Road racing 2014 - 300 Zatáček Hořice
Text: Tomas Mysliveček | Foto: Tomas Mysliveček | Foto: Eva Vančurová, George Carlsson, Thomas Jossué Eruzione, Jaroslav Urbanec, Jiři Šimeček, Karel Šoukal, Marta Bodnaruková, Lukáš | Zveřejněno: 14.6.2014 | Zobrazeno: 17 487x
Kapitoly článku
Neděle
Příjezd do depa bývá v neděli jako návštěva města duchů. Zombie se zubními kartáčky vylézají z temných koutů, krví podlité oči ztěžka zaostřují a vyschlé huby mumlají nesrozumitelné pozdravy vypouštějíc dech, který by votrávil supa.
Jo, tady to zase žilo.
Hned ráno je nutně potřeba zapnout stroj na caffeé, zabalit galusky závodních strojů, v klidu posnídat ... jo jo, já vím, už se jede warm-up.
OK, rychle skočit do svátečního a jdeme na to. Podmínky byly hořický standard, tj. polosucho, v lese polomokro. Asi by se na tom dal zajet docela dobrý čas, ale první rychlé kolo bylo potřeba předjet pár závodníků a navíc v jeho závěru jsem měl plné ruce práce, když se před Kudrnáčovkou odlepila kamera ... stačil jsem ji ještě chytit a hned v depu jsem ji pohodil komisařům, to všechno ale znamenalo, že slušný čas je v lese.
2. Q 1000
Litry dostaly místo warm-upu druhý trénink. Nechal jsem tam suché gumy a jo, nezapomněl jsem tu zadní ufouknout. Ukázalo se to jako dobrý nápad, zadek se uklidnil a jízda byla veselejší.
V lese mimo stopu vládlo setrvalé polomokro, tak trochu bacha...
S tím je spojený docela zábavný moment. Dojel jsem Tomíse na Kawě a jeho předjetí vyšlo do kopce od Dachov. Jasně že si jel po suchém pruhu, já z něj musel vyjet a když jsem ho zprava bral, Dunlopka už nepobrala přeřazení na čtyři a trošku to ... uchtzala. Čekal jsem že celý zadek začne plápolat a uteče někam do strany ... naštěstí Suza se nehnula ale ani vo píď, jen otáčkoměr hystericky zaletěl k červenému. Pak se guma zase zahryzla a pelášilo se dál.
Další kolo sólo jízda, ale už jsem toho měl docela dost, tak proletět páskou a pak už jen blues ... jenže u garáží se okolo přesypal Leoš Hlaváček ... napřed jsem se chtěl hecnout a držet se ho, jenže race mode zpátky nabíhal nějak ztuha ... nejvyšší čas zajet do mikrodepa. Chtěl jsem zjistit co dělají tlaky v pneu. Je to zdánlivě divný, ale nakonec jsme je měřili speciálním Kostisovo- Laserovým teploměrem ... 60 a něco °C indikovalo optimální tlak. Čekal jsem dokud časomíra neukázala posledních pár minut do konce tréninku, protože kolečko pro diváky a pro traťáky, to se musí...
U vodojemu jsem ještě vyklidil cestu Indimu v rychlém kole a potom už na nás mával pán vlajkou, my jsme mávali divákům a tréninky vklouzly do minula.
Přišel Pierre a povídá: "... ty Tomáši, a poslouchej mi jednu věc ... jak si myslíš že dojdeš v závodu? ..." a shodli jsme se na tom, že nemá smysl řešit Petra a Radka a že zlobit bude určitě Mírek Sedlo a Mára Zíma a Michal Šlezar ... fajn tip, nakonec to bylo přesně tak.
Hned po startu šel do čela Radek Lamich a za měj se prokousnul na chvíli Míra Sedlo, to než si to s Petrem Kolářem o druhé místo vyříkali.
O půl kola později, v tom kopci pitomým od Dachov se okolo prohnal napřed Michal a na cílovce ještě Marek. To nejdůležitější se tedy událo během jediného kola. Snaha udržet se těch dvou přede mnou nebyla k ničemu, protože z hecu přišlo pár drobných chyb a oba mi cukli o celý Borek. Přesto se mi po pár kolech povedlo zase se na ně dotáhnout ... no nejen na ně, ale taky na okolokolisty a bylo vymalováno.
Devět kol bylo za námi, vlajka, povinná zastávka v Jabloňáku a U vodojemu a hybaj na halušky....
