BMW R 1250 GS (2021)

Vstáváme poměrně brzy, pěkně promrzlí. Obejdu kemp a dělám pár fotek klidné hladiny jezera. S Rudou se pak jdu podívat do místního obchůdku na pečivo, Ruda kupuje pro všechny nějaký rohlík. Balíme a připravujeme se na přejezd z Rakouska do Itálie a pak do cíle dnešního dne a to kempu Špik ve Slovinsku. Jsou před námi nekonečné zatáčky Alp a průsmyk Nassfeld. Zhruba po dvou hodinách jízdy Jindra hlásí problém se zadní brzdou, která se propadá až na výfuk. Zastavujeme na parkovišti u Moostratte. Ruda vybaluje nářadí a vrhá se do opravy spočívající v přesazení páky zadní brzdy.



Bohužel půlka kapot musí dolů. Současně se při tomto zjišťuje, že nosiče pro kufry postrádají šroub. Naštěstí mám jistou železnou zásobu a příslušný šroub M8 s matkou a podložkami předávám. Po opravě Jindra zjišťuje, že odložil svoji přilbu do mraveniště. No to prostě nevymyslíš. Docela dlouho trvalo přesvědčit ty malé potvůrky, aby opustili nové stanoviště. I drahý parfém byl použit. Po další asi 1,5 hodině zastavujeme na oběd. Malá rakouská obec Paternion, před kostelem malé parkoviště a vedle krásná restaurace Gasthof Tell. Vstupujeme dovnitř, vybavení vnitřku dle místních tradic, obsluha v krojích. Usedáme a koukáme do jídelníčku. Jindra si dává místní doporučené menu, ostatní na co mají zrovna chuť. Bohužel je tam i svatba, takže obsluha vázne. Asi po cca půl hoďce se dočkáváme, ale zapomínají na Jindru s moučníkem. Při placení toto sdělíme, hrozně se omlouvají a briskně moučník ve formě nějakých jahod donášejí. Ochutnáme ho všichni. No je už po druhé hodině, slunečno a teplo opět přes třicet stupňů. Naštěstí je před námi průsmyk. Nassfeld je horské sedlo v Karnských Alpách mezi údolím řeky Gail v Rakousku a údolím Val Canale v Itálii. Na horské sedlo je vedena na rakouské straně Zemská silnice Nassfeld Straße B90, z italské strany pak silnice Strada Provinciale 110.



Z průběhu cesty jsme nadšení, nejen výhledy na štíty Alp a jejich údolí, ale především na povahu a stav silnic a nekonečné množství zatáček. Na italské straně zastavujeme a čekáme na Rudu s Kubou.



Dávám svého oře na boční stojánek, ale silnice se v místě svažuje. Najednou ucítím silný tlak do pravého stehna, BMW překonalo svoji vahou boční stojánek a chystá se plnou vahou máznout sebou o asfalt. Nevím jak, ale těsně před kontaktem se zemí svoje krásné GS chytám a za pomoci kluků rovnám. Od této chvíle již boční stojan se zařazenou jedničkou. Pokračujeme dále a míříme k jezeru. Krásné horské jezero Lago del Predil najdeme v italské provincii Udine a v těsné blízkosti městečka Tarvisio i slovinských hranic. Jedná se o jezero ledovcové, druhé největší v regionu Friuli-Venezia Giulia a hlavně neskutečně romantické a malebné. Křišťálově čisté jezero turisticky oblíbenou rekreační lokalitou. Kromě pláže a stánků s občerstvením zde funguje také půjčovna horských kol, veslic, šlapadel, malých plachetnic, surfů i kajaků. K dispozici je i dětské hřiště nebo škola windsurfingu. Kvůli tomu, aby zde zůstala zachována klidná a neznečištěná přírodní oblast, není zde žádný hotel ani jakýkoliv obchod. Relaxuje se tady ovšem báječně a točené pivo ve stánku nemají vůbec špatné. Samozřejmě pouze v létě, protože v zimě jezero zamrzá. Jezero Lago del Predil, ležící v nadmořské výšce 969 metrů a je hluboké maximálně 30 metrů. Délka vodní plochy je přibližně 1,5 kilometru a šířka 500 m. Jeho hlavním přítokem je horská řeka Rio Saletto, která ho však také zanáší štěrkem, neseným od sedla Sella Nevea. Z jezera naopak vytéká řeka Rio del Lago. Z vrcholů, které jezero obklopují, musíme zmínit minimálně dominantní Cima del Lago neboli Jerebica (2.125 m.n.m.) na jižní straně a Cinque Puente (1.909 m) na severovýchodě. Zastavujeme na přilehlém parkovišti lehce před pátou hodinou. Koukáme na sebe. Původní plán zdolání vrcholu Mangart vzdáváme. Zatáček máme už toho dne dost. Dostavuje se únava z tepla a počátek sníženého soustředění se na jízdu. Také nás tlačí čas a především žízeň na pivko. Zhruba bychom ztratili cca 1 hodinu. Domlouváme se tedy po osvěžující koupeli v horském jezeře na přímé pokračování do kempu.





O co jsme vlastně přišli: Mangart je 2679 metrů vysoký vrchol Julských Alp, čtvrtá nejvyšší hora ve Slovinsku. Odbočku k malebné silničce na Mangart objevíte poblíž nového mostu na cestě ze sedla Predel do obce Log pod Mangartom. Jedná se o nejkrásnější horskou silnici ve Slovinsku, ze které si užijete spoustu nádherných výhledů. Stará vojenská cesta (se zcela asfaltovým povrchem) vás zavede k sedlu Mangart, které leží 2055 metrů nad mořem a je výchozím bodem pro pěší turistiku. Silnice, která byla postavena v roce 1983, se strmě vine po úbočí hory a nabízí překrásné výhledy, projíždí se však také několika tunely. Jet touto silničkou je nádherný zážitek. Cestou se můžete zastavit na několika odpočívadlech. Tak třeba příště, máme co plánovat. Po půl šesté odjíždíme od jezera. Míříme do cíle dnešního putování – kempu Špik. Kemp se nachází cca 5 kilometrů od malého městečka s názvem Občina Kranjska Gora, ve vesničce Gozd Martuljek – asi 30 kilometrů přes mnoho zatáček a slušná stoupání a klesání od jednoho z výchozích míst na Triglav – vesnice Trenta. Do kempu dorážíme lehce po čtvrt na sedm.





Najeto 380 km. V kempu celkem plno, ale na recepci nám přidělují krásné místo, travnatý a především rovný plac určený pro stany motorkářů a cyklistů. Všude místa dosyta. Stavíme stany, provádíme osprchování a navštívíme místní krámek. Po osmé hodině vyrážíme do přilehlého městečka na večeři. Nacházíme - Gostilna in picerija Jožica. Vypadá super, uvnitř ještě lépe a fotky na jídelníčku, no, prostě bude zase žranice. Dávám slovinský tradiční pokrm – Pljeskavica. Placka z mletého masa, cibule a koření. Jedná se o masovou placku, které se poté griluje. Někdy se přidává také sádlo nebo strouhanka. Pljeskavica pochází původně ze srbské kuchyně, lze se s ní ale setkat i jinde na Balkáně, obvykle se podává jako pouliční jídlo.





Po gurmánské večeři a točeném pivku se vracíme do kempu. Vzhledem ke zkrácení našeho putování upravujeme plán na příští den. Nepojedeme až do Chorvatska, ale přespíme ve Slovinsku v Piranu.