Honda XL 1000V Varadero (2009)

ÚVOD
Je konec února a také po mém čtyřměsíčním marodění. Měl jsem spoustu času připravovat a plánovat naši letošní dovolenou -výlet.Ten chceme opět trávit na Balkáně. Projet už nám známá místa Bosny,Černé Hory,Albánie,Makedonie,ale především nakouknout trochu do Řecka kde ani jeden z nás na motorce ještě nebyl.
Hodiny trávené u počítače nad mapami naší trasy by se tak měly zúročit v krásné chvíle a zážitky v sedlech našich strojů. Jak už jsem někdy tady psal,jsme už pán v letech - ostatní účastníci mladší, ale stejného naturelu.Moc nás nelákají památky (kostely,hrady... apod.),ale rádi si je prohlédneme z venku. Baví nás spíše příroda a pokud je to jen trochu možné tábořit tam, kam zrovna dojedeme. Je mi jasné že vždy to dodržet nejde; a v našem itineráři máme i nějaké kempy. Přeci jen žijeme v 21.století a hygiena se prostě jen tak odrbat nedá.
Od pradávna člověk cestoval aby poznával jiná místa,jiné lidi, jiné zvyky.Tím se řídíme i my.Protože nám lidem pánbůh nenadělila křídla jako ptákům,člověka vždy lákalo vystoupat někam na kopec aby se alespoň trochu přiblížil jejich pohledům a viděl tu naší hroudu z jejich perspektivy. I nás to vždy lákalo a lákat bude. Proto naše trasy většinou povedou do kopců a hor.A že jich Balkán nabízí spoustu nemusím tady zmiňovat.
1.DEN
Je 23.6.2018 ráno a náš den "D" nadešel. Od včerejšího večera se mi honí hlavou jestli jsem na něco nezapomněl a jestli tuhle cestu budu zvládat. Ale když se člověk posadí za řidítka mašiny veškeré obavy jsou takřka pryč.V 8:00 máme sraz na benzínce na Lipůvce. Přijíždím jako vždy první. Martin s Honzou mají zpoždění asi 15min. Cestou chytli pořádný déšť a tak je zdrželo oblékání nepromoků. Vyrážíme společně směr Brno-Bratislava,dále po maďarské dálnici do městečka Visonta kousek od hraničního přechodu Barcs do kempu Thermal Bath Csokonyavisonta. Zde už to známe z minula.Poprvé stavíme stany.No jak kdo.Každý má ten svůj plátěný příbytek různé velikosti.Já malý,Honza střední a Martin...? Tak ten má to své cirkusobé šapito asi pro tři osoby.Malý člověk se v něm normálně postaví - já se skloněnou hlavou asi taky .Jo jo veký medvěd potřebuje velký brloh .Tady trávíme odpoledne koupáním se ve zcela prázdném plaveckém bazénu.Plavčík si na stoličce čte časopis a paradox je ten, že my jsme v plavkách a on v teplé mikině.Asi je tu na místní poměry chladněji jak jindy v tuto dobu.
2.DEN
Ráno balíme za sucha a naše cesta vede kouskem Chorvatska do Bosny a Hercegoviny k vodopádům Jajce. Cesta po Chorvatsku se snad táhne víc jak po Maďarku. Jedna vesnice střídá druhou a naše průměrná rychlost se blíží rychlosti traktoru-děs!!! Za úmorného vedra se posouváme v koloně aut a autobusů k odbočce na most přes řeku.Až později zjišťujeme příčinu této dopravní zácpy-církevní oslavy sv. Jana.Pár fotek vodopádů a odjezd.Cílem je Mostar a Autokemp Blagaj.Kemp jsme našli bez problémů.Teplota odpoledne je cca 30°C. Milý personál dobrá kuchyně i hospoda,slušné sociálky.Mohu jen doporučit. Cena 5euro za noc.