Takže nakonec šestý ... mírná, relativní spokojenost ... ještě to chce trochu máknout, na sobě, na motorce ... ale věřím že jdeme po dobré cestě a že se to povede. V tenhle moment musím poděkovat hodně lidem, kteří jsou mi dvoutaktně nápomocni ... nejvíc ale Pierrovi .... díky kámo!
Volba pneu pro závěrečný závod byla jasná. Je mokro, tak mokré. Jedenácté místo na startu není ani špatné, ani dobré, ale když se povede trefit se do světel, něco vydělat se dá... Praporečník s praporem odchází ... za jedna ... doufám že to nebude jako vloni, když červená světla svítila dokud neodkvetly pampelišky ... blik and go ... vůbec to nebylo špatné. Do první se skládám ne jedenáctý, ale sedmý ... to by šlo. Teď rychle najít rytmus a nenechat si je odjet. Přede mnou je Alda a Leoš ... jejich drobný náskok dolů z Borku U Koruny ruším a v Jabloňáku je mám na dosah ... a do prdele ... červené vlajky, takže klídek a se závoděním je zatím konec.
Zajíždíme pod věž a po kouscích se k nám dostávají informace o tom proč... Pearson prokoučoval start, protočilo se mu kolo a sedm nás ho předjelo. Předjet ho chtěl i Kimura. Vlevo měl asi metr místa, jenže když už byli prakticky vedle sebe, Pearson to zavřel. Petr uklapává a dostává se těsně mimo, jenže když chce najet zpátky, ztrácí předek, padá a jeho motorka vzápětí posílá k zemi i Michaela. To co následuje patří mezi černé můry ... Pearson letí ven z tratě a obě motorky na něj ...
Petr je hned na nohách a je první kdo k Majkovi letí ...
Další zprávy už byly zmatené a každá jiná, je ale jasné, že největší favorit úplně v pořádku není. Během pár minut přilétá žluté ísíčko, Kryštof 06, z hradecké fakultky ... pilot se s tím nemaže a po prvním náletu k volnému místu vedle diváků mašinu znovu zvedá a přistává přímo na trať, pár metrů od nehody. Když nic jiného, tak alespoň prozatím je MP v dobrých rukách...
V depu se mezitím čas hrozně vleče, kosa jak kráva dírkama v kombošce leze až do kostí a trať pomalu vysychá. Čekáme dlouho... Z věže k nám dorazí i Joska Kubíček, principál týmu MS supersportů Ponyexpres Intermoto, obrovský srdcař a hradecký patriot, pro Zatáčky tradičně v roli komentátora z nezasvěcenějších. Prohodíme pár slov, ale nálada je všeobecně mizerná.
Konečně přichází verdikt: Natočit a jdeme na to ... a jede se na 8 kol.
Druhý start bývá ještě trochu víc o nervech než ten první ... udržet se na uzdě ale nezaspat, udělat si místo do prvního vinglu, ale hlavně nic nepodělat ... Prapor pryč, jednička .... světla ... teď. Hrůza to nebyla, ale první start byl lepší.
Vlastně jsem byl, po tom, co se pode mně dostal ve druhé zatáčce Pedro, zase na svých, tj. osmý ....
Tempo bylo o hodně ostřejší než prve a vláček se hned po prvních metrech roztáhl o dost víc. Před sebou jsem hnal Pedra a Leoše a jejich jízdu jsem měl hned z první... Hlavně Pedro jel hlava nehlava a Leoše Hlaváčka si dal už ve druhém kole, u Vodojemu, vnitřkem ...
Jeho styl byl pro diváky asi veliká atrakce, ale do dešního mokrosuchého oslizla .... tam se vyráběl pád hned od začátku. Takže jsem jel za Leošem, napřed s větším, ale postupně se zmenšujícím odstupem.
A pak, ve čtvrtém kole se stalo vlastně všechno podstatné...
U Koruny padá na přední kolo bílozelený fároš a Leoš snad relativně v pohodě končí v balících. Pedra nevidím, dokud nedojedu na Lošánku... Tam traťáci vybíhají na trať, všude žluté vlajky, jenže přes to roští je za roh prd vidět ... už jo ... Pedrova motorka leží vlevo na bílý čáře, sám Pedro se naštěstí za příkopem sám sbírá.
Tak teď už doopravdy sólo. Tohle je situace úplně nejvíc na palici. Vpředu nikdo, vzadu nikdo, do cíle pár kol a protože lepší to být nemůže, víš, že stačí neudělat hovadinu a nebude to ani horší... Tenhle moment sám o sobě přivolává průsery.
