Magnat Debon 350 SV (1929)

Viva la France, aneb motocykl co motorizoval předválečnou Francii.

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Normálně jsem na tyhle motorky koukal hlavně v muzeích. No a ted na ní koukám v garáži. .

Recenze

Několik let s Hárlejem bylo sice fajn, ne že by neměl závady, jen takové ty běžné věci, alternátor, prasklé spojkové lanko, prasklá kyvná vidlice, ale prostě už to chtělo něco jiného.
Jasně, čtyřsetkilová manifestace zakrnělého machismu , chromová injekce s náhražkovám testosteronem sice pořád jezdí, ale chtěl jsem zase zkusit něcojiného a vydat se do neprobádaných vod. Tedy, ne že bych Glajdu prodával, jen jsem chtěl zkusit něco jiného.
Šátek s lebkou a názory na imigranty a teplouše můžu občas zavřít do skříně, Noční Vlci se tady taky jen tak neukáží a můžu jezdit na něčem jiném. Ale na čem?
Měl jsem už chopříka z osmdesátých let, přebastlené hardtail Virago, brutálně spolehlivou Hondu, nějaké paktování s motocykly československé produkce taky proběhlo. Tak co ted?
Budto enduro, nebo veterán. Tak jo, ale jaký? Koukal jsem se po ČZ 150, protože jsem ji před lety měl, jel jsem se dokonce na jednu podívat, ale nakonec jsem si řekl, že ne. Na to, abych se přidal do strejcovského klubu zapálených Jawistů se mi nechtělo. Jednak nemám žádné nostaligické vzpomínky na socialismus a taky mám vlasy a nemám břicho. A hlavně, XXL tricko s obrázkem 500ohc mi nesluší.

Tak jo, když být motohipsterem, tak pořádně, něco předválečného a hlavně, aby to byl čtyřtakt.
Kupodivu se mezi francouzskými stroji dá docela vybírat. Koukal jsem se na Peugeota 106, Gnome Rhone, ale nakonec jsem se rozhodl pro něco méně exotického. Hlavně jsem hledal motorku po starší renovaci, na nálezovku jsem se ještě necítil.
Takže jsem jednoho letního večera nakopnul Haryka a jel se podívat na otočku do Strakonic. Slovo dalo slovo a v sobotu už se vezla domu. Následoval víc jak půlrok, během kterého se řešila testace a uvedení motorky do provozuschopného stavu.
Takže, co že tu máme? Fešák z Grenoblu, Magnat Debon BLG 350. Je to skoro identické dvojče s Terrotem HST. Takže spodový motor, 3 kvalty na nádrži, mazání kapátkem a výkon, já nevím, asi tak 10koní? Ovládání odpovídá francouzům té doby, takže levé rukan spojka, předstih a dekompresor, prová ruka přední brzda a ukazovákem a palcem se ovládá plyn a vzduch. Zadní brzda je na patě levé nohy, kde jinde by jí taky člověk očekával.

Nejdříve jsem řešil veteránskou testaci. Ukázalo se, že motorka má stále platnou registraci někde v Plzni a že ji předchozí majitel prodal před více jak deseti lety do Švýcarska. Takže nejprve dohledat majitel, zrušit původní registraci a následně vše řešit nanovo.
V průběhu toho, co se řešila testace jsem řešil technický stav.
Mám za to, že budto motorku někdo jen tak na oko šperkoval, nebo vlastně nikdy pořádně nejela. V přední vidlici byly obrovské vůle mezi všemi segmenty a za motorem byl prasklý rám. Díky kombinaci těchto „mušek“ se motorka nedala skoro řídit a pokušet se ji rozjet na víc jak 20kmh bylo nemyslitelné.
Vidlici jsem rozebral, vycistil, namazal a seřídil vůle. Následovala oprava rámu, kterou jsem svěřil Motoservisu, který se specializoval na veterány. Oprava jim trvala více jak 3 měsíce. Což o to, rám se jim podařilo svařit, ale dokázali přitom zničit trubičku od nádržky s olejem a domrtě vytlouct nový akumulátor.
Pak ještě následovala oprava dynama, to bylo nakonec v pořádku, potřebovalo jen důkladně vyčistit rotor, uhlíky atd a spárovat ho s regulátorem od AVE. Světe div se, ono to dobijí. Sice to chce trochu větší otáčky, ale alespon si můžu svítit na cestu hezky žlutě, po francouzsku.
Další věc, motorka nějak nechtěla mazat. Zjistil jsem, že šroubení přívodní trubičky do kapátka není ani zalisované, nýbrž do šroubení někdo jen narval kus mědené trubičky a výsledek zapatlal zevnitř silikonem. Prostěm napovrchu hezký stroj, ale který veteranista to dokáže takhle bastlit? Jo, asi nějaký překupník, protože motorka, než se ke mně dostala evidentě nejezdila, ani jezdit nemohla.

No a jak se na tom jede?
První jízda je díky odlišnému ovládání trochu nezvyk, ale stačí pár stovek metrů a vlastně to celé dává smysl. Zapomentě na vše, co víte o motorkách. Tohle se řídí spíš jako zahradní traktůrek.
Přeplavit karbec, nastavit přestih pro startování, plyn do čtvrtiny, vzduch nechat tak na třetinu, dekompresorem dostat píst za horní úvrat a šlápnout. A ono to kupodivu chytá na první kopnutí.
A ten zvuk, to není motorka, ale stabilák Slavia, které někdo omylem přidělal kolečka. Bouchání nadčtvercového jednoválce je opravdu bazám na uši. Vyject za město, najít si silničku s řídkým provozem, třetina plynu a jen tak si prdlat krajinou a kochat se.

Maximální rychlost mého stroje je na rovince zhruba 80kilometrů v hodine. Na skoro sto let starý stroj to není špatné. Mám ale dojem, že jich za ty roky už pár uteklo. Kopce Mažnák, tak mu říkám, nemá rád. Když jedu ze Smíchova na Barrandov, tak to musím před myší dírou pořádně rozjet a na dvojku podřazuji až někde u odbočky na starý Barrandov. Zbytek kopce jedu už na dvojku, odhadem tak 40-45, ale to mně ani nikomu jinému nevadí. Spíš se stane, že vedle mě jede auto, spolujezdec fotí a zpomalí oba dva pruhy.
Jinak je to vlastně i dobrá motorka do města. Testaci jsem mel hotovou někdy v listopadu a na novou trubičku na olej jsem čekal někdy do půlky prosince. Po zprovoznění jsem byl tak nadšený, že jsem na ní jezdil kdykoli, kdy jsme si dokázal vymyslet důvod. Na nákup do Lidlu? Přece tam nepojedu autem. Jednou mě cestou z Makra chytla sněhová vánice, proč čekat, až to přejde? Když to mohlo jezdit v zimě v roce 1930, tak proč by nemohlo ted?
Při této příležitosti mě stavěla policie. Po kontrole dokladů, jestli jsem to někde neukrad mi dali dýchnout. K jejich převapení jsem ale nebyl pod vlivem, takže jen pokrčili rameny jeli konat dobro někam jinam.