V Chýnově slavil podruhé v řadě Körber

I přes veškerou snahu se letošní Strmý vrch kryl s MMČR v trialu, takže poměrně méně početná česká trialová komunita tentokráte po dlouhých letech do Chýnova nedorazila. V kategorii trial se tak předvedl pouze exhibičně jediný jezdec Marco Mazzetti. Navzdory ne zrovna příznivému počasí závodům přihlíželo na 2500 spokojených diváků.

Počasí v sobotu ráno nevypadlo nic moc. Pršelo, což dávalo tušit, že to budou po delší době opět pořádné bahenní lázně. A také že byly. Vytušili to asi i rodiče závodníků v dětské kategorii, neboť děti dorazily pouze tři. Všechny měly problémy dostat se skrze bláto a hluboké koleje vůbec k patě kopce. Nejlepší byl nakonec František Mašek ze Ševětína se svou pětaosmdesátkou, který se jednou vyšplhal na hranici sedmnácti metrů. Se slabším motocyklem o obsahu 65ccm pak byla druhá domácí Nikola Sládková.
Ve třídě ČZ startovalo celkem šest jezdců. I pro tyto starší motocykly bylo bláto a hlavně hluboké koleje velký problém už při rozjezdu. Na startu byl i vítěz prvního ročníku chýnovského kopce, strakonický Jiří Hynek. Na tohoto vrchařského matadora však zbyla, stejně jako loni, bramborová medaile. Bronzovou příčku si čtyřmi podobnými pokusy vyjel tradiční účastník motokrosových závodů ČZ Zdeněk Vadlejch z HM Beta. Druhý byl zaslouženě Pavel Jirák z ČZ teamu Černošice a loňské vítězství obhájil v konečném součtu s osmnáctimetrovým náskokem Evžen Zadražil z Motosportu Chýnov.

Nejvíce účastníků (celkem 65) bylo v kategorii motokros + enduro. Jména jako Michek, Bartoš, Körber, Hrobský, a tak dále dávaly jistotu těch nejlepších výkonů. Prvním sítem po dvou jízdách prošli mezi dvacet postupujících všichni favorité. Po třetí jízdě se pak vyselektovalo už jen deset nejlepších. Smolařem dne byl zcela jistě Petr Bartoš z týmu Orion RS Petrol, který ve všech třech pokusech na kluzké trati dokázal vyvinout takovou rychlost, že jako jediný přeskočil obě inkriminované překážky v podobě dvou klád několik metrů za sebou. To se mu ale nakonec stalo osudným, protože dvakrát ze tří pokusů ho to jen o pár decimetrů vyhodilo zadním kolem mimo vytyčenou trať. Divácký obdiv však sklidil velký!

Mezi deseti nejlepšími ale nechyběl jeho motokrosový kolega Martin Michek z Buksa Ados KTM Teamu, který nakonec skončil sedmý. Před ním bylo duo říčanských enduristů Martin Gomboš a Petr Seidl. Čtvrté místo si vyjel nenápadně jezdící šikula z řad enduristů Tomáš Trojan z plzeňského Enduro teamu Tuning. Vůbec nejvýše z padesátimetrového kopce se ze všech jezdců dostal Josef Čermák z PCD Zbraslav, když se v posledním pátém pokusu vyhoupl až na hranici 49 metrů. Dva pokusy měl ale mírně slabší a tak i když se jeden (nejhorší) pokus škrtal, dalo mu to až třetí místo. Nejvyrovnanější a hodně kvalitní výkony měl předloňský vítěz, bývalý trialista Roman Schmid z Trialu Psáry. Ze čtyř počítaných jízd mu ale scházel jeden jediný metr na Romana Körbera z pořádajícího Motosportu Chýnov. Ten se tak podruhé za sebou stal vítězem chýnovského klání a dokázal, že ne náhodou je poslední roky nejlepším českým jezdcem na známém Erzbergu.

Paradoxně asi největší zábava se však strhla až na samém konci závodu. Po dojetí posledního jezdce závodu nikdo z deseti finalistů nezajel do depa a spontánně se pokoušeli pokořit chýnovský kopec.

Každý z těchto jezdců chtěl být tím prvním, protože v celé historii závodu se nikdy nestalo, že by nikdo nevyjel až na vrchol. Navíc pořadatel pohotově vyhlásil motivační odměnu v podobě litrové lahve rumu. Jako prvnímu se to asi po čtvrt hodině podařilo sympatickému Josefu Čermákovi. V tu chvíli chtěl pořadatel akci v nejlepším ukončit, nicméně Martin Michek poprosil o ten úplně poslední výjezd a na zcela poslední pokus sobotního odpoledne vyhoupl chýnovský kopec také se slovy „přeci nenechám motokrosaře zahanbit“ :-)  Byla to zkrátka parádní tečka za jednatřicátým ročníkem a diváci pak aplaudovali ještě dlouho poté.

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Jan Sommer - (Odebírat články autora)