Nejlepší je furt tahat a jet alespoň polopalici, protože jak najedeš do režimu "údržba" seš už prakticky půlkou nohy v polořiti.
Vždycky před křížkem, těsně před skokem do lesa, jsem se mrknul za sebe a dole v zatáčce vykoukla přilba. Ještě jedna kontrola byla za vracákem u Lukavce, to byla ta samá přilba vidět u toho času Pedrova postu.... Tak se z toho hlavně nepo ... Poslední kola a pán na kopci pod věží konečně mává čtverečkovanou vlajkou. JO!
Všechen stres je pryč a endorfiny a ti vystřelují náladu až ke hvězdám... Kdo nezažil, nepochopí ...
Pro tu chvíli je ničení zadní gumy v dojezdovém kolečku ale tou zdaleka nejrozumnější možnou věcí ... U garáží, U schodů ... a nejvíc, to dá rozum, v zajetí Vodojem Teamu. Tam se zastavit musí a přilba jde dolů a v tu ránu ti z davu něčí ruka podává půllitr ... hele Mrtvola jako divák Super draku a Habrďák ti skáče pod motorku a dostaneš salometku a herdu do zad ... a je to.
Zpátky do depa jedeš na vlně a brácha tam dorazí taky vysmátej a Roman rychle točí Starouše, oujes.
Sumasumárum
Letos po osmé a dvakrát šestý. To je zatím nejlíp, takže vlastně dost dobrý, ale jakoby tomu všemu něco chybělo, možná alespoň dva tři pořádný fajty v každém závodě, možná, co já vím ... tak asi tak ...
PS: Poděkování opět všem zúčastněným, tedy včetně pořadatelů a traťáků ... a zpětně všem, kteří také přispěli Michaelovi a Dianě v poměrně složité situaci.
Speciální dík členům našeho gangu :
Pierre : Chief Mechanic
Libor, Kuba, Vítek, Lukáš : 1. 2. 3. a 4.Assistant of Chief Mechanic
Míša a Sabča : umbrella & grid girls
Petra : tradiční koláč a trpělivost
Roman : Hospitality Manager
Zdena : Halušky Director
Aleš : Spray Manager
Zajdan : Roztleskávač
... a dopsáno a tečka. Pěkně to vyšlo, lahvinka Kadarky, zapomenutého červeného semi dry je prázdná ... tak ahoy v Kopčanech
Příjezd do depa bývá v neděli jako návštěva města duchů. Zombie se zubními kartáčky vylézají z temných koutů, krví podlité oči ztěžka zaostřují a vyschlé huby mumlají nesrozumitelné pozdravy vypouštějíc dech, který by votrávil supa.
Jo, tady to zase žilo.
Hned ráno je nutně potřeba zapnout stroj na caffeé, zabalit galusky závodních strojů, v klidu posnídat ... jo jo, já vím, už se jede warm-up.
OK, rychle skočit do svátečního a jdeme na to. Podmínky byly hořický standard, tj. polosucho, v lese polomokro. Asi by se na tom dal zajet docela dobrý čas, ale první rychlé kolo bylo potřeba předjet pár závodníků a navíc v jeho závěru jsem měl plné ruce práce, když se před Kudrnáčovkou odlepila kamera ... stačil jsem ji ještě chytit a hned v depu jsem ji pohodil komisařům, to všechno ale znamenalo, že slušný čas je v lese.
2. Q 1000
Litry dostaly místo warm-upu druhý trénink. Nechal jsem tam suché gumy a jo, nezapomněl jsem tu zadní ufouknout. Ukázalo se to jako dobrý nápad, zadek se uklidnil a jízda byla veselejší.
V lese mimo stopu vládlo setrvalé polomokro, tak trochu bacha...
S tím je spojený docela zábavný moment. Dojel jsem Tomíse na Kawě a jeho předjetí vyšlo do kopce od Dachov. Jasně že si jel po suchém pruhu, já z něj musel vyjet a když jsem ho zprava bral, Dunlopka už nepobrala přeřazení na čtyři a trošku to ... uchtzala. Čekal jsem že celý zadek začne plápolat a uteče někam do strany ... naštěstí Suza se nehnula ale ani vo píď, jen otáčkoměr hystericky zaletěl k červenému. Pak se guma zase zahryzla a pelášilo se dál.
