Reportáž z Drapák Rodeo 2013

Prvotní a ta nejzákladnější podstata Drapák Rodea byla jasná. Vytyčit v okolí Petříkovic, obce cca. 7 kilometrů východně od Trutnova, okruh dlouhý více jak 30 kilometrů. Okruh, vedoucí do tamních příkrých výjezdů a sjezdů. Okruh vedoucí tak, aby jej celý dokázali objet jen ti nejlepší závodníci. Zkrátka závod, který si svou náročností v ničem nezadá se svým vzorem, s rakouským „Erzberg Rodeem“. To se pořadatelům podařilo.
Do cílového, desátého kontrolního bodu, se totiž dostala pouze hrstka jezdců. Ostatní skončili po uplynutí časového limitu čtyř hodin na některém z předchozích devíti „checkpointů“. Většinou to bylo z důvodů fyzického vyčerpání jezdce. Druhým nejčastějším důvodem byla totálně ucpaná trať slabšími závodníky a z toho plynoucí nemožnost ostatních pokračovat dál. Třetí důvod byl prostý. Mnozí, a to i mnozí z favoritů na celkové vítězství, v neděli do hlavního závodu vůbec nenastoupili. Nechali se odradit špatně značenou tratí, startovním chaosem a celkovou pořadatelskou nedotažeností sobotního prologu a kvalifikací.
Celý závodní víkend se nesl ve znamení značně proměnlivého počasí. V pátek, kdy byla možnost projít si trať, celý den pršelo. Sobota byla víceméně bez deště a v neděli, po propršeném ránu, se dokonce objevilo sluníčko. Ale popořadě.

Sobota

Jako první se v sobotu odjel tzv. prolog. Závod, ve kterém se rozhodlo, zdali se účastník v neděli utká s pravým Drapák Rodeem Extrém, nebo jen jeho lehčí variantou, Drapák Rodeem. A právě hned prolog odstartoval plejádu organizačních problémů. Po roztržitém startu, kdy se jezdci nestíhali připravit k samotnému vypálení z roštu, následovala špatně značená trať. Mnoho jezdců bloudilo, a když už správnou cestu našlo, zanedlouho přijeli k místu, které bylo téměř neprůjezdné díky uvízlým slabším kolegům.
Vítězem hodinu a půl trvajícího prologu se stal juniorský mistr republiky v enduru, Patrik Markvart. Druhý byl se ztrátou více jak čtyř minut Zdeněk Cyprián a o další necelou půlminutu za ním do cíle dorazil Otto Freund. Za zmínku stojí 89. příčka Míšy Polívkové, jediné dámy ve 119ti členném startovním poli.
Odpoledne s kvalifikačními jízdami (závodníci bojovali o co nejlepší umístění na nedělním startu) pořadatelské problémy pokračovali. Tentokrát se jednalo především o změny v časech startů kvalifikací. O nich se závodníci mnohdy dozvídali pozdě nebo dokonce vůbec a následně tak nestíhali samotný start hodinu trvajících kvalifikací (kvalifikace A a B). Startovní pole tak začalo poprvé uměle řídnout.
Nejlepší pozici do nedělního extrému si svým časem 1:07:38 zajistil specialista na tyto typy závodů Martin Volný. On a jeho Beta za sebou nechali jak vítěze Prologu Markvarta (druhý, ztráta 3:18min.), tak i mnohými favorizovaného enduro-trialistu, Jana Balaše (třetí, ztráta 3:22min.)
Zapomenout nesmíme ani na sobotní, vložený závod velkých cestovních endur, na tzv. Mastodont Rally. Celkem se této „vyjížďky“, jejíž trať vedla permanentně s tratí obyčejnou, zúčastnilo devět nadšenců. Absolutně nejrychlejším byl Karel Holec a jeho jednoválcová KTM LC4. Dílčí vítězství ve třídě dvouválců vybojoval Radek Schneider na KTM 950 Superenduro.

Neděle

Druhý a hlavní závodní den dopoledne vyrazili na trať lehčího Drapák Rodea všichni ti, kteří se nekvalifikovali do hlavního extrém závodu. Okruh byl shodný se sobotními závody. Kombinace značně rozbité trati, z předešlého dne unavených jezdců a ranního deště přinesla zajímavou podívanou. Závodníci často zapadali do hlubokých kolejí, v průjezdu potokem zblízka zkoumali vodní hladinu a hlavně mnohokrát prosili přihlížející diváky o pomoc.
Vítězem se, po dvou hodinách a třech odjetých kolech, stal Jakub Melichar. Necelých osm a půl minuty za ním dokončil Martin Zábojník. Další jezdci, počínaje třetím Němcem Lehmannem, dojeli do cíle se ztrátou jednoho či více kol. Michaela Polívková dokončila z 26ti startujících na 15. místě.

Extrém Drapák Rodeo

Vrchol víkendu a to, na co přijela většina diváků, odstartovalo přesně hodinu po poledni. Z celkem 75ti kvalifikovaných nakonec do závodu vyrazilo 56 závodníků. Největší sledovaná čekala na fanoušky hned na prvním kontrolním bodě. Jeho zdolání znamenalo pro jezdce vyjet dlouhý kořenitý výjezd ležící vedle sjezdovky nad depem. První závodníci, jako vítěz kvalifikace Volný, nebo účastník skutečného Erzberg Rodea, Tomáš Císař, neměli s vyjetím problém. Postupně se ale na scéně objevili i slabší jedinci. Bezmocně se protáčející zadní pneumatiky, motorky padající přes sebe a nakonec i vzájemná pomoc mezi jezdci. To všechno zde bylo k vidění.
A k vidění bylo i mnohé další. Lesní výjezdy, které vyjet znamenalo vypětí všech sil nejen jezdce a motorky, ale i dalších, k tomu určených osob, průjezd polorozpadlou chalupou a mnohé podobné záležitosti. Z hlediska jezdce to byl úžasný závod. Divákům chybělo značení, kudy se k zajímavým místům tratě dostat.
Stejně jako kvalifikaci, tak i samotný závod si podmanil Martin Volný. Všech deset kontrolních bodů zajel za hodinu a deset minut a stal se tak absolutním vítězem. Tři a půl minuty po něm dorazil do cíle David Cyprián. Pódium pak doplnil již zmiňovaný, pravým Erzbergem ošlehaný, Tomáš Císař (ztráta na Volného 31 minut). Všech deset „checkpointů“ nakonec projelo pouhých čtrnáct jezdců.
Většina závodníků je historicky prvním Drapák Rodeem nadšená a příští rok chtějí pokračování. Diváci z neděle odjížděli také vesměs spokojeni. Počasí vyšlo a na co se dívat rozhodně bylo. Organizační problémy, kterých hlavně v sobotu nebylo málo, snad budou rychle zapomenuty a hlavně příští rok napraveny. Každopádně všechna čest panu Šolínovi a jeho družině už jen za myšlenku a organizaci. Příští rok (lepší) pokračování, prosím!

Informace o redaktorovi

Tomáš Zouhar - (Odebírat články autora)
Jan Sommer - (Odebírat články autora)