Honda VFR 800 (2007)

Sobota a po dlouhé době azurová obloha. Mrzne. Ale to určitě dlouho nevydrží. Před obědem sejdu do garáže, odpojím motorku od nabíječky a vytlačím ji ven. Od jižní strany domu sálá příjemné teplo. Otočím klíčkem a několikrát nechám zabzučet palivové čerpadlo. A pak nastane ten dlouho očekávaný moment. Zmáčknu startér. Motor se točí a – nic. Nechytla. Tak na to nejsem zrovna zvyklý. Ale dva měsíce stála. Chytne na druhý pokus. Nechytla. Ani na třetí. Ani na desátý. Tak to mám po náladě. Tlačím motorku zpátky do garáže a znovu dám baterii na nabíječku. Oběd ani nevnímám. Pořád mi šrotuje, co se mohlo stát. Jedině biosložka v benzínu. Nedal jsem letos na zimu stovku a to mám za to. Ale loni jsem taky nedal a startovala v pohodě. Ovšem to jsem ji startoval zhruba co 14 dní. Na to jsem se letos vyprdl. Začínám přemýšlet, kam jsem dal hadičku, abych mohl stáhnout benzín z nádrže. Pak se rozhodnu udělat ještě jeden pokus. Snad 50x spínám chcípák, aby čerpadlo pořádně propláchlo palivovou soustavu. Moc šancí tomu nedávám. Mačkám a startér a mašina chytá. Z výfuků se vyvalí bílý oblak štiplavého dýmu, takže garáž je rázem slušně zamořená. To se vyvětrá. Motobůh vyžaduje své úlitby. Tlačím brblající motorku ven a den je zase krásný. Slunce hřeje, sníh se třpytí v jeho paprscích a vzduch je prosycen vlhkostí. Na stěně nedaleko mne se hřeje moucha. Vypadá to, že jaro asi opravdu přijde. Přemýšlím, co je potřeba na motorce udělat a co jsem dosud neudělal, protože se mi ve studené garáži nechtělo. Vyměnit horní napínák, ventily, vyčistit řetěz, kryt, pastorek a rozetu od mazadla. Kochám se blankytem oblohy a ve vzpomínkách se ztrácím v modravých dálkách. Kam letos pojedeme? Na která známá místa se vrátíme a která nová poznáme? A pak mi to nedá. Sedám na motorku, mačkám spojku a s klapnutím tam zapadne jednička. Jen tak, bez helmy, udělám kolečko kolem domů v sousedství. Nová sezóna je tady.