26 let s Valentinem Rossim

Když se Valentino Rossi objevil v roce 1995 v rámci ME na našich okruzích v Mostě a Brně, věděli jsme o něm jen to, že je synem Graziana Rossiho a že prý je to velký talent. Takových talentů tu ale už byla spousta, a kde dneska jsou…? Ovšem s Valentinem to byla jiná káva a byl to právě on, kdo v podstatě celé další čtvrtstoletí určoval ráz Grand Prix. Pojďme si připomenout nejdůležitější fakta z jednotlivých ročníků!

Kapitoly článku

1996

Rossi na žluto-modré Aprilii v barvách Polini debutoval při zahajovací Grand Prix sezóny v Malaysii a hned napoprvé nebylo šesté místo vůbec špatné. V dalších závodech se mu dařilo se střídavými úspěchy, ale mistrovské body na jeho kontě postupně přibývaly. Stoupající formu potvrdil třetím místem na Grand Prix Rakouska, což bylo jeho první pódiové umístění. Za dva týdny následovala naše Grand Prix v Brně a dne 14. srpna 1996 zde Valentino Rossi udělal svůj první záznam do historie motocyklových závodů. Po nádherném souboji se zkušeným matadorem a několikanásobným světovým šampionem Jorgem „Asparem“ Martinezem dokázal v samém závěru tento těsný duel vyhrát. Byla to Valentinova zcela první vyhraná Grand Prix a ve světovém šampionátu obsadil celkové 9. místo.

1997

Zahajovalo se opět na okruhu Shah Alam v Malaysii a tentokráte tam Rossi dokázal zvítězit. Hned zkraje se tedy usadil v čele šampionátu a v průběhu roku na své Aprilii v barvách pivovaru Nastro Azzurro, jenž s ním vydržel až do pětistovek, sbíral jeden vítězný vavřín za druhým. Nikdo na jeho spanilou jízdu nestačil a postupem času bylo jen otázkou, kdy potvrdí svůj první mistrovský titul. Stalo se tak u nás v Brně. Po předchozí sérii šesti vítězných závodů v řadě dojel sice „až“ třetí za Japonci Uedou a Manakem, ale mistrovské oslavy patřily jemu. Pamětníci si jistě vybaví, jak s obrovskou jedničkou zavěšenou na svých zádech objížděl oslavné kolo. Do konce sezóny zbývaly sice ještě tři závody, ale Rossiho bodový náskok již nemohl nikdo překonat.

1998

Po mistrovském titulu v kategorii do 125 cm3 přesedlal Valentino hned do vyšší kategorie dvěstěpadesátek. Byl to ten rok, jenž je nejvíce vzpomínán v souvislosti s poněkud kontroverzním titulem jeho krajana Lorise Capirossiho. Rozhodl o něm až zcela poslední závod v Argentině. Před ním bylo průběžné pořadí MS následující: 1. Capirossi 204 body, 2.Harada 200 a 3. Rossi 176. Tato trojice také jednoznačně opanovala čelo závodu, ale o titul jeli jen první dva. Do posledního kola najížděl na čele Capirossi, ale vzápětí ho předjel Rossi a později též Harada. Valentino si dojel pro vítězství, ovšem hlavní drama se dělo až za ním. Loris totiž v samém závěru kolidoval se svým stájovým kolegou Haradou a poslal ho k zemi. Sám tento střet ustál a dojel druhý, což mu na titul stačilo. Rossi jezdil Aprilii v samostatném týmu a do samého závěr rovněž patřil k adeptům na mistrovský titul. Nakonec skončil v celkovém zamotaném závěru druhý za Capirossim.    

1999

Druhá Rossiho sezóna ve dvěstěpadesátkách již byla mistrovská. Dokázal vyhrát celkem 9 závodů (ze 16) včetně naší Grand Prix v Brně, kde porazil o necelou jednu vteřinu Ralfa Waldmanna. V celé sezóně to ale až tak bodově těsné nebylo a Valentino si před svými soupeři v podstatě suverénně dokráčel pro svůj druhý titul světového šampióna

2000

Ani tentokráte Rossi neobhajoval svůj mistrovský titul a rozhodl se pro přestup do nejprestižnější kategorie pětistovek. Mnozí, včetně jeho otce Graziana, se ho od toho snažili odradit a doporučovali, aby ještě alespoň ještě jeden rok zůstal ve dvěstěpadesátkách. Vale však měl svou hlavu, a jak se později ukázalo, dobře věděl, co dělá. Po trochu rozpačitém začátku to mohlo vypadat, že pětistovky jsou zatím pro něho opravdu velkým soustem, neboť v prvních dvou závodech havaroval. V dalším průběhu sezóny se ovšem přes několik pódiových umístění propracoval až k prvnímu vítězství na Grand Prix Velké Británie. Ještě pak vyhrál jeden závod v Brazílii. V Brně dojel jakou druhý (za Biaggim) a rovněž v konečném pořadí MS mu patřila 2. příčka.