3.DEN
Slunce od rána začíná útočit svou balkánskou silou a vypadá to na krásný den.Dnešní plán je přejezd do Černé hory přes NP Durmitor k Biogradskému jezeru do kempu který jsem si našel na netu. Míříme na hraniční přechod Ščepan polje.Z mé motorky se ozývá divný zvuk.Klepání od předního kola - to na klidu rozhodně nepřidá.Ale jedeme dál.Kolem řeky Driny na hraniční přechod trochu off cestou po dřevěném mostě vstupujeme na území MNE.Hned za přechodem si dáváme oběd a pivko. Kontroluji co že se to děje s mou motorkou a zjišťuji že se zřejmě zasekl jeden z brzdových válečků a že levý kotouč přibrzďuje .Rozhýbali jsme co šlo, ale to jsme netušili že kotouč to už má spočítáno a je zvlněný.Pokračujeme kaňonem řeky Piva k odbočce směr Trsa-Žabljak. Já s Martinem tuhle trasu už známe z minula a tak jen Honza si vychutnává krásné výhledy a tunely vytesané ve skalách. Fotí a natáčí. Jak začínáme stoupat od řeky do hor,počasí se začíná kazit. zataženo a chladno.V Trse u hospody dáváme pauzu a rozhodujeme se kterou trasu do Žabljaku zvolíme.Nakonec volíme tu severní. Vede zalesněným úsekem,nejsou tam takové výhledy jak na jižní trase ale pěkné zatáčky skrze celé údolí.Teplota jde rapidně dolů,děláme něco málo fotek a jedeme do cíle naší dnešní cesty - Biogradské jezero ( Biogradsko jezero ledovcového původu, obklopují jej hory vysoké 2 000 m n. m.). Sem přijíždíme za šera a mírného mrholení. Hned před závorou u vjezdu do NP nás obere místní vrátný o nějaké euro a po několika kilometrech bába na recepci u jezera o dalších 12.(malá poznámka: Nevěřte všemu co píše GOOLE!!!) Částečně jsem věděl že se jedná o kemp na kamenitém podkladu a že bude problém najít trochu rovnou plochu na stan.Sociální zařízení? No tak to je taky de-lux .Zřejmě tu počítají s tím, že se
upachtěný poutník omyje rovnou v jezeru,tak proč by tu měli nějaké sprchy.Dřevěný žlab do kterého natéká voda rychlostí 1l/hod musí stačit.Nad touto umývárnou je umístěna cedule "VODA NA PIČA"No našinec si to asi přeloží trochu jinak a nebude daleko od pravdy Ještě že to není blízko tureckých WC (jiné tu nenajdete) Kdo ví co by se v tom dřevěném žlabu mylo... Co mě ale dostalo bylo to,že v "kempu" není ani stánek s potřebami pro turisty v kempu ubytovaných nebo turisty pěší, natož slibovaná hospoda kde by se mělo údajně i vařit. Kluci shazují nepotřebné věci z motorek a vrací se asi 4km zpět do hotelu u hl. silnice alespoň pro pivo. Za tenhle "luxus" sečteno a podtrženo i se vstupem vám vypálí 15euro. NEDOPORUČUJI!!!
4.DEN
Probouzíme se do deště. Od půlnoci hustě prší.Nikomu se nechce ze stanů které jsme si nakonec postavili na jakémsi betonovém pódiu kde rozhodně kolíky nezatlučete Ve stísněném prostoru svého vigvamu balím vše co jde a věci přenáším pod stříšku verandy jedné z chatek. Tam i vaříme kafe,čaj a snídáme.Rozhodujeme se jak dál a kudy.Původní plám byl překročit hranice do Albánie u vesnice Grnčar a po známé silnici SH20 přes město Koplik ke Skadarskému jezeru ( Jde o největší jezero na Balkáně. Jeho rozloha kolísá od 356 km² do 376 km², z čehož přibližně jedna třetina (148 km²) připadá Albánii a zbytek Černé Hoře...) do kempu Lake Shkodra Resort nebo to natáhnou až k moři do kempu Pa Emer.Po přehodnocení situace (déšť,problém s mými brzdami...) nakonec volíme nejschůdnější trasu - Podgorica - hraniční přechod Božaj - Hani i Hotit do Albánie. Dále pak na Drač ( albánsky Durrësi je nejdůležitějším osobním i nákladním přístavem Albánie) do kempu Pa Emer. Vítá nás nám již dobře známý kemp. I majitel nás poznal a na uvítanou jsme si dali pár panáčků naší slivovičky. I zde muselo ještě před několika dny hodně pršet-velké kaluže na příjezdové cestě jsou toho důkazem.Moře je na naše poměry sice teplé,ale zakalené pískem.Kluci se koupou a já jen tak relaxuji na lehátku na umělém ostrůvku. Dáváme večeři, chvíli si popovídáme s majitelem a jdeme spát.
