Cesta do Chorvatska Honda CBF 500

Vlastník	Mike70
Vloženo	29.7.2011
Aktualizováno	25.5.2019
Zobrazeno	4 458x

Vlastník

Mike70

Vloženo

29.7.2011

Aktualizováno

25.5.2019

Zobrazeno

4 458x

Odjezd jsme s manželkou naplánovali na čtvrteční brzké ráno (24.5.). Proto jsme děti odvezli k babičce už ve středu a celý večer do půlnoci jsme balili (já) a vařili (manželka). Čtvrteční ráno bylo teplé a slunečné. I přes budíček v 5 hodin jsme nakonec z Dubé vyrazili až v 6,30. Cesta po Čechách ubíhala rychle a za slunečného počasí. Rakousko nás ovšem přivítalo větrem a mraky, které svou hrozbu splnily za Vídní. Hrozná bouřka s krupobitím nás donutila zastavit na 1 hodinu pod mostem a čekat. Nakonec jsme stejně museli do bouřky vyjet a 100 km za prudkého deště jí ujet. Následky si zhodnoťte sami... Ani pláštěnky, ani nepromok, nic nemohlo zastavit přívaly vody a tak jsme se museli dosušit na pumpě u Grazu. Další cesta již probíhala bez deště a přejezd Slovinska byl v pohodě. Chrovatsko nás přivítalo sluníčkem a teplem. Do Rovinje za přáteli jsme dorazili ve 20,30, což je můj obvyklý čas dojezdu do cíle Pár dnů strávených na Istrii jsme se věnovali koupání a výletům (Limski kanal, bale, Buje, apod.). Cesta zpět byla ještě krušnější. Nejen, že jsme vyrazili z Rovinje až v 9 hodin, ale udělali jsme si ještě přestávku v Kopru a jeli se podívat na moře směrem na Portorož, ale na Slovinských hranicích začali dešťové přeháňky a tak jsem se rozhodl to otočit do Itálie a zamířili jsme do Terstu. To už bylo zase na obloze azúro a po nádherně zatáčkovitým sjezdu do centra Terstu jsme intuitivně zamířili k plážím. Bylo vedro na padnutí, tak jsme se rychle odstrojili do plavek a letěli do moře. Proč se ale nikdo nekoupal a všichni se jen opalovali, to jsme zjistili záhy. Moře bylo plné medúz, takže z koupání nic nebylo a pro ochlazení se dali použít jen sprchy. Rozhodli jsme se proto zabalit se a jet už domů. Pro výjezd v údolí posazeném Terstu jsme intuitivně zvolili co nejkratší cestu, tj. vzhůru mezi vilky co nejkratší cestou k hranicím Slovinska. Tady jsem zažil největší průser naší cesty; nejen že stoupání úzkýma uličkama bylo možné zvládat místy jen se zařazenou jedničkou, ale v jedné prudké zatáčce se proti mně vyřítilo auto a já musel na místě zastavit. Motorce se ale v prudkém kopci stát nechtělo a dala se i s náma klouzavým pohybem zpět. Už to vypadalo, že skončíme v plotě, když manželku napadlo seskočit a tak jsme to ustáli. Takovéto stoupání v úzkých strmých uličkách nás čekalo ještě cca 5 km. Nakonec jsme dorazili k hlavní silnici bez úhony a namířili si to do Slovinska. Počasí se však neumoudřilo a přejezd přes Slovinsko byl ve znamení přeháněk. To ale nic nebylo proti Rakousku, kde nás chytnul slejvák, který jsme spolu s dalšími motorkáři přečkali pod mostem. I tak jsme ale museli až do Vídně jet v nepromocích. Na hranice ve Znojmě jsme dorazili až ve 23 hodin a rozhodovali se co dál. Po dvou šálcích kafe jsme vyrazili směr Praha. Cesta to byla nemilosrdná, ochladilo se na 8°C a místy byla hrozná mlha. Asi 60 km před Prahou jsme to vzdali a na pumpě si dali šlofíka. Domů jsme dorazili úplně grogy v 6 hodin a zalezli do postele. Příště si teda cestu naplánuju líp….))