Honda VFR 1200F (2012)

14. března, 16°C, slunečno! Celý den jsem byl jako na trní. Z práce jsem se nedostal dřív a tak jsem před pátou utíkal do garáže, co mi síly stačily. Akumulátor jsem měl již od minulého víkendu zapojený, pneumatiky dofouknuté a všechen silikonový olej kvůli konzervaci setřený, takže rychle do kalhot a bundy a už vyrážím. Nejprve pomaleji zahřát motor, opatrně na plechovkáře a na bordel na silnici, kterého je ještě na silnicích spousta. Po pár kilometrech nechávám VFR, aby se více nabaštila sto oktanového benzínu a po zimních měsících v autě mám co dělat s naprosto jinou kategorií akcelerace...tak tohle je opět nádhera...do poctivého 12° kopce nemůžu pro zrychlení ani zmáčknout spojku, tak tam bouchám trojku při sedmi bez ní jako na okruhu, trojka 8tis otáček, hodně vysoký trojmístný číslo na tachometru, prdel zaraženou o sedačku spolujezdce a rukama se jako klíště držím řídítek...zase se ujišťuji, že to za ty prachy stojí ...já to VFR prostě miluji
Přes zimu jsem ještě sehnal pár samolepek, které by sice dnes měly být spíš na Yamaze, ale na Hondách v dřívějších létech nadělaly taky spoustu parády