Motorka pro člověka, který chce kývačku, která byla vyrobena na západě.
Výška jezdce: 176 cm
První dojmy - Jede to, nebrzdí to má ton hezký zvuk
Recenze
Takže, co že to tu máme? Jedná se o poslední rok výroby Triumphu 3TA alias „Twentyone“ podle objemu motoru v kubických palcích. Takže třiapůla. Motor je klasická koncepce legendárního motoráře Eda Turnera. Takže paralelní dvouvál s klikou o 360 stupňů, hemisférickým spalovacím prostorem a výkonem 14Kw.
Navzdory vzhledu, který se u této poslední inkarnace jednadvacítky hodně inspiroval Tigerem, také se této mašině občas přezdívalo „baby tiger“ se jednalo o nejmenší „dospělý“ Triumph. Pod ním se nacházela jen stopadesátka Terrier a dvoustovka Tiger Cub (Tygří kotě), které byly určeny především pro mládež. Jednadvacítka byl tedy základní model, určený především na ježdění do práce za každého počasí. Proto měly první modely, které se začaly vyrábět na začátku 50. Let hluboké blatníky a velký důraz na zakrytí zadního kola.
V polovině šedesátých let už bylo jasné, že levným dopravním prostředkem bude hlavně automobil, takže se ubralo trochu na praktičnosti, ve prospěch sportovnějšího vzhledu. Nicméně některé prvky zůstaly, například nosič aktovky na nádrži, kterému se kvůli vzhledu přezdívalo toustovač.
Je pro mě složité, ubránit se srovnání se soudobou československou produkcí. Když motorku člověk rozebírá a vidí technická řešení, je hrozně vidět, jak naše tehdejší produkce zaostávala. Především pokud jde o různá technická řešení. Rozdíl dvoutaktní vs čtyřtaktní koncepce bych vynechal, jde mi především o to, že tohle je mnohem pokročilejší motorka.
Namísto dynama má alternátor, 12v elektroinstalaci a hlavně, na to že se nejednalo o žádný sportovní model, má až neuvěřitelně tuhý rám. Ten je jak pod, tak i nad motorem rozdvojen a motor zároveň slouží jako pevnostní prvek. Po repasi zadní kyvky je až neuvěřitelné, jak motorka v zatáčkách funguje. Jasně, přední vidlice je hodně měkká a sportovní ambice hodně sráží jen půlbubnové brzdy, ale i tak to není špatné.
Dále třeba karburátor, tady musím uznat, že Amaly té doby byly velmi podařené konstrukce. Do deníku časem hodím nějaké výkresy atd, každopádně po repasi startuje na první kopnutí.
Motor má poměrně zajímavou charakteristiku. Ve spodním pásmu je to takový traktůrek, střední pásmo je takové nemastné neslané, ale ve vyších otáčkách chytne hezkou slinu. Na trojku dosahuje rychlosti přes 100kmh. Tady musím říct, že jeho vytáčecí potenciál možná hodně utváří instalace bezkontaktního zapalování, ale nemám pocit, že by mu otáčky vadily.
Spíš turistické zaměření motorky je patrné na převodovce. Jednička je hodně dlouhá, což znamená, že na rychlé starty zapomeňte, jsou možné, ale to bych asi rychle oddělal spojku. Dvojka a trojka fungují dobře a čtyřka je vlastně nekonečně dlouhá. Funguje zhruba od 50kmh až někam ke 130kmh. Dokázal bych si představit jemnější odstupňování, ale jak říkám. Na motorku se musí dívat pohledem 60. Let. Ne tím dnešním.
A ted opravy. Podobně jako s Debonem, se ke mně dostal stroj na pohled hezký, ale když jsem se mu podíval pod sukně, tak už to tak hezké nebylo. Karburátor měl uplně jiné trysky, jinou jehlu a byl naprosto amatérsky poskládaný. To stejné brzdy, blbě dané pakny, chyběly vymezovací podložky. V převodovce chyběla jedna třecí lamela, takže tam někdo frknul brutálně tuhé pružiny, aby to kompenzoval. Z motoru tekl olej proudem, protože někdo sundával hlavu a nedokázal dát pod „pushrod tubes“ správné těsnění. Potom ani nedokázal správně složit a nastavit ventilové vůle, proto byla na dvou ventilech vůle asi 6mm!!! Nehcápu ten šlendrián, ale na druhou stranu, jelo to…
Parádní motorka
respekt
Wow!
Super