5.DEN
Probouzíme se do zamračeného rána a tmavé oblaka nad pevninou dávají tušit, že dnešní den bude jako ten předešlý - deštivý.Máme sbaleno a začíná mírně mrholit. Naše trasa dnes vede po pobřežní silnici SH8 která se zvedá od moře do výšky nad 1000m a za pěkného počasí jsou tu nádherné výhledy na moře pod vámi.To se nás ale netýká "CHČIJE A CHČIJE". Projíždíme kolem bývalé ponorkové základny albánské armády Porto Palermo nezbytné foto do archivu a pokračujeme dál k řeckým hranicím. Vynecháváme i Modré oko přírodní zajímavost Albánie a po silnici SH97 míříme k hraničnímu přechodu AL/GR. Stále prší a my v nepromocích máme slušné pařeniště.Mě stále zlobí levý kotouč a rány od předního kola jsou víc a víc hlasitější.Má nervozita pomalu odeznívá čím víc se blížím k hranicím Řecka. Vím že na Korfu si jistě poradím v dílně Nikolase (Honzův bratránek). Navigace ukazuje pár kilometrů do přístavu Igoumenitsa,ale časově to neodpovídá vzdálenosti co bychom měli urazit. Ani jednoho z nás nenapadlo že v Řecku je časový posun. Čili o hodinu více.Do přístavu přijíždíme už jen za mírného deště a na místní poměry za nízké teploty.Všude chodí lidé v teplém oblečení jen z nás páří. Nad mořem se objevilo slunce a nálada stoupá jako okolní teplota.Zřejmě se sv.Petr s Neptunem konečně domluvili - slunce a klidná mořská hladina jsou toho jasným důkazem. Co víc si přát...? Kupujeme lístky na trajekt,fotíme lodě v přístavu,pijeme pivo a jen tak čekáme až nám ten Titanik připluje z protější strany - z Korfu. Je 21:00 místního času, nalodění proběhlo v pohodě a my na horní palubě pozorujeme a fotíme romantický - kýčovitý obraz zapadajícího slunce nad mořem.Na ostrov do Lefkimmi připlouváme za tmy. Nemilé překvapení nám připravil kordon policistů. 0braz jako ze zahraničních zpráv TV-nova. Težkooděnci v přilbách v plné zbroji,plastovými štíty a s plynovými maskami u pasu nás posílají přes neznámé vesnice na jih ostrova oklikou.Časem se dovídáme od Honzovy tety že tam rozháněli nějaké demonstranty.Do cíle - Mpenitses přijíždíme skoro o půlnoci. Unaveni ale šťastni.Šťastni že neprší,že jsme tuhle trasu zvládli bez větších potíží. Vítá nás Honzova teta Iveta a jak z nás opadlo takové to cestovní napětí a my se ubytovali,nabíráme druhý dech a klábosíme u ní na dvorku až do tří hodin.Pak hygiena a dlouhý zasloužený spánek. Tak dobrou noc Korfu!!!
6. DEN
Další den kdy se počasí umoudřilo a od rána je azuro. Iveta nás bere autem do města,kde si chceme prohlédnou místní atrakci v podobě přistávajících letadel na místní letiště.Přes záliv totiž vede betonová lávka pro pěší,která křižuje koridor letadel dosedající na betonovou runway. Máme tak možnost sledovat umění pilotů i prohlížet si jednotlivá letadla přivážející turisty na Korfu ze všech možných koutů světa.
Večer nám Nikolas připravuje nějaké speciality na grilu a Iveta připravila pravé řecké caciky, salát a nechybí ani olivy.Klábosíme o všem možném,jíme, popíjíme. Někdo víno někdo pivo. Krásná atmosféra a pohoda jaká má být na dovolené.
7.den
Iveta musí do práce a tak máme celý její dům i Nikolasovu dílnu k dispozici. Po snídani,kdy dojídáme grilované maso z večera,následuje údržba našich strojů. Já vyndávám vadný levý přední kotouč.Kluci mění spálenou pojistku na Honzově autozásuvce a kontrolují tak nějak všechno ostatní.Pak následuje asi dvoukilometrová procházka do kopců nad Vesnicí.Už jme to potřebovali - trochu se protáhnout.Večer jdeme na picu do doporučené pizzerie.Chutná božsky.