2001 

Bylo to jak podle šablony z nižších kubatur, v nichž Rossiho první sezóna byla vždy taková seznamovací a druhá již byla mistrovská. Rossi s jedenácti vítěznými závody jednoznačně v celém šampionátu dominoval.  Zmiňme snad hned ten první v Japonsku. Dostal se v něm do kolize se svým největším rivalem Maxem Biaggim, jenž ho na rovince v plné rychlosti atakoval tak, že byl Rossi nucen vyjet poněkud mimo trať. Situaci však zvládl, a když po několika kolech Biaggiho předjel, dal mu zvednutým prostředníčkem jasně najevo, co si o něm myslí. Jejich rivalita a vzájemná nevraživost se tím ještě více prohloubila. V Brně po stopětadvacítkách (1996) a dvěstěpadesátkách (1999) vyhrál Valentino i pětistovky a vcelku suverénně také celý šampionát. Byl to vlastně poslední ročník pětistovek, neboť od další sezóny čekala nejsilnější kubaturu zásadní změna.  

2002 

Místo kubatury do 500 cm3 byla vyhlášena kategorie MotoGP, v níž vedle dvoutaktních pětistovek mohly startovat také čtyřdobé motocykly s objemem motoru do 990 cm3. Zpočátku nebylo zcela zřejmé, jak toto měření sil dopadne, ale průběh sezóny ukázal jasnou převahu čtyřtaktů. Ovšem nejen to. Ukázal také přetrvávající převahu Valentina Rossiho, který se již představil v továrním týmu Repsol Honda (předtím dva roky jezdil v zastoupení Honda Europe s již zmiňovaným Nastro Azzurrem jako hlavním sponzorem) a bezpečně obhájil svůj mistrovský titul opět před Maxem Biaggim. V Brně však Rossi nedojel a závod vyhrál právě Max.      

2003

Rossiho dominance nadále pokračovala, i když se na scéně objevil další silný vyzývatel – Sete Gibernau. Bylo to mezi nimi mnohdy velice těsné (např. Brno: 1. Rossi, 2. Gibernau – 0,042 sec), ale  ani on, ani nikdo jiný nedokázal Valeho na cestě za dalším titulem zastavit. Rossiho mistrovství můžeme dokumentovat třeba na Grand Prix Austrálie. V průběhu závodu obdržel penalizaci 10 vteřin za předjetí pod žlutou vlajkou (těžko říci, do jaké míry oprávněně). Na vedoucí pozici však neustále navyšoval svůj náskok až na více než 15 vteřin, což mu k vítězství bohatě stačilo.

 

2004

Ve světle předchozích Rossiho úspěchů s motocykly Honda byl jeho odchod k Yamaze naprosto nečekaný. Nebyla v tom na první pohled žádná logika, neboť Yamaha byla v té době rozhodně horší než Honda. Rossi ale měl se svým šéftechnikem Burgessem určitou představu o dalším vývoji motocyklu, což se ale ve vedení týmu nesetkalo s příznivou odezvou. U Hondy si do toho prostě nechtěli nechat příliš „kecat“ a ani společné velké úspěchy nedokázaly tento rozpor překonat. Rossi tedy nakonec přestoupil ke konkurenci. Sezóna pro něho ovšem začala tak, jak ta minulá skončila – tedy senzačním vítězstvím hned v úvodní Grand Prix. Nebyla to ale rozhodně žádná náhoda a Rossi dokázal vyhrát celkem 9x ze 16 závodů.  V Brně ho sice porazil Gibernau, ale titul mu vzít nedokázal.   

2005

Další rok s Yamahou prokázal Valentino Rossi ještě větší dominanci něž doposud. Vyhrál celkem 11 závodů a ve zbývajících šesti byl 3x2., 2x3. a jen jednou se nepostavil na stupně vítězů. Brněnského vítězství dosáhl po dramatickém souboji se Setem Gibernauem, jemuž ale v posledním kole vypověděl službu jeho motocykl.  V konečném pořadí světového šampionátu vyhrál Rossi před druhým Marcem Melandrim o 147 bodů. Co dodat?

