Jawa 50/20 Pionýr (1974)

Nutkání vyrazit s fichtlem na tuto motorkářskou modlu jsem měl opravdu již dlouho. Popravdě jsem však sám nevěřil, že bych to opravdu někdy podnikl. Shodou okolností a událostí jsem si v afektu prostě řekl, že nebudu furt jen pořád sedět sám doma na prdeli a něco prostě musím podniknout. A jelikož byl Grossglockner na řadě v mých stanovených cílech, tak nebylo co řešit. Akce to tedy byla celkem náhodná a rozhodně neplánovaná, kdy od rozhodnutí k vyjetí uběhly asi 3 dny. Příprava celkem žádná neprobíhala. Cestu jsem již nějakou dobu měl uloženou na mapě na Googlu, tak jí stačilo přenést do autoatlasu. A příprava fichtla?? Prakticky žádná. Fichtla jsem projel, zkontroloval světla, tlak pneu a sám sobě jsem prohlásil, to půjde... Co se balení týče, také žádná velká pečlivost nebyla. Do tankvaku jsem hodil náhradní motor a všechno nářadí a díly, co jsem uznal za vhodné. Přece jenom už na fichtlech tak 10 let jezdím, tak zhruba tuším, s čím by mohl být problém.

Konečně k cestě. Vyrazil jsem v pátek po brigádě, takže cca ve 4 odpoledne. Do 10 večer jsem ujel 200 km a zapích jsem to u krásně nasvíceného Temelína na poli. Ještě jsem po cestě koukul na Řetězový most Stádlec.

V sobotu jsem své polní ležení sbalil kolem sedmé a vyrazil jsem na Budějovice a dále na Český Krumlov. Poté pěkně údolím Vltavy k Rakousku, kde jsem se snažil motat co možná po nejklidnějších silnicích, což se mi vyhnutím se Linci celkem povedlo. Následoval směr na Hallstatt, kde byla první větší zastávka. Avšak s představou, že mě čeká ještě cca 150 km pod Grossglockner včetně prvních stoupání do hor jsem zanedlouho vyrážel. K Brucku jsem dorazil kolem desáté večerní a tentokrát jsem si ustlal v turistickém posezení, což se ukázalo jako naprosto nejluxusnější spaní celého výletu. Byl jsem pěkně pod střechou a dokonce na mě ani nefoukalo ... tento den jsem ujel cca 400 km.

V neděli jsem se pln očekávání, naděje a netrpělivosti probudil už kolem šesté a lehce před sedmou jsem již byl na mýtné bráně. Ono bylo proč spěchat, přece jenom stoupat do kopců při poledních pařácích by se fichtlovi moc nezdálo...takhle toho měl až až...Cesta nahoru probíhala přesně podle mého očekávání. Za jedna 15-20 km/h...a vždycky tak po 5 - 7 km se konala chladící pauza. Vysokohorskou silnici jsem si krásně projel s fotící zastávkou snad každý kilometr ...Také jsem pokecal s několika rakušáky, co tam byli také na padinách, ovšem byli místní a na lehko, takže jsem jim opravdu nestačil... Po projetí silnice a procházce po Heiligenblutu jsem okamžitě zamířil k první benzince, kde mě čekalo celkem nemilé překvapení. Po nasednutí na stroj koukam, že zadek stojí na ráfku. No, a bylo po náladě. Fichtla jsem odtlačil nějakých 100 metrů do autobusové zastávky, kde jsem se do toho dal. Zjistil jsem také 5 prasklých drátů, tak jsem rovnou i doplňoval výplet, načež jsem všechny dráty patřičně poutahoval a spokojen se svou prací jsem si říkal, že už to bude v pohodě. Kolo jsem obul, dal jsem novou duši a s klidným svědomím jsem ho dal opět dozadu. Konečně jsem opět mohl vyrazit. V té době jsem stále uvažoval co dál. V plánu bylo ještě několik míst, avšak další dobrovolné šplhání do hor už se mi podnikat nechtělo, navíc z domova přicházely zprávy o blížících se bouřkách a přívalových deštích. Rozhodl jsem se tedy vyrazit co nejbližší cestou k domovu. Bylo nějak po třetí odpolední a chtěl jsem ten den urazit ještě co možná nejvíc. Uháněl jsem krásným alpským údolím k Spittal an der Drau a poté podél dálnice na Radstadt. Po této cestě bylo opět několik stoupání, kde to už občas nebrala ani jednička. I tento den jsem končil kolem desáté hodiny a jelikož se blížila bouřka, tak jsem si radši ustlal na parkovišti pod mostem. Za den ujeto nějakých 350 km.

V pondělí jsem se probudil extrémně brzo, zato jsem byl příjemně překvapen pěkným počasím. Zvuk fichtla se parkovištěm začal roznášet už v půl šesté a s vědomím, že večer chci být ve vlastní posteli jsem vyrazil k domovu. No, čekalo mě domu 500 km, takže ne úplně příjemná představa. Cesta probíhala v pohodě až k českým hranicícm, kde se opět ozval vytahaný řetěz. Ten už dělal takový bordel, že jsem ho radši vyměnil za nový. Také jsem opět zjistil několik prasklých drátů v zadním kole. No nic, zbylé jsem poutaholal a opět jsem vyrazil. Po zhruba 50 km, to už jsem byl v čechách, jsem kolo opět zkontroloval, kdy jsem s celkem zděšeným výrazem zjistil 6 prasklých drátů. Náhradní dráty jsem sice měl, ale znovu se pouštět do výpletu se mi opravdu nechtělo. Kola jsem tedy prohodil. Při tom jsem však zjistil, že na tom původně zadním plášti byla zhruba 3 cm prasklina. To jsem opravdu zíral. Říkal jsem si, že vzadu to už něco vydržet muselo, tak že to vepředu vydrží až domu. Při tom ještě u mě zastavili policajti se slovy, jestli jsem si všiml, že jsem v autobusové zastávce. Bylo mi řečeno, ať si opravím co potřebuji a ať se tam nezdržuji moc dlouho. Kola jsem nasadil a vyrazil. A samozřejmě jsem dával sakra bacha, po čem jedu, protože kdybych vzal tou trhlinou nějaký větší kámen, tak mohlo být o problém postaráno. Aby toho nebylo málo, tak v Českých Budějovicích mě chytla ona avizovaná bouřka, která mě opravdu nešetřila. Ještěže byla krajnice dostatečně široká, každopádně jsem i tak využil celou její šířku ...A byl jsem opravdu rád, že jsem stihnul vklouznout do nepromoku včas. Čekalo mě totiž domu ještě 200 km, což je na fichtlovi nějakých 6 hodin jízdy. Poslední zaváhání se konalo u Benešova, kdy fichtl z ničeho nic začal stávkovat. Stačilo vyndat svíčku, tlačit chvíli bez ní, dal jsem novou svíčku, no a fíkajs pěkně zavrčel. Zřejmě se uchlastal, či co.
Domu jsem dorazil v půl desáté, tudiž po 16 hodinách jízdy a 500 km.

Celkem najeto 1452 km za 3 a půl dne.

A problémy??...Ty byly...

- 2 prasklý náhony tachometru (první prasknul 7 km po vyjetí, takže jsem ještě stihnul koupit další náhradní)
- několikrát jsem utahoval řetěz (nakonec jsem ho vyměnil za nový) ... taky jsem byl rád, že starý řetěz vyrdžel tak dlouho, že jsem nový nemusel ničit v kopcích...
- praskající dráty v kole
- prasklý plášť
- jedno uchlastání