Buell S3T Thunderbolt (1999)

Svého času můj sen. Vyvrcholení mé chorobné touhy vlastnit stroj vyrobený za velkou louží...

Více fotografii

Recenze

Po několika sezonách šťastně strávených v sedle Bandita jsem začal mít pocit, že by to chtělo něco exkluzivnějšího, nějakou brutalitku. Od roku 96 mi visí doma na dveřích plakát Buella x1, který mi toho času učaroval. Ale těžko bych si tenkrát pomyslel, že budu mít jednou Bulíka doma v garáži.
Ale od doby, kdy se tento typ, a ostatní jeho bratříčci prodávali kolem 450 tisíc, uplynulo hodně vody, a po prodeji Banďoura se úplně náhodou vyskytl napůl předělaný Buell S3T po lehké havárii. Od mého vysněného X1 se lišil pouze kapotáží a podsedlákem, vše ostatní je nachlup stejné. Zkušební jízda ve mně vyvolala rozporuplné dojmy. Motorka ve spodníách otáčkách cukala, a do vyšších otáček nad 3500, kde by se mělo teprve začít něco dít, se jí nechtělo. Bylo jasné, že něco není v pořádku, a že svezení na tomto klenotu nebude zadarmo. Ke všemu mi došel benzín, tak jsem zůstal stát kdesi u krajnice, subndal helmu, a nasraný volám prodejci, ať si pro mně přijede. Cigárko na uklidnění, pohled z odstupu, a dochází mi pomalu, že je to kus krásné motorky. Ale rozum ten den zvítězil, říkám si "NE"!
Dva dny nato, měl jsem ještě řádného brouka v hlavě, volal mi prodávající, že potřebuje rychle peníze, a že by slevil deset tisíc. Tím se stala cena neodolatelnou, a ani ne za dvě hodiny jsem jel na Bulíkovi domů.
Jako největší kámen úrazu tohoto stroje bych viděl stříkačku. Tahla S3 byla první, vybavená stříkačkou, navíc ještě se závodním řídícím modulem. První moje cesta vedla do HD na diagnostiku. Po verdiktu se mi protáhnul xicht, výčet dílů dělal cca 20 000,-. Ale dobrá rada nad zlato, kámoš mechanik z HD mi chvíli po odjezdu zatelefonoval, aby mi sdělil, že jako první mám spravit dobíjení. Koupil jsem nový regulátor, alternátor byl v pořádku a na baterii šlo správné napětí. Takže znovu diagnostika, odhalila špatné čidlo, cena cca 700, Kč. To bylo jiné kafe. Po výměně to vypadalo, že mám vyhráno, motorka fungovala, jak měla.
Přišlo ještě optické doladění různých detailů, kompletní předělávka podsedlového plastu do stylu staré S1 a nakonec červený lak namísto původní (nepůvodní) černé matovky.
Takže konečně k samotné jízdě. Ačkoli na první pohled alfou a omegou Buella je motor, začal bych překvapivě podvozkem. Překvapivě proto, že na pohled vypadá rám jako neforemná změť trubek omotaná kolem motoru s obrovským pérem vespod. Světe div se, Buellův rám funguje naprosto dokonale, ve spojení s vcelku kvalitními komponenty Showa (USD vidle vpředu a celkem atypická prožící jednotky umístěná pod motorem) se vodí jako krapet přerostlý minibike. Dojem minibiku umocňuje ještě fakt, že z pohledu jezdce toho před váma ani za váma moc není, motorka je poměrně krátká a bez zbytečných "převisů".
Naopak motor mě trochu zklamal. A nemohl za to ani tak ten obstarožní, ačkoli notně poladěný kus železa "made in Harley", jako spíš nešťastné vstřikování, navíc ještě s racingovým modulem.Měl jsem možnost projet se na kámošově S3 o rok starší, ještě s karburátorem, a motorka fungovala jako pravý roadster - dostatek síly odspodu a celkem brutální záběr do vyšších otáček. Oproti tomu moje S3 nejeve vespod vůbec, musela se nejprve vytočit, aby pak v určitém momentu najednou zabrala tak, že mi to chtělo urvat ruce. Holt asi racing. Začal jsem se pídit po civilním EPROMu, ale mezitím si Bulík zas postavil hlavu, a už se jenom sral, že jsem nakonec rezignoval a šel z baráku.
Konečný můj verdikt tedy zní, pokud Buella staršího, tedy s trubkovým rámem, tak jedině karbec, ušetříte si spoustu trápení. A pokud vím, hodně lidí i původní stříkačky předělávali zpět na karburátory, já to nakonec vzdal - došly peníze, a hlavně nervy. A pokud stříkačku, sáhl bych až po novějších kouscích s deltaboxem, ty už byly o něco dál. Buell je jedinečná motorka, která hodně vyčnívá z davu "tuctovek", ale musíte počítat taky s tím, že není úplně dokonalý, spolehlivostí a zpracováním bohužel za Japonci notně pokulhává.