8.DEN
Celý den trávíme u moře.Koupání opalování sem tam si skočíme do bytu na vychlazené pivko.Odpoledne nás bere Iveta na jednu písečnou pláž kam se chodí koupat místní a moc turistů o ní ani neví. Iveta autem,my motorkách bez kufrů, protože motat se na zdejších silničkách s těmi našimi kombajny je docela umění. Nedivím se, že domorodci i turisté tu jezdí v malých autech a nebo na skútrech. Já si alespoň vyzkoušel jak to brzdí bez jednoho kotouče. Pláž je fakt bomba!!! Je zapsána v UNESCO a tak se tu nesmí nic stavět.Žádný hotel žádné stánky se suvenýry a pod. Absence výdobytků moderní doby nám náramně vyhovuje.Je tu jen jeden stylový bar bez pevných základů ze dřeva kde si můžete dát nějaký ten drink či pivo.Bylo to nádherné odpoledne.Bohužel naše poslední.Vše jednou musí skončit. Zítra se začínáme vracet domů. Večer sedíme skoro až do půlnoci na dvorku povídáme si s Ivetou,Pavlou a Petrem-plzeňští motorkáři co tu jsou na dovolené letecky.Nikomu se nechce na kutě.
9.den
Vstáváme brzy, ve 4:30.Něco málo posnídáme,potichu odnášíme věci k motorkám abychom nevzbudili ubytované turisty. Iveta vstává s námi i když ji des zase čeká dlouhý pracovní den. Loučíme se. Je na ní vidět že je tak trochu na měkko a v hlase je poznat svírání hrdla. Není se čemu divit,svého synovce Honzu neviděla několik let.S přáním šťastné cesty se definitivně loučí a jen v zrcátku vidím její mávající ruku. Do přístavu přijíždíme na čas. Jen na čas si nedává prodávající lodní lístky. Parník přistaven a fronta u zavřeného okýnka stále více narůstá. Nakonec odplouváme s několika minutovým zpožděním.Na pevnině tankujeme a našim cílem je Ohridské jezero - Ljubanista Car camp trasou kolem Prespanského jezera.Protože jsme předešlou noc moc nespali, po 100km jízdy na nás doléhá únava. Odstavujeme motorky někde na odpočívadle za jedním z mnoha tunelů a vaříme si kafe. Místní motorkáři co se tu taky zastavili na nás koukají jak na exoty. Po chvilce oddechu pokračujeme dál. Teplota narůstá ale únava taky. Protože nejsjízdnější cesta do Makedonie vede přes Albánii, přejíždíme hranice Kristallopigi (GR) - Bilisht (AL) pak kousek po Albánii na přechod do Makedonie Goricë - Stenjë. Od Prespanského jezera se pouštíme nádhernými zatáčkami po silnici P504 k jezeru Ohridskému. Náš známý kemp kde jsme již jednou s Martinem tábořili na nás moc dobrý dojem neudělal. Bylo vidět že je neděle.Obchůdek zavřený a navíc po nedávných deštích je vše podmáčené. Našli jsme si plácek kde bylo relativně sucho a postavili stany. Kluci jeli do Města Ohrid nakupovat dárky a já dospával předešlé probděné noci na Korfu.