Další kolo sólo jízda, ale už jsem toho měl docela dost, tak proletět páskou a pak už jen blues ... jenže u garáží se okolo přesypal Leoš Hlaváček ... napřed jsem se chtěl hecnout a držet se ho, jenže race mode zpátky nabíhal nějak ztuha ... nejvyšší čas zajet do mikrodepa. Chtěl jsem zjistit co dělají tlaky v pneu. Je to zdánlivě divný, ale nakonec jsme je měřili speciálním Kostisovo- Laserovým teploměrem ... 60 a něco °C indikovalo optimální tlak. Čekal jsem dokud časomíra neukázala posledních pár minut do konce tréninku, protože kolečko pro diváky a pro traťáky, to se musí...
U vodojemu jsem ještě vyklidil cestu Indimu v rychlém kole a potom už na nás mával pán vlajkou, my jsme mávali divákům a tréninky vklouzly do minula.
Závod 125 SP
Přišel Pierre a povídá: "... ty Tomáši, a poslouchej mi jednu věc ... jak si myslíš že dojdeš v závodu? ..." a shodli jsme se na tom, že nemá smysl řešit Petra a Radka a že zlobit bude určitě Mírek Sedlo a Mára Zíma a Michal Šlezar ... fajn tip, nakonec to bylo přesně tak. Hned po startu šel do čela Radek Lamich a za měj se prokousnul na chvíli Míra Sedlo, to než si to s Petrem Kolářem o druhé místo vyříkali.
O půl kola později, v tom kopci pitomým od Dachov se okolo prohnal napřed Michal a na cílovce ještě Marek. To nejdůležitější se tedy událo během jediného kola. Snaha udržet se těch dvou přede mnou nebyla k ničemu, protože z hecu přišlo pár drobných chyb a oba mi cukli o celý Borek. Přesto se mi po pár kolech povedlo zase se na ně dotáhnout ... no nejen na ně, ale taky na okolokolisty a bylo vymalováno.
Devět kol bylo za námi, vlajka, povinná zastávka v Jabloňáku a U vodojemu a hybaj na halušky....
Takže nakonec šestý ... mírná, relativní spokojenost ... ještě to chce trochu máknout, na sobě, na motorce ... ale věřím že jdeme po dobré cestě a že se to povede. V tenhle moment musím poděkovat hodně lidem, kteří jsou mi dvoutaktně nápomocni ... nejvíc ale Pierrovi .... díky kámo!
Závod 1000 open
Volba pneu pro závěrečný závod byla jasná. Je mokro, tak mokré. Jedenácté místo na startu není ani špatné, ani dobré, ale když se povede trefit se do světel, něco vydělat se dá... Praporečník s praporem odchází ... za jedna ... doufám že to nebude jako vloni, když červená světla svítila dokud neodkvetly pampelišky ... blik and go ... vůbec to nebylo špatné. Do první se skládám ne jedenáctý, ale sedmý ... to by šlo. Teď rychle najít rytmus a nenechat si je odjet. Přede mnou je Alda a Leoš ... jejich drobný náskok dolů z Borku U Koruny ruším a v Jabloňáku je mám na dosah ... a do prdele ... červené vlajky, takže klídek a se závoděním je zatím konec.
Zajíždíme pod věž a po kouscích se k nám dostávají informace o tom proč... Pearson prokoučoval start, protočilo se mu kolo a sedm nás ho předjelo. Předjet ho chtěl i Kimura. Vlevo měl asi metr místa, jenže když už byli prakticky vedle sebe, Pearson to zavřel. Petr uklapává a dostává se těsně mimo, jenže když chce najet zpátky, ztrácí předek, padá a jeho motorka vzápětí posílá k zemi i Michaela. To co následuje patří mezi černé můry ... Pearson letí ven z tratě a obě motorky na něj ... Petr je hned na nohách a je první kdo k Majkovi letí ...
Další zprávy už byly zmatené a každá jiná, je ale jasné, že největší favorit úplně v pořádku není. Během pár minut přilétá žluté ísíčko, Kryštof 06, z hradecké fakultky ... pilot se s tím nemaže a po prvním náletu k volnému místu vedle diváků mašinu znovu zvedá a přistává přímo na trať, pár metrů od nehody. Když nic jiného, tak alespoň prozatím je MP v dobrých rukách...
V depu se mezitím čas hrozně vleče, kosa jak kráva dírkama v kombošce leze až do kostí a trať pomalu vysychá. Čekáme dlouho... Z věže k nám dorazí i Joska Kubíček, principál týmu MS supersportů Ponyexpres Intermoto, obrovský srdcař a hradecký patriot, pro Zatáčky tradičně v roli komentátora z nezasvěcenějších. Prohodíme pár slov, ale nálada je všeobecně mizerná.
