Honda XL 700V Transalp (2008)

První vyjížďka byla poněkud rozpačitá, třipade jela na čtverku od čtyřicitky, zatáčení probíhalo nakloněním a zbytek šel nějak sám.
Sednul jsem tedy do křesla TA, zkusil jsem jej dostat z dílny. Váha je znát, fiskulí jsem si ponadával po té, co mi nádobíčko rozjelo na obě strany nádrže, ale symetricky, bolest byla rovnoměrná. Nádrž a sedlo se sbíhají, třipade byla placatá... Pak už jsem držel kolena u sebe, když jsem ji popoháněl nohama v sedle.
Nuže rozjezd. Jednička skočila v okamžiku, spojka pomalu puštěná a můj zběsilý úprk za řídítky dal cítit, že koníků přibylo. Ještě že jsem měl helmu, jinak by se mi tlama s úsměvem odkopila a čučel bych dozadu. Ten pocit byl stejný, jako když mi poprvé ujela babeta, mrcha s automatem se nevyplácí vytáčet když stojím u kamarádky jako velký motorkář. Dal jsem dvojku, zvyklý z Jawy na mírný pokles otáčet, něžně pomalé zasunutí rychlosti, léty natrénovaný pohyb kdy kolečka zacvaknou v ten správný okamžik poměru otáček a rychlost, puštění spojky a sprosté nadávání TransAlpa že snad chrápu či co, že v té době už měla být vytočená trojka. Čmelák si bublal na volnoběh, dvojka tam byla dřiv než jsem na ni pomyslel a pořád čekal, kdy že se kolečka natočí a vidlička je bez odporu spojí. Mít nožičky, tak mně kope do zadku. Stačilo pustit spojku a opět jsem kopuloval nádrž, odpor dvouválce byl znát, než se dostal z volnoběhu.
Další průběh byl v pohodě, až do první zatáčky. Pěkně rozjetý za městem směr Tesák, levotočivá zatáčka s mostkem, nakloním se tede na levou stranu (směry si zatím nepletu), očekávám naklonění stroje a pozvolné zatáčení. Namísto toho se jako káča vrátí zpět na kolmici k vozovce a pokračujeme rovně. Času dost, zkusím tedy použít i ruce a rozpačitě se přetahuju s motorkou v náklonu, řídítkama a zbytky sebevědomí nechávám za zatáčkou. Zkrotil jsem fichtla a to je nějaká osobnost, zdechla mi třipade na železničním přejezdu, vyklopil jsem vlastní dítě z fusaku na sáňkách když to manželka fotila, to byl adrenalin, tak mně přece vyvoněná Honda s elektrosračičkama nebude udávat směr v zatáčce.
Zkusil jsem se vrátit a znova. Chyba byla v přemýšlení a hledání těžiště a podobných intelektuálských záležitostech na které mysleli už v Hondě a u uživatele se neočekává osobní invence. Tak jsem se soustředil na posez, pohodlí, rychlost řazení a prolítnul zatáčkou jak nikdy. Dobře to vymysleli, užívat si jízdy.
Na benzince jsem dobral do plna za směšných 200Kč 100oktanového Chilli a odjezd byl jak na pionýru, nějak to nejelo, pak chytly saze už jsem fičel. Doma stejný scénář. Mrknul jsem do fóra, ztráta výkonu zahřátý TA a bylo jasno. Výměna svíček, fajky. Tak jsem koupil svíčky dle manuálu, fajky podle zkušeností jednoho uživatele a dal se do výměny. Sházení plastového origami přes padáky byl zážitek na půl hodiny korunován kutilským orgasmem. Jen ty fajky... ten úhel nebyl úplně přesný jako u originálu, zkrátil jsem o tři milimetry i kabel aby se fajka řízla do pevného, nasadil na svíčku a ejhle, chybí tak 8mm, nejde zacvaknout. Takže do obchodu koupit i kablík a repete. Chytla na šťouch. Následovala oblíbená japonská skládačka origami a první projížďka. Ono to jede, žádné problémy s výkonem... supr.
Poslední fičura, alarm. Napojení všech propriet trvalo asi hodinu. Huláká to, bliká, dálkové ovládání také funguje
Jedu tedy do Kroměříže na policii vyřídit nějaké papírnictví a když se vracím, již z dálky dlouhé chodky krajského ředitelství mně moped vítá pípáním, řevem, houkáním a když jsem blíž, tak i lišácky pomrkával. Vytahuji tedy dálku a mačkám čudlík - ten blbý - pro nalezení stroje a celý cirkus se opakuje než najdu tlačítku odemčení. V manuálu psali něco o nastavení citlivosti, ale manuály čte jen srab. Srab si ho doma tedy pročetl a z citlivosti lehký vánek udělal drsňácký "klidně si sáhni" stupěň citlivosti dva. Ten už reaguje na lehký třes, ale ne křídla motýla, bohužel ale stále bouhnutí dveří sousedního auta. Takže dám jedničku.
Zatím jsem spokojen