10.DEN
Ranní balení se už stalo rutinní záležitostí a tak kolem půl deváté se loučíme s Katarínou a Márošem ze Slovenska,motorkáře které jsme měli za sousedy a míříme zpět do Al .Pogradec - Tirana ( Z Tirany jsme měli všichni docela obavu kvůli tamní dopravě,ale nakonec jsme ji projeli jak nůž máslem) - do kempu Lake Shkodra Resort. Jeden asi z nejlépe vybavených kempů Albánie u Skadarského jezera.V hospodě se dobře vaří,točené pivo ... Navíc v dobu kdy jsme tam byli my, tam tábořila snad 1/4 Čechů nebo Slováků. Není se čemu divit protože odtud se většinou začínají tripy do Prokletých hor. (Prokletije albánsky Bjeshkët e Nemunaje. Největší část pohoří přibližně dvě třetiny náleží Albánii, kde je součástí Severoalbánských Alp)
11.DEN
Den který má být odměnou za ty propršené ze začátku našeho výletu.Nebe vymetené a teplota se od rána šplhá nahoru ke třicítce.Plán je prohlédnout si Kotorský záliv - ( Za první republiky byla boka Kotorská i přístavem pro československé lodě.Zátoka je zapsaná od roku 1979 do seznamu světového kulturního dědictví) hezky z výšky z vyhlídkové silnice P1,pak už to pomalu stáčet směrem domů. Na trase od Kotoru míjíme Bilećské jezero - je to umělé jezero, které se nachází v nejjižnější části Republiky srbské a Bosny a Hercegoviny. Vzniklo výstavbou přehrady Graničarevo na řece Trebišnjica v roce 1968. Hráz jezera je vysoká 123 m a na vrcholu široká 439 metrů..., čili leží už v BiH. Překračujeme hranice mezi MNE a BiH na přechodu Vraćenovići. (poznámka: ... v serpentinách na P1 o překvapení není nouze. Zvláště když se tam potkáte s velkým zájezdovým autobusem který vás bodičkuje do příkopu jako Martina) Míříme k Mostaru do kempu Blagaj jako při začátku naší cesty.Tady na stejném místě jako před několika dny táboříme.Vzhledem k vedru po cestě jsme vysušení jako tresky a tak první kroky vedou ke zdroji té nazrzlé tekutiny které tady říjí pivo . Personál si nás už dobře pamatoval a tak to do nás lil jak se dalo - (asi jsme se tu dobře zapsali).

12.DEN
Jedeme známou trasou Jajce - Banja Luka - Gradiška - Barcs do kempu Thermal Bath Csokonyavisonta. Tam máme zase skoro celý kemp i bazény sami pro sebe. Dáváme si super večeři - "Maďarsko na prkénku" - je toho tolik že se dělím s Honzou,který říká že je stále ve vývinu a že hlad nemá,ale chuť je prostě svině Co dodat? Výborné!!! Večer na nás začínají útočit komáři.Beru repelent a připadám si jak sprayer u zdi paneláku.po chvilce se český přípravek maďarským komárům znelíbil a já měl od nich celkem klid. Jen na Martina moc nezabíral. Na jeho opálenou plešku přistávali komáři jeden za druhým jako stíhačky na letadlovou loď. Zželelo se mi mého kamráda a tak jsem mu uvázal můj puntíkovaný šátek. Nezapomněl jsem to vyfotit. Fotku jsem nazval - BABA JAGA PŘED SVOU CHÝŠÍ a poslal ji jeho švagrovi co momentálně se svou ženou brázdí cesty na svých strojích někde hooodně na východě - Kazachstán - Uzbekistán - ...??? Ať se taky trochu zasmějí
13. DEN
Tento den je v pánu na pohodičku do Sárváru do termálů a tam si dva dny orazit.Plán je věc jedna a realita jiná. Paní na recepci jen kroutí hlavou a nakonec nám podává papír v trojjazyčné verzi - OBSAZENO !!! Pátráme v mobilu a nacházíme další termály i s kempem cca o 22km dál v Bük, Bükfürdő .Tam mají volno. Překvapivě však veškeré vodní atrakce,bazény i stánky s občerstvením zavírají kolem půl osmé večer.No co na vyspání a trochu zablbnutí si ve vodě nám zbývá dost času.