2006

Samozřejmě i v této sezóně patřil Rossi k největším favoritům na titul. Tentokráte se mu však tak výrazně nedařilo a pravidelným přísunem bodů se na čele průběžného pořadí MS dlouho držel Nicky Hayden. Rossi se však v průběhu sezóny zvedl, a když v předposlední Grand Prix Portugalska smetl Haydena jeho týmový kolega Pedrosa, šel Rossi do čela šampionátu. Zdálo se, že takovouto příležitost už v posledním závodě prostě nepustí. Ale jak se říká, i mistr tesař se utne. Ze startovní  pole position mu vůbec nevyšel start a propadl se o několik míst dozadu. Ve snaze vše napravit ale své úsilí poněkud přehnal a v pátém kole upadl. S velkou ztrátou sice v závodě pokračoval, ale již to bylo marné. Dojel až na 13. místě a titul si svou třetí pozicí zajistil Nicky Hayden.

2007

Ve třídě MotoGP došlo opět k úpravě objemu motorů a jejich maximální kapacita byla stanovena na 800 cm3. Tato změna možná nejvíce sedla značce Ducati, která v sedle s vynikajícím Australanem Casey Stonerem dokráčela až k titulu mistra světa.  Rossi dokázal vyhrát celkem 4x, v  Brně byl ale až na 7. místě a spolu s několika bodovými výpadky to tentokráte nedalo víc než na celkové 3. místo v MS, když se před něho kromě Stonera dostal v posledním závodě o jeden jediný bodík ještě Dani Pedrosa.

2008

Dvě sezóny bez mistrovského titulu možná Rossiho mrzely, ale určitě ho to nijak nedeprimovovalo a spíše to vypadalo, jakoby ho to nabudilo do dalšího úsilí. Přestože první tři závody v sezóně vyhráli jeho soupeři, dokázal Vale nakonec vyhrát celkem 10 Velkých cen, včetně suverénního vítězství na té naší v Brně, kde druhému Elíasovi nadělil patnáct vteřin.  Za připomenutí rozhodně stojí třeba také jeho tvrdý souboj s obhájcem titulu Casey Stonerem v Laguně Seca. Jejich průjezdy proslulou „Vývrtkou“, ale i ostatních zatáček, vzrušují motocyklové příznivce dodnes. V závěrečném hodnocení světového šampionátu jsme tu tedy měli staronového mistra světa, když Rossi za sebou dokázal nechat své dva předešlé přemožitele – 2. Stonera a 3. Pedrosu.

2009

Obhajoba titulu byla úspěšná, i když možná ne tak výrazně suverénní, jako triumf v předešlé sezóně. Rossiho nejzdatnějším soupeřem byl tentokrát jeho stájový kolega Jorge Lorenzo, ale v podstatě během celé sezóny ho Rossi udržoval na distanc a nedovolil, aby bylo jeho průběžné vedení nějak výrazně ohroženo. Zopakoval si také jasné vítězství na Grand Prix České Republiky na brněnském okruhu, kde tentokráte nechal druhého Pedrosu téměř o 12 vteřin zpět. V Assenu na Dutch TT, jak bývá Grand Prix Holandska označována, dosáhl Valentino Rossi dalšího významného milníku. Byla to totiž jeho 100. vítězná Grand Prix. V této statistice je dosud nejúspěšnější Giacomo Agostini se 122 vítěznými závody.  Rossi  na druhém místě jich nakonec nasbíral za svou kariéru celkem 115.

2010

Zahajovalo se již tradičně v Kataru na okruhu Losail a pro Rossiho nemohla začít sezóna lépe, když na této trati dokázal již potřetí zvítězit. Triumf továrního týmu Yamaha dovršil druhým místem Jorge Lorenzo. Ten také vyhrál dvě další Velké ceny a na velký duel o mistrovskou korunu bylo zaděláno.  Vše ale rozhodla hned následující Grand Prix v italském Mugellu. Valentino v tréninku havaroval a se zlomenou nohou musel několik závodů vynechat. Bylo to poprvé v celé jeho kariéře od roku 1996, kdy v nějaké Grand Prix chyběl. Do té doby nevynechal ani jediný závod! Nakonec chyběl ve čtyřech závodech, než se opět vrátil do kolotoče světového šampionátu. Postupně se sice dostával do své bývalé formy, což potvrdil vítězstvím v Sepangu a sérií pódiových umístění v závěru sezony, titul však získal jasně Lorenzo. Rossi byl celkově třetí.

