Ogar Typ 4 (1935)

V dobách, kdy ještě pořádně nebyly digitální foťáky, Buell XB dalekým snem a největším vzorem byl seriálový Odpadlík, zrodil se tento stroj...

Výška jezdce: 193 cm

Recenze

Aktualizace: čopr zase aktuálně jezdí!

Čopr s ručním řazením je unikátní záležitost. Prakticky všechno je vlastní práce, která začala někde kolem sedmnáctého roku věku prvním nahozením léta ztraceného prehistorického motoru z Ogara 250. Bez tlumičů pochopitelně. Strašnej rachot. A nezměrnej pocit štěstí. V těch dobách mě nemohlo nic zastavit.

Následující článek o mém úžasném stroji jsem napsal v dubnu 2006. Od té doby se mnoho změnilo a dnes jezdím na Buellu XB12S...

Včera jsme s Marlborem oficiálně zahájili sezónu, což jsem tradičně nemohl pojmout jinak, než osedláním svého "Haryka". Tázavé pohledy uchechtávajících se znuděných teenagerů na mé dočasně marné pokusy nahodit sedmdesátiletý agregát mě inspirovaly k pojednání, co na tý motorce vlastně vidim. Neboj se, je to jen pár řádků... A třeba ti to pomůže některý lidi konečně pochopit...

Objektivně vzato, můj čopr je víceméně nepohodlná, v zásadě líná a naprosto úplně nepraktická motorka. Abych rozvinul tato slova – rám nemá zadní tlumiče, každej hrbol cejtim v zádech. Jezdecká poloha za řídítky "ape hanger" je skutečně ve stylu zavěšeného nahrbeného opičáka s roztaženýma nohama někde daleko vpředu. V kombinaci s hardtailem a úzkým, decentně polstrovaným sedlem, nic na dlouhý cesty.

Motor má nejlepší léta za sebou. Takovejch šedesát let. Řek bych že od roku pětatřicet dostal párkrát novej olej, svíčky, kladívka a to je asi tak všechno. Startovací segment je dávno po smrti, občas vyskočí jednička, nedrží volnoběh a maximální otáčky jsou tak tři tisíce, což odhaduju na zpuchřelá gufera. Maximálka 75, trvale 60 km/h. Do těhle motorů nevidim.

Všechno co má, funguje. Což jsou brzdy, přední/zadní světlo a klakson. Na čopru nic jinýho nehledej.

Tak takovouhle motorku extrahuju po zimě z dílny. Trocha benzínu, máznout řetěz, nahradit vykapanou decku v převodovce. Na sebe hodit ošoupaný džíny, sváteční H-D triko, šátek s lebkama, zkontrolovat lesk řetězu na krku, křiváka, brejle, čopr helmu a get ready na jarní rozcvičku. Motor chytá hned jak se zadní kolo zakousne do asfaltu.

Než se motor trochu rozdejchá, sednu, seřídím zpětný, otevřu sání a užívám to napětí před vyjížďkou. Pak už spojka, šaltpáku až dozadu, nohy přes stupačky a vyrážim do světa. Ženu si to krajinou mezi vesnicema něco přes padesát. Nemá cenu starocha trápit a kolem je tolik věcí, co si z jara zasloužej pozornost. Kochám se lesem, loukou, kopcem, poetickejma obláčkama, všímám si přejetýho bažanta, štěrkovýho nadělení, děravý silnice... Svět přede mnou rámuje trubka řídítek a odraz modrýho nebe v chromu přední lampy. Pohoda...

Projíždim vesnicí, skupinka lidí se zastavuje a prohlíží ten podivnej stroj. Zvyk sem si na to. Zastavim, rovnám záda a pár lidí se zeptá, co je v tom za motor. Zájem vždycky potěší a když je člověk z branže, rád podiskutuju. Pak se zas nahrbit, pověsit na řídítka, nohy přes stupačky užívat ten vítr a hmyzáky šlehající do tváře...

Když nad tim tak uvažuju, žádnej exaktně vyjádřitelnej důvod, proč mít rád tuhle motorku, nikdy nenajdeš. Prostě proto, že není. Všechno je to v tom pocitu, kterej se dostaví, jakmile se pověsim na ty zbytečně vysoký řídítka, hodim nohy přes stupačky co se zbytečně brzo potkávaj s asfaltem a vyjedu se kochat.

Je dost možný, že se zas někde budu prát s vylágrovanym startovacím segmentem, než se stařík rozběhne. Asi padne i pár nadávek. Ale stejně se za tu plamennou nádrž znovu nahrbim, seřídim zpětný a šaltpáka půjde dozadu...\r
\r
Svýho čopra mám prostě rád.

Další povídání a spoustu fotek nejen z motorkářských cest naleznete na mém webu www.radekfiala.com