Večer přepadla jak Martina tak Honzu žízeň - "nečekaně". Marně se snaží obcházením stánků někde koupit pivo. Nakonec se oba vydali za vidinou oroseného půllitru studeného moku - ani neví přesně kam. Nevím jestli šli po čichu nebo je jen vedla intuice,ale úspěch se jim upřít nedá.Původně jsem přemýšlel jak asi budu vysvětlovat maďarské policii aby vyhlásili po nich pátrání, když maďarsky znám jen - guláš - paprika - nemtudum - tím můj maďarský slovník končí. Za dvacet minut slyším "zvonění klekání".Nebo že to by pan Lorenc??? Ne ne, to Martin cinká několika lahváči v igelitce s nějakým maďarským nápise kterému ale vůbec nerozumí. Být tam napsáno - "Jsem vůl a žeru seno" bylo by mu to zřejmě tak zvaně u pr...e. Hlavní je přece obsah. Oba mají úsměv od ucha k uchu!!! Po zdolání tohoto anestetika v zelených sklenicích s nápisem SOPRONI konečně zalézají do stanů. Ještě si vyslechnu několik nářků od Martina jak už se těší na svou ženušku a pak už jen monotonní zvuk tupé cirkulárky ozývající se z jeho vigvamu. Já věděl že špunty do uší mám mít po ruce-osvědčili se už minule
14.DEN
Na to že jsme večer byli všichni dost dlouho vzhůru a něco popili,budíček máme v půl sedmé. Balíme snídáme a ještě před osmou jsme nachytáni na odlet. Jenže závora u vjezdu je dole a na recepci ani noha.Maďaři mají prostě čas. Po zaplacení kempu odjíždíme kolem 8.30 směr Csorna - Mosonmagyaróvár - Rajka - Bratislava - Brno. Po cestě ještě někde v Maďarsku mě bodla nějaká potvora do pravého zápěstí a tak mám ruku jako Šrek a kroutit plynem je docela obtížné.Valíme si to po dálnici směr domov. Nevím jak klukům,ale mě je tak nějak líto že mi všechno končí. V Brně kluci přelédli šipku označující objížďku a tak pokračujeme dále na Tišnov. Honza nás vede nějakými zkratkami - ne ale každá zkratka musí nejkratší. Tak najíždím o 40km víc než jsem měl. Nakonec se loučím s Honzou i Martinem v Lomnici, kde se naše cesty rozdělují. Oni pokračují dál na Poličku a já točím na Černou Horu - Boskovice - Jevíčko. Domů přijíždím něco 14:00.
ZÁVĚR A HODNOCENÍ
Projeli jsme státy Balkánu již po několikáté a stále je ještě vidět pozůstatky války v bývalé Jugoslávii. Vše se ale rychle mění.Nové silnice, nové domy,obchodní řetězce čím dál více roztahují svá chapadla i těch nejzapadlejších koutech. Moderní doba začíná doléhat i na Balkán.Potkáváte mladé lidi co bez sluchátek nacpaných v uších neudělají ani krok, nebo mají mobil velikosti kuchyňského prkénka připlácnutý k hlavě a stále si mají s kým telefonovat. Připadne mi že už se ani jinak bavit nedokáží jak pomocí mobilů.
Naše cesta se vydařila tak na 80%. Počasí objednat nejde a některá místa která jsme hodlali navštívit jsme museli prostě vynechat.Nejsem si úplně jist zda se ještě někdy sem vydám,protože létá přibývají a sil úměrně k nim ubývá. I v naší vlasti je mnoho krásných míst která stojí za to navštívit a vidět.
Poděkování patří Martinovi i Honzovi za dobrou společnost a doufám že i já jsem jim byl dobrým parťákem. Žádnou srandu jsem snad nikdy nepokazil a kluky jsem někdy rozesmál svými vtípky.Snad budou mít na co vzpomínat tak jako já. No a kam to bude příště??? Zatím jen vstřebávám zážitky z letošního výletu,čeká mě probrání se spoustou fotek a videí, ale ještě zbude spousta času zase něco naplánovat.
ujeto: 3800 km cena za benzin: 7000 Kč (v přepočtu)
ubytování v kempech a strava: odhadem: 3500 až 5000 - nepočítám náklady na alko nápoje
Malý dovětek pro budoucí cestovatele: Je dobré znát cizí jazyky aby jsi se lépe v dané zemi domluvil. Já si vždy vystačil se zásadou "3P" Umět v dané řeči slušně Pozdravit-Poprosit-Poděkovat. Pak máš všude dveře otevřené. Možná někde jen na půl,ale pokud se s tebou domorodec domluvit chce - domluvíte se!!!
Omlouvám se všem kteří v textu naleznou nějakou tu pravopisnou chybičku (o pravopisu tyhle mé poznámky opravdu nejsou ),či nepřesný název jednotlivých navštívených míst. Rád v komentářích uvítám jejich upřesnění! Děkuji a přeji všem - KOLAMA DOLŮ!!!
... a závěrem jeden odkaz: https://jawasy.rajc...DOVOLENA_2018_2_.jpg