Konečně přichází verdikt: Natočit a jdeme na to ... a jede se na 8 kol.
Druhý start bývá ještě trochu víc o nervech než ten první ... udržet se na uzdě ale nezaspat, udělat si místo do prvního vinglu, ale hlavně nic nepodělat ... Prapor pryč, jednička .... světla ... teď. Hrůza to nebyla, ale první start byl lepší.
Vlastně jsem byl, po tom, co se pode mně dostal ve druhé zatáčce Pedro, zase na svých, tj. osmý ....
Tempo bylo o hodně ostřejší než prve a vláček se hned po prvních metrech roztáhl o dost víc. Před sebou jsem hnal Pedra a Leoše a jejich jízdu jsem měl hned z první... Hlavně Pedro jel hlava nehlava a Leoše Hlaváčka si dal už ve druhém kole, u Vodojemu, vnitřkem ...
Jeho styl byl pro diváky asi veliká atrakce, ale do dešního mokrosuchého oslizla .... tam se vyráběl pád hned od začátku. Takže jsem jel za Leošem, napřed s větším, ale postupně se zmenšujícím odstupem.
A pak, ve čtvrtém kole se stalo vlastně všechno podstatné...
U Koruny padá na přední kolo bílozelený fároš a Leoš snad relativně v pohodě končí v balících. Pedra nevidím, dokud nedojedu na Lošánku... Tam traťáci vybíhají na trať, všude žluté vlajky, jenže přes to roští je za roh prd vidět ... už jo ... Pedrova motorka leží vlevo na bílý čáře, sám Pedro se naštěstí za příkopem sám sbírá.
Tak teď už doopravdy sólo. Tohle je situace úplně nejvíc na palici. Vpředu nikdo, vzadu nikdo, do cíle pár kol a protože lepší to být nemůže, víš, že stačí neudělat hovadinu a nebude to ani horší... Tenhle moment sám o sobě přivolává průsery.
Nejlepší je furt tahat a jet alespoň polopalici, protože jak najedeš do režimu "údržba" seš už prakticky půlkou nohy v polořiti.
Vždycky před křížkem, těsně před skokem do lesa, jsem se mrknul za sebe a dole v zatáčce vykoukla přilba. Ještě jedna kontrola byla za vracákem u Lukavce, to byla ta samá přilba vidět u toho času Pedrova postu.... Tak se z toho hlavně nepo ... Poslední kola a pán na kopci pod věží konečně mává čtverečkovanou vlajkou. JO!
Všechen stres je pryč a endorfiny a ti vystřelují náladu až ke hvězdám... Kdo nezažil, nepochopí ...
Pro tu chvíli je ničení zadní gumy v dojezdovém kolečku ale tou zdaleka nejrozumnější možnou věcí ... U garáží, U schodů ... a nejvíc, to dá rozum, v zajetí Vodojem Teamu. Tam se zastavit musí a přilba jde dolů a v tu ránu ti z davu něčí ruka podává půllitr ... hele Mrtvola jako divák Super draku a Habrďák ti skáče pod motorku a dostaneš salometku a herdu do zad ... a je to.
Zpátky do depa jedeš na vlně a brácha tam dorazí taky vysmátej a Roman rychle točí Starouše, oujes.
Sumasumárum
Letos po osmé a dvakrát šestý. To je zatím nejlíp, takže vlastně dost dobrý, ale jakoby tomu všemu něco chybělo, možná alespoň dva tři pořádný fajty v každém závodě, možná, co já vím ... tak asi tak ...
PS: Poděkování opět všem zúčastněným, tedy včetně pořadatelů a traťáků ... a zpětně všem, kteří také přispěli Michaelovi a Dianě v poměrně složité situaci.
Speciální dík členům našeho gangu :
Pierre : Chief Mechanic
Libor, Kuba, Vítek, Lukáš : 1. 2. 3. a 4.Assistant of Chief Mechanic
Míša a Sabča : umbrella & grid girls
Petra : tradiční koláč a trpělivost
Roman : Hospitality Manager
Zdena : Halušky Director
Aleš : Spray Manager
Zajdan : Roztleskávač
... a dopsáno a tečka. Pěkně to vyšlo, lahvinka Kadarky, zapomenutého červeného semi dry je prázdná ... tak ahoy v Kopčanech
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?