BMW R 1200 GS Adventure (2006)

Čekání jaké vlastně bude počasí
, mě dostávalo do situací, kdy jsem se cítil jako důchodce, vyhlížející „nic“ u okna.

Sobota 14. Srpna byla tady a tak se razilo.

Sraz jako vždy na benzínce v Dubňanech a to v 8:00. Vyrážím cca v 7:30 směr Vracov, vyzvednout již doma nedočkavě přešlapující Veroniku, která si prostě řekla, že není co řešit a vyrazí společně s námi na „goulas“ a pivko. Zabalit vše potřebné do kufrů, přidat stan a spacák, nebyl problém neboť se jelo jen na „otočku“ A taky, Veronika se s ničím moc nepáře a tak moc dobře ví, co si vzít a co je fakt „babská“ zbytečnost.

Do Dubňan tedy přijíždíme v 7:58 a už při odbočování na benzínku zaostřuji, jestli tam Míša s Lukášem stepují? Při otočení klíčku v zapalování do polohy „fčílkaj stójíme“ mi přichází sms „hned tam budem“ Po pár minutkách přijíždí Lukáš, oblečen, neoblečen a za ním po svých, přichází Míša a táhne sebou nějakou opici.

Jede se.

Teplota kolem 19°C, polojasno. Bude pršet, nebude pršet??? Razíme směr Hiodonín – směnárna, kde vybírám poslední 10titisícovou chorošovskou bankovku. Pokračujeme na Břeclav, Bratislava, Györ, Veszprém. Cestou platíme dálniční poplatek
„po prvé“ při cestě
do maďar. Počasí se daří a postupně teplota šplhá až k 30°C s naprostým slunným výzubem. Příjezd kolem 13té hodiny.

V kempu je místo
a tak po vypsání všeho potřebného a opuštění recepce, parkujeme a rozděláváme stany. Konstatujeme, že zatím vše vychází parádně a obava ze špatného počasí, byla zbytečná. Jdeme na pivečko a pak hurá do vody! Balaton je jako kafe ale zatím se čvachtáme jen já a Lukáš, později se přidává i Verča, Míša ee.

No a to by nebylo, abychom nenavštívili „ naše staré známé krásné maďarské maroko“, kde mě to nedalo a i s kufry jsem se tam vrhl. Dvakrát jsem s tím praštil a za asistence Lukáše, se dostal do sedla, neboť písek byl letos obzvláště sypký a hluboký.

Večer
si dáváme pivečko a objednáváme „goulas“ na který se celou dobu s Lukášem těšíme. Míša dává pizzu a Veronika po ochutnávce gulášku okamžitě zadává další objednávku. Každopádně navštěvujeme již starý dobrý Cocktail bar a začíná ochutnávka. Vzpomínáme na Františka a jeho barové „hlášky“ z maďar.

Zcela nasyceni a společensky unaveni, uleháme do stanů. Kolem třetí ráno
spadlo asi 5,5 kapky a po 5ti minutách přestalo. Ráno pařáček, pohodička. Balíme, a i když neradi, opouštíme Balatonfüred. Konstatujeme že to byl opravdu i když krátký, ale Velmi Vydařený Výlet.

Tož tak.

Milan.