Ducati 1199 Panigale (2013)

Moje závislost na Ducati se prohlubuje

Více fotografii

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Hubená. Úžasně lehká. Hlavně nádherně červená.

Doplňky na motorce - Je to verze S, takže ohlins tlumiče a kovaná kola v sérii. Doplňky nepotřebuju:) Kecám, chtělo by to pořádný výfuk.

Recenze

Panigale jsem zatím neměl v plánu kupovat, ale když se v inzerci objevila, tak jsem neodolal a musel jsem jí mít. Sice mám nejraději Ducati s příhradovým rámem a suchou spojkou, ale Panigale je nádherná, takže jsem i tyto věci oželel.
Když to porovnám se starou 1098s, kterou mám v garáži hned vedle, tak je Panigale úplně jiný stroj. Italové to při vývoji vzali úplně za jiný konec. Stará 1098 je skvělá a jezdí se na ní úžasně, i když už je to stará vrána. Motorka je taková bytelná, hlučná a motor už tahá od nízkých otáček jako kráva. Zato u Panigale je to úplně naopak. Je taková drobná a po usednutí je cítit úžasná lehkost. Až se zdá, že to snad nemá pořádný obsah. A ten motor je úplně odlišný. Když jsem jí jel poprvé projet, skoro jsem si myslel, že mám nastavenou nějakou omezenou palivovou mapu. Motor nebyl ještě pořádně zahřátý a já jel na střední otáčky. Tam, kde 1098 tahá už jako čert, tak je Panigale taková vlažná, až se zdá skoro líná. Jenže jak jsem jí začal víc točit, tak jsem jí začal rozumět. Nad 8tisíc otáček se rozletí a tam dělá čest své značce. A opravdu hodně. Je to holt závodní stroj. I když na dvouválec je to nezvyklé chování. Ne špatné, jen nezvyklé. Ale Ducati byla vždycky jiná a proto se mi její motorky líbí.
Jinak ostatní vlastnosti jsou bez překvapení. Skvělé brzdy a pevný podvozek. Překrásné zpracování kam se oko podívá. Přístrojovka s barevným displejem a spoustou možností nastavení výkonu, trakce, podvozku. Sice to není úplně důležité, ale je fajn to používat. Hluboký a kvalitní lak na kapotách. A tvary, které se ani po mnoha letech neokoukají. Nejezdím na ní každý den, na to nejsem už stavěný a ani ona, ale vyjížďka na Panigale, je pro mě svátek. Mám z ní radost.