Jawa 250/559 panelka (1963)

Je příjemné nedělní ránko.
7:00 - rozespale se ploužím do garáže - jdu o hoďku dřív než musím, předpokládaje, že budu ještě domlouvat baterce. Zapojuji pojistku ve skříňce a naprosto bez iluzí rutinně cvrnknu o tlačítko klaksonu.
"Týt", ozve se nekompromisně! "Tyt, týýýt", zkouším to párkrát znovu, nevěříc svým uším!
No tak jo, po pár měsících supr překvápko!
Soukám se do hodobóžových pláťáků a kožené moto-bundy po dědovi.
Nacucat, prošlápnout a na první nákop už to bublá!

Frčim k Michalovi, kde máme sraz i s Jardou. Týý voe - kosa jak sviňa, asi jsem se měl trochu přivoblíct. Jinak to ale jede skvěle! Nemůžu si pomoct a celou cestu se gebim jak malej kluk , na první křižovatce náhle nalézám neutrál mezi dvojkou a trojkou, o kterém jsem doteď nevěděl. Na semaforech využívám vyhrazeného odstavného pruhu pro cyklisty. Sleduji chodce (a důchodce), jak se za mnou otáčejí a uznale přikyvují hlavami (možná teda spíš kroutí, ale kdo by to řešil, ne?) Bacha - radar! Měří tu čtyřicítku. Nemám radši trochu přidat?

8:30 se zmrzlým úsměvem na rtech přijíždím k Michalovi. Sluníčko, konečně trochu rozmrzám. Kávička a Michal v pyžamu mi udržují i nadále výbornou náladu. Dorazil i Jarda, motky jsou nachystány, v 9:30 vyrážíme!
9:31 Jarda z ničeho nic míří ke krajnici. "Kluci, nejede!", vyndaváme nářadí. Svíčka, odtrh, kladívka, nic. "Vůbec nehází jiskru!", rozčiluje se Jarda. A zdá se, že ani ampérmetr v nádrži nereaguje jak má. Baterka i cívka jsou nové, záhada.
10:00 Tlačíme (solidárně i my s Michalem) ten zhruba kiláček zpátky a pouštíme se do rozborky .
12:00 Po generálce ampérmetru zjišťujeme, že tím to nebylo Odhalujeme skutečnou příčinu - trvale šluslej kontakt přerušovače. Slááva! Tak můžem pomalu na oběd.
12:30 Míříme do místní hospůdky na luxusní číz and čips alias smažák
Jarda ale cestou zjišťuje, že to teď pro změnu nedobíjí... No nic, v klidu poobědváme a přesouváme se na benzinku dál laborovat. Jarda nahmátne vachrlatý kontakt na relátku a už to sviští - vše jak má být! (doladí si to později)
14:00 Konečně jedeeeem!

S větrem v uších vyrážíme konečně na dál východ. Řežeme zatáčky a na rovinkách sprintujeme urputnou šedesátkou. Fičíme co to dá a za námi jen namodralý dým a typická vůně dvoutaktů. Michal v jednu chvíli neodolá čerstvě posečenému strništi a vyzkouší svou endurku i v nefalšovaném offroadu.

Kilometry ubíhají a bezpečně dorážíme do Přerova. Navštěvujeme Moto-Velo muzeum a kocháme se historickými skvosty .

Tak jsme to nakonec zmákli i cesta zpět utekla skvěle.
Moc příjemná neděle!

Video z cesty je trochu roztřesené, tak se předem omlouvám za horší kvalitu.