Honda CBR 250R (2011)

Dneska odpoledne jsem jel řádit se svou Hondou do Břežan. Jak jsem psal dříve, láska k mému stroji mě již nadobro opustila a celkově mi CBR moc nesedla. Hodně mě láká návrat do sedla chopperu, ale zároveň v mé duši hraje ďábel rock ´n´roll a nabádá mě k tomu užít si mlaďošské divočiny v sedle, takže další krůček v moto světě bude buď klasický parník na 2 kolech (a doufám že moje teorie o větších chopperech je správná a bude mě to tedy bavit), nebo, co se mi poslední dobou líbí víc, jelikož je to pohodlnější než sport a méně usedlé než chopper a zároveň docela praktické, klasický naháč střední kubatury. Při dnešních průletech údolím nahoru a dolů jsem asi zjistil proč mě tedy CBR 250R už nebaví. Když vysedáváte a trochu víte co děláte, tak je motorka v zatáčkách jako ryba ve vodě, řeže to neuvěřitelnou rychlostí a pěkně se vodí. A já už tedy vím, co mi schází na jinak dokonalém biku. Naučil jsem se jí dohnat na limit a tím pádem mi už schází výkon, protože v zatáčce sice stačí i šestkám, ale rovinky a rychlé intersekce jsou sice na 250 skvělé, ale nenaplňují mou duši takovou radostí a adrenalinem jako v začátcích. Brzdy jsou fenomenální, spotřeba skoro neznatelná, podvozek není nastavitelný a byť moc neodpouští chybky, dobře drží a není záludný a ergonomie ovládacích prostředků je taky pecka, jízdní poloha je pohodlnější než na ostrých sportech, ale není ani dost pohodlná na cestování ani dost zelehlá na kalup v serpentýnách. To že je sport nepraktický a dosti nepohodlný nemusím rozepisovat, ale tato motorka je super na naučení nebo běžné ježdění, ale pilu kterou jsem jezdil dneska to již nesplní na 100% mích představ a tak asi půjdu do středních obsahů. Motorka mě naučila opravdu hodně a za to jsem jí vděčný a budu na ní za to vzpomínat alespoň z tohoto hlediska v kladném.