2011

V srpnu 2010 po Grand Prix v Brně oznámil Rossi, že bude v dalším roce jezdit v týmu Ducati. To byla přestupová bomba a všichni Italové se mohli zbláznit. Vale vítězil s Hondou i s Yamahou a všeobecně se předpokládalo, že dříve či později bude vítězit také na Ducati. Skutečnost však byla jiná a angažmá u Ducati se pro něho stalo tak trochu noční můrou. Hned od předsezónních testů se s motocyklem jakoby nedokázal plně sžít a napomohly ani neustálé modifikace jeho stroje. Ve čtvrtém závodě sezóny v Le Mans dojel sice jako třetí a vypadalo to, že „ono to přeci jen půjde“. Ovšem nešlo a pro Rossiho to bylo jediné pódiové umístění roku. Vůbec poprvé tak ve své kariéře nevyhrál v sezóně žádnou Grand Prix.

 

2012

Pětiletá éra osmistovek skončila a nová pravidla stanovila pro motocykly kategorie MotoGP čtyřdobé litrové motory. Ovšem ani druhá sezóna u Ducati nebyla pro Rossiho o moc lepší než ta předešlá. I když trochu přeci jen ano. V Le Mans a v Misanu si tentokráte dojel pro druhá místa, ale většinou byla jeho umístění až za první pěticí, tedy nadále rozhodně za Valeho očekáváním. Náš brněnský závod, který gradoval dramatickým bojem o vítězství mezi Lorenzem a Pedrosou, dokončil na 7. místě. V celkovém pořadí MS byl klasifikován na 6. příčce, tedy o jednu příčku lépe než předešlého roku. 

2013

Rossiho dvouletá strastiplná anabáze u Ducati skončila a Valentino se pokorně vrátil k Yamaze. Bylo to ale už za zcela jiné situace, neboť tam si mezitím upevnil své postavení týmové jedničky Jorge Lorenzo. Rossi si nekladl žádné podmínky s tím, že bude dělat svou práci, jak nejlépe dovede, a uvidí se. Podle výsledků ji ale dělal mnohem lépe Lorenzo, který vyhrál osm závodů oproti Rossiho jedinému vítězství v Assenu. Nakonec ale titul vyhrál nováček v kategorii MotoGP Marc Márquez.

 

2014

Byla to spanilá jízda Marca Márqueze, na něhož nikdo ze soupeřů neměl. Ani Rossi, ani nikdo jiný. Marc vyhrál prvních deset závodů sezóny a vlastně nebylo co řešit. Jeho vítězná série skončila až na naší Grand Prix, kterou vyhrál Pedrosa před Lorenzem a Rossim. Valentino však v průběhu celého roku prokázal svůj vysoký jezdecký standard (nebo spíše nadstandard) a dvě vyhrané Grand Prix a celá řada pódiových umístění mu nakonec vynesla celkovou druhou příčku v MS.

2015

Rossi v této sezóně ukázal, že nepochybně má na to, získat další titul mistra světa. Nakonec ho ale v hektické sezóně nezískal. Cestu k němu zahájil hned vítězství v prvním závodě v Kataru, a když vyhrál i třetí závod v Argentině, začalo to být už „vážné“. Pak sice přišel jeho týmový kolega Lorenzo se šňůrou čtyř vítězných závodů, ale Rossi si po celou sezónu nadále udržoval vedení, byť to bylo velice těsné. Po Velké ceně České republiky (1. Lorenzo, 3.Rossi) došlo dokonce k bodovému srovnání mezi oběma hlavními kandidáty na mistrovský titul. Márquez, jenž měl vedle vítězství i řadu bodových výpadků, nebyl oproti předešlé sezóně tak úspěšný, přesto to byl on, kdo nakonec sehrál jednu z hlavních rolí v boji o titul. Asi všichni známe situaci, kdy v předposledním závodě v Sepangu došlo k incidentu mezi Rossim a Márquezem a jejich vyhrocený duel skončil vzájemnou kolizí a pádem Marca Márqueze. Názory na celou situaci se různí podle příznivců obou táborů. Oficiálně byl ale za viníka uznán Rossi a v posledním závodě musel proto startovat až z posledního místa. Po velké stíhací jízdě skončil čtvrtý, ale titul připadl Jorge Lorenzovi.

2016

Ani po nevyužité šanci z předešlého roku Rossi v žádném případě nevzdal boj o svůj 10. mistrovský titul. Prodloužil s továrním týmem Yamaha smlouvu na další dva roky a nadále byl schopen bojovat s těmi nejlepšími a vyhrávat závody. Celkem 10x stál na stupních vítězů a z toho dokázal dva závody vyhrát. Zajímavostí jeho vítězného závodu ve Španělsku je fakt, že z pole position vyhrál stylem start-cíl, což bylo poprvé v jeho kariéře ve třídě MotoGP. U nás v Brně dojel v úžasném závodě tentokráte na 2. místě, když nestačil jen na vítězného  Cala Crutchlowa. Potřetí za sebou obsadil v MS 2. místo.

 

2017

Rossiho cíl pro tuto sezónu zůstával stále stejný. Tentokráte měl nakonec ale k titulu dál než v předešlých sezónách. Nezačal ale vůbec špatně a po třech odjetých závodech se dostal do čela šampionátu  (3. v Kataru, 2. v Argentině, 2. v USA). V dalších závodech se mu ale už tolik nedařilo a do konce sezóny zaznamenal už jen tři další pódiová umístění. Po nehodě na motokrosové motorce musel pro zranění mimo jiné také vynechat svou „domácí“ GP San Marina na okruhu v Misanu.  Na své konto si připsal jedno vítězství v Assenu. Stal se tak ve svých 38 letech a 128 dnech nejstarším vítězem kategorie MotoGP.  

2018

Když si odmyslíme dva ročníky neúspěšného angažmá u Ducati, bylo to poprvé, kdy Rossi nedokázal za celou sezónu vyhrát ani jeden závod a jeho nejlepším umístěním bylo 2. místo na Sachsenringu. Jinak dojel ještě 4x třetí a rovněž 4x se umístil na 4. místě – například také v Brně.  S tím na mistrovský titul sice pomýšlet nemohl, přesto skončil za Márquezem a Doviziosem celkově třetí a dokázal porazit třeba svého týmového kolegu Viňalese. Pomineme-li zcela scestné názory Rossiho zaslepených odpůrců, začaly se všeobecně ozývat hlasy, ať už „toho raději nechá a jde do důchodu“ a že „ten 10. titul už stejně nedá“. Proč by měl ale třetí muž celkového pořadí MS odcházet do důchodu? A kam by pak měli jít ti za ním?

   

 

2019

Rossi se nadále cítil konkurenceschopný a chtěl ještě bojovat o vítězství a možná i o ten vytoužený desátý titul. Realita byla už ale poněkud jiná. Po třech Grand Prix a dvou druhých místech to sice vypadalo vcelku dobře, v dalším průběhu sezóny se ale pak už v jednotlivých závodech nedostal výše než na čtvrté místo a celkem 4x skončil těsně pod stupni vítězů. V Brně dojel pátý. To na zcela suverénního Marca Márqueze  tentokráte už nebylo a v celkové klasifikaci obsadil Valentino 7. místo.   

2020

Z důvodu celosvětové pandemie onemocnění Covid-19 byla motocyklová sezóna poněkud okleštěná a pro kategorii MotoGP začala vlastně až v červenci Velkou cenou Španělska v Jerezu. Když se v tomto prvním závodě vážně zranil Marc Márquez a prakticky celou sezónu promarodil, zvýšila se šance na titul hned několika dalším adeptům. Možná to mohla být šance i pro Rossiho. Zůstala však nevyužita. Třetí místo ve druhém závodě konaném jako Grand Prix Andalusie (opět v Jerezu) bylo možná nadějné, ale pak to již bylo jen a jen horší. K tomu všemu ještě musel Rossi dva závody kvůli možnému kontaktu s nemocnou osobou vynechat. Suma sumárum to vše nestačilo na lepší než na celkové 15. místo – nejhorší umístění v celé jeho dosavadní kariéře.   

2021

Rossi opustil tovární tým Yamahy a startoval za satelitní tým Petronas Yamaha SRT. Ani na motocyklu s plnou tovární podporou se ale už většině svých soupeřů nedokázal vyrovnat. Dne 5. srpna 2021 před Velkou cenou Štýrska svolal Valentino Rossi tiskovou konferenci, na které učinil zásadní prohlášení, že na konci sezóny ukončí svou dlouholetou kariéru. Nedávný závod ve Valencii byl tak jeho posledním v roli aktivního závodníka. Celkově jich za 26 sezón v MS obsolvoval  432. Valentino Rossi je nepochybně stále nejpopulárnější osobností v paddocku Grand Prix. Již několik let má svůj vlastní závodní tým, který se v příštím roce poprvé představí i v nejprestižnější kategorii MotoGP. Svět motocyklových Velkých cen tedy rozhodně neopouští. Možná se tam s Valentinem budeme setkávat celé další čtvrtstoletí.

 

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)
Vladimír Rejda - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 48 Kč od 8 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist