Jawa 50/585 Mosquito (1996)

Konečně přišel ten slavný den, kdy k nám byl přiveden elektrický proud – to ne, ten již tady byl, ale kdy jsem jedno červencové ráno čekal před úřadem až otevřou a vyzdvihnul si můj první řidičák. Paní s brýlemi jak dna od mlíčný flašky koukla do občanky potom do papírů na stole a potom někam odešla a stáhla okýnko. Pořád jsem se bál, že to nevyjde, že přijde a řekne nic vám nedám! Když otevřela okýnko, jsem si myslel, že se strachy zhroutím. Ale ne, beze slova mi podala kartičku s názvem ŘP na moje jméno a potvrzenou skupinu AM, nechala podepsat nějaký papír, do teďka nevím jaký. Nebyl jsem schopen se ani podepsat jak se mi klepali ruce. Okýnko zaklaplo a já měl v ruce svůj řidičák. Tak honem na vlak a jet se pochlubit a hlavně jít už jezdit oficiálně. Nekonečná cesta vlakem mi ubíhala prohlížením zázračné kartičky. Když jsem přijel do Brna, kde jsem byl na prázdninách a kde čekala Máša, dědeček si nejprve prohlédl ŘP, poblahopřál, pronesl několik vzletných vět na téma, že je rád a ať si to užiju, ale že kromě ježdění je to taky odpovědnost (nebo zodpovědnost) za sebe i ostatní. Že je třeba předvídat, mít bystré oko a lehkou ruku – znáte všechny ty řeči z autoškoly. Přijeli jsme domů a já hned chtěl jet, jak jsem viděl Mášu – ani jsem se převlíknout nestačil. Byl jsem však rychle uveden z nadšení do reality. Nejdříve jsem musel na Máši všechno zkontrolovat, tlak v gumách, světla, olej, benzín, napnutí řetězu, vybavení, dotažení hlavních šroubů a další kontroly, které jsem se učil a které mi byly otloukány o hlavu pořád. Byl jsem z toho na mrtvici, ale dědeček jinak nedal, jen že je to nutné před každou jízdou (jemu se to kecá, když na Babetě akorát zkontroluje jestli svítí a jestli náhodou nejede na rezervu). Dědeček prohlásil, že řidičák je pěkná věc, ale že nejdřív budu jezdit pod dozorem a vytáhl Babetu. „Radostí“ jsem se málem svalil. (Jízda pod dozorem byla řešena tak, že jsem jel první, za mnou dědeček na Babetě a kontroloval co a jak dělám a jak jedu aby mi nedostatky při první zastávce omlátil o hlavu nebo dokonce mně nechal za hrozného troubení Babety zastavit a rovnou mi to vysvětlil. Nebo jel přede mnou a já jel v jeho stopě, to zejména ve městském provozu abych se otrkal. To bylo hrozný, babeta 40 km/h max , já na Máše na čtvrt plynu se ploužil za ním a myslel si svoje. Je pravdou, že tyto jízdy mi dost osvětlily realitu provozu zejména ve městském provozu a dost mi naučily, zejména předvídat a číst silnici. Později když ohodnotil, že už by to šlo, jsem jezdil pod dohledem na vyjížďky, což znamenalo, že pojedeme tam a tam a stanovily se místa kde jsem čekal na Babetu. Docela jsem si časem na této způsob zvykl a líbil se mi). Konečně jsem mohl nastartovat a po krátkém prohřátí vyjet. No na to že jsem měl už něco najeto, tak nic moc. Málem jsem vzal obrubník u vjezdu a přejel na druhou půlku silnice. Což jsem omlouval slovy, že jsem to udělal schválně, že to mám pod kontrolou. No myslím, že to moc nepomohlo. Jeli jsme do Šlapanic a potom na Ponětovice kolem míst, kde jsem před rokem na manetu začínal na polňačkách. Máša šla jako hodinky, nemělo to chybu. Potom jsme jezdily zpravidla večer protože přes dne jsem měl nějaké povinnosti na Slavkov přes Křenovice, nebo přes Mokrou a Hostěnice na Hádek a oblíbenou trasu přes Slatinu a terasy na Dvorska. Na terasách jsem si vždycky mohl vyzkoušet max rychlost (taková dlouhá rovinka s malým nulovým provozem). Taková trvalá max rychlost při bezvětří byla 65 km/h místy 70k/h dle tacha. Reálně odhaduji tak 60 max i když tacho dle tabulí kolem obcí zas tak moc neproměřuje. Později jsem již mohl jezdit sám do obchodu nebo pro nějaké součástky do Brna nebo jenom tak se jet projet. Také se projevily nějaké závady.
Závady:
Uvolněné šrouby v rozetě , stalo se mi to naštěstí za pomalé jízdy a rychle jsem na to přišel, takže raději tlačit 2km domů, - nechápu jak se to mohlo stát, šrouby jsou jištěny kruhovou podložkou a zablokovány jejím ohnutím, po opravě se to celé znova opakovalo, takže znova utáhnout a ohnout, tentokrát jsem to ještě raději pro kontrolu posuvu šroubu zakápnul lakem na nehty – od té doby bez problémů. Šrouby koupeny ve Fabory jinde je neměli.
Po natankování nechtěla Máša jet . Tankování jsem dělal stejně jako manetu a jak tady píšou jiní, nejdříve olej a na to benzín. Při tom jsem vždy zastavil přívod benzínu do karbecu. Používám olej Valvoline, i přes to nešla po natankování Máša nastartovat. Jedině roztlačením a to za hrozné dýmové clony – daleko od křižníku neměla. Po té jsem zkoušel lít olej současně s benzínem. Výsledek byl stejný. Potom jsem zkusil nejdříve nalít benzín a teprve potom olej a chvíli počkat. Jedině tento způsob se osvědčil jako účinný. Příčinou asi bylo usazení oleje na dně a jeho špatné spojení s benzínem. Zkusil jsem nalít vodu do skleničky a do ní sirup a sledoval co se bude dít. Sirup se pomalu rozpouštěl a vytvářel ve vodě záclony, které se potom spojily. Asi stejné je to s benzínem a moderním olejem. Jinak míchám v poměru 1:40 (asi by stačilo 1:50) zatím to nehodlám moc riskovat.
Fajfka
Při jízdě po dešti jsem slyšel nějaký divný zvuk jako jiskření. Po kontrole jsem zjistil, že srší mezi fajfkou a vn kabelem. Když jsem to vysušil – jiskření ustalo. Jel jsem raději koupit novou fajfku s odrušovacím odporem kovovou. Tato se neosvědčila, Máša nechtěla studená chytat. Tak jsem namontoval původní a je to v pořádku. Časem se pokusím sehnat nějakou průchodku, která to utěsní proti vodě.
Těsnění víka nádrže.
Opotřebením se poškodilo těsnění víka nádrže, zbytky gumy padali do nádrže a ucpávali přívod benzínu v sítku. Různé pokusy s gumou se neosvědčily. Výpary ji rozleptávali a bylo to stejné. Sháněl jsem novou gumu, ale ta není sama o sobě k dostání, musí se koupit celé víčko z Robika a to stojí 150Kč a díly jsou až v Rosicích. Časem vyřeším.
Údržba.
Dělal jsem běžnou údržbu, kromě před jízdou, hlavně napínání a mazání řetězu, čištění filtru vzduchu a stroje jako celku. Vyzkoušel jsem si výměnu žárovek. Zejména v hlavním světlometu je to horor. Hlavní žárovka je blokovaná pružinou tak silnou, že ji není možné normálně uvolnit. Jediný způsob na který jsem přišel bylo rozhodit geometrii světla, tím se pružina částečně uvolnila a šla odklopit. Poté již běžná výměna. Po namontování žárovky seřídit geometrii světla. Je to pakárna, ale buď mi tam něco chybí, nebo to je konstrukčně špatně. V návodu je popis jako jednoduchá operace. Rád bych aby si to pan konstruktér taky někdy zkusil. To dle návodu nedá.