo vždy přezdívku „Hopper“, a patriotické vlajky

V paddocku byl vždy vyhledávanou osobností. V době, kdy už aktivně nezávodil, se často objevoval v komentátorské kabině MotoGP a pravidelně připravoval MotoGP pod-casty. Účinkoval také v několika dokumentech ze závodního prostředí - film Faster z roku 2003, The Doctor, Tornado a Kentucky Kid, z roku 2006 a teprve nedávno o něm vyšla i knižní publikace s názvem „John Hopkins – Leathered“.

Knižní publikace s názvem „John Hopkins - Leathered“

Objevoval se i v komentátorské kabině MotoGP

Aktivně se zapojuje do přípravy svých svěřenců

Náš tip

Manuel Poggiali - Osobnosti